Pocházel z Jihlavska, kde se vyučil truhlářem. Po nástupu do truhlářské dílny ve Valašském Meziříčí se zapojil do komunistické odbojové organizace. V březnu 1941 byla skupina prozrazena a její členové zatčeni. Alois Holub nejprve prošel několika věznicemi gestapa v Brně, poté ho s dalšími odbojáři a českými Židy deportovali do koncentračního tábora Mauthausen. I zde pracoval v truhlárně a díky své zručnosti získal řadu zvláštních zakázek od dozorců SS a tím i výhod. Dostal se do blízkosti uzavřené části tábora, kde od podzimu 1944 umístili židovské vězně deportované z koncentračních táborů na Východě. Potkal tu i šestnáctiletého Wolfganga (Sinaje) Adlera z rabínské rodiny žijící v Praze. Chlapec měl při příjezdu do Mauthausenu podlomené zdraví, oba jeho rodiče byli zavražděni v Osvětimi. Alois Holub se chlapce ujal a staral se o něj, nosil mu jídlo, pomáhal mu a podporoval ho i psychicky. Po přemístění Wolfiho, jak mu říkal, do jiné části tábora, mu psal motáky a posílal přilepšení prostřednictvím jiných vězňů. Wolfgang Adler byl po skončení války ve skupině židovské mládeže, která se zotavovala v rámci Akce zámky Přemysla Pittra ve Štiříně. O svém osudu později napsal knihu s titulem V údolí smrti. Alois Holub získal titul Spravedlivý mezi národy v roce 1994. Se svou nominací nesouhlasil, pomoc mladému příteli považoval za základní lidskou povinnost.