Jantar

Synonymum: sukcinit. Je to fosilní směs pryskyřic z třetihorních jehličnatých stromů, o průměrném složení 78 % C, 10 % H a 11 % O a často i malé podíly S. Význačná je tu kyselina jantarová C₄H₆O₄ v množství 3 – 8 %, jež odlišuje pravý jantar od mnoha hmot podobných. Víceméně z tradice je řazen mezi minerály. Nekrystalický (amorfní). Tvoří hlízy, vzácně až 10 kg těžké, většinou valouny a nepravidelná zrna.

Barva světle žlutá až červenavě žlutá, žlutohnědá. Různě průhledný, někdy v sobě uzavírá třetihorní hmyz, rostliny, bubliny vzduchu aj. Lesk matný nebo pryskyřičný. Třením se stává elektrickým (ebonitová tyč), jinak výborný izolátor. Lom lasturnatý. Částečně rozpustný v alkoholu, éteru aj. rozpouštědlech. Bod tání 287 °C. Snadno hoří a příjemně pryskyřičně voní. Sicilský jantar modravě fluoreskuje.

• tvrdost: 2 - 2,5
• hustota: 1 - 1,1 g . cm^-3

Výskyt

Tato fosilní pryskyřice byla už ve starověku a středověku dovážena po tzv. jantarové stezce do Středomoří přes naše území z oblasti jihovýchodního pobřeží Baltského moře, zejména od ruského Kaliningradu (dříve Königsbergu), Litvy, Lotyšska, Estonska a Polska. Tam se vyskytuje původně v oligocenních sedimentech a dostal se při větrání na pobřeží moře. Dnes se tam získává bagrováním nebo se sbírá vyplavený na plážích.

U nás je ledovcem zavlečený baltský jantar sporadicky přítomen v pleistocénních sedimentech na Jizerské louce a v širším okolí Moravské brány na Ostravsku. Vyskytuje se i v uhlí, např. u Skutče. Dále v Dolním Sasku, na Ukrajině (Kyjev), Rumunsku, na Sicílii, Švédsku, Barmě. Velké hlízy čirého jantaru pocházejí z Dominikánské republiky.

Význam

Jantar se v současné době nejvíce využívá ke šperkařským účelům. Dříve při hojnějších nálezech sloužil i k umělecké výrobě ozdobných předmětů a obkladů interiérů. Pověstná byla tzv. jantarová komnata ruských carů, ztracená za 2. světové války. Z úlomků vyráběný lisovaný jantar slouží jako elektroizolační materiál a v chemickém průmyslu.