V průběhu první poloviny 19. století se zformoval svébytný proud uvnitř směru klasické politické ekonomie. Formoval se pod vlivem vývoje ekonomického myšlení, kde postupně sílila pozice kritických proudů. Mnohé kritiky kapitalistické společnosti a hospodářských poměrů byly orientovány protiliberálně, čímž se stavěly do konfrontační pozice vzhledem k liberálnímu učení klasické politické ekonomie. V důsledku toho pociťovali někteří autoři potřebu důsledněji obhájit liberální základy klasické politické ekonomie a fakticky do tohoto problému koncentrovali své výklady. Nejvýznamnějšími postavami tohoto proudu se stali F. Bastiat a H. Ch. Carey

Představitelé harmonismu v učení KPE

Fréderic Bastiat, 1801 – 1850 F. Bastiat na The History of Economic Thought

Henry Charles Carey, 1793 – 1879 H. Ch. Carey na The History of Economic Thought

Označení pro tento myšlenkový proud je odvozeno od názvu prací, které publikoval H. Ch. Carey: The Harmony of Nature (1836), The Harmony of Interests Agricultural, Manufacturing and Commercial (1852). F. Bastiat vydal Les harmonies économiques (1850). Jedná se o první část rozpracovaného díla.

Dominující myšlenky těchto autorů nejsou nové a originální, byly vysloveny a obsaženy v různém kontextu u předchůdců, včetně A. Smitha a jeho neviditelné ruky trhu. Odlišným se stalo především to, že do uvedených myšlenek je položeno těžiště problému zkoumání a tím se mění i způsob argumentace a některé souvislosti.

Smyslem myšlenkového schématu je ukázat, že rozpory, které se staly předmětem kritiky či dokonce odmítání kapitalistické společnosti a tržního hospodářství, nejsou významné, že je jejich charakter přeceněn. S tím ovšem souvisí i selhání argumentace, neboť problémy, které byly společností vnímány jako závažné a které umožňovaly vznik širokých kritických proudů, byly v  tzv. ekonomické harmonii bagatelizovány a argumentace ztrácela věrohodnost.

Teze o tom, že za zdánlivými rozpory je skryta skutečná harmonie všech tříd, vrstev i jednotlivců ve společnosti využívala poznatků, ke kterým se klasická politická ekonomie dopracovala při analýze tržního hospodářství a mechanismu fungování trhů:

Takto se fakticky prosazuje harmonie zájmů, které mohou být vnímány jako protikladné (antagonistické). Současně byla zdůrazňována i kooperace jednotlivců a skupin v tržním systému, opírající se o tezi ekvivalentní směny (směna jako rovnocenná – spravedlivá výměna služeb). Vrcholné naplnění výše uvedeného schématu předpokládá dosažení stavu, kdy růst důchodu společnosti by byl provázen relativním růstem podílu dělnických mezd.

H. Ch. Carey prodělal složitější myšlenkový vývoj, z pozice stoupence liberální teorie a politiky se postupně posunul do pozice teoretika a stoupence protekcionismu v hospodářství. Jako Američan vnímal, že vyšší vyspělost Anglie způsobuje určité negativní důsledky americkým výrobcům. Anglickou politickou ekonomii označil za učení koncipované na podporu anglické státní politiky. Liberalizace obchodu vede ke koncentraci světového průmyslového potenciálu do Anglie, která si podřizuje ostatní země jako subdodavatele zejména surovin. Podpora domácího průmyslu je prostředkem k dosažení růstu domácí životní úrovně (rozvoj domácích průmyslových výrob vyvolává následně růst poptávky po práci).