Vedle Owena navázali na klasickou politickou ekonomii, především na Ricardovu teorii, i další angličtí socialisté „ricardiánci“. Tito angličtí ekonomové tvořili důležitou skupinu tzv. předmarxistického socialismu. Hlavní představitelé názorů na socialismus, kteří byli pod vlivem Ricardových myšlenek byli:

Levicoví ricardiánci vysvětlili a vypracovali ekonomickou teorii vykořisťování. Za jediný zdroj hodnoty považovali práci a požadovali, aby se mzda dělníků rovnala celému produktu jejich práce. Nadhodnotu chápali jako všeobecnou kategorii, která obsahuje zisk, úrok a rentu. Jejich požadavek celého výtěžku práce pro dělníky znamenal zrušení zisku. Široce zdůvodňovali, že příčinou jakékoliv sociální nerovnosti je soukromé vlastnictví.

Hodgskin polemizoval s ekonomy, kteří byli stoupenci teorie tří výrobních^[36] faktorů a dokazoval, že zhmotnělá práce nemůže tvořit nové hodnoty.

Požadavek levicových ricardiánců, aby dělník dostal plný výtěžek práce, není správný.^[37] V žádné společnosti nemůže dělník dostat celý výtěžek práce, neboť se vždy musí vytvářet zdroje na akumulaci a pro neproduktivní, ale nezbytnou a užitečnou spotřebu společnosti.

Gray a Hodgskin navrhovali zrušit kapitalistické vlastnictví a zachovat drobnou malovýrobu, tzv. maloburžoasní vlastnictví. Thompson a Bray navrhovali vytvoření výrobních družstev, založených na skupinovém společném vlastnictví, která by rovněž měla ve své podstatě malovýrobní charakter.

Názor, že zdrojem problémů je (živelné) působení tržních sil měl John Gray, který hlavní vinu za špatné sociální podmínky pracujících přisuzoval směně a existenci peněžních vztahů.

Navrhoval zavedení tzv. pracovních peněz, kterými by se přímo určovalo množství práce obsažené ve výrobcích. Proto chtěl založit směnnou banku, která by zprostředkovávala výměnu různých výrobků prostřednictvím uvedených pracovních peněz. Ve své představě čerpá z myšlenky Owena o nahrazení tržní směny její organizací.