Obsah kapitoly

---

7.3 Hodnocení versus deskripce

Dostáváme se k jednomu z nejdůležitějších a nejvíce diskutovaných témat, a to je hodnocení chování dítěte, žáka ve výchově. Na jedné straně máme radikální přístupy, které se snaží nehodnotit, na druhé straně máme více behaviorálně orientované přístupy, kterým pochvala nedělá problém. Nejdříve si ukažme, jaký je rozdíl mezi hodnocením a pozorováním. Využijeme k tomu přístupu Nenásilné komunikace, která poukazuje, na to, že pozorování je vesměs to co může zachytit kamera (co můžeme vidět či slyšet). Může kamera zaznamenat že:

Tomáš je šikulka? Že Anička si příliš hraje? Že je Jindra agresivní?

Co doopravdy kamera zachytí? V případně Tomáše například, to, že:

Doběhne za maminkou a řekne ji: „podívej se, jak jsem nakreslil toho dinosaura“. Nebo že Anička si hraje každý den 6 hodin s přestávkami během dne. Nebo to, že Jindra v páté minutě od zapnutí natáčení udeřil Petra do ramene.

Z perspektivy Nenásilné komunikace, tak první sada vět je hodnocení a druhá sada vět reprezentuje pozorování. Pro ty z vás, kteří se snažíte odlišovat ve výchově hodnocení od pozorování v interakci to tak znamená, že místo toho, abyste řekli: Jindro, nebuď agresivní, tak se snažíte popsat, co se stalo: Jindro, právě jsi udeřil Petra do ramene. Někdy v interakci stačí jen použít pozorování k tomu, aby dítě nějak zareagovalo, jindy k tomu můžete přidat ještě další věty, které třeba reprezentují prosbu (viz dále v kapitole Já-výroky v užším slova smyslu). Případně můžete používat obojí, nejdříve řeknete pozorování, které je pro vás východiskem pro hodnocení. K tomu, abychom mohli propojovat pozorování a hodnocení je zapotřebí porozumět více tomu, co hodnocení znamená, protože toto propojení může vypadat buď:

Aničko, právě jsi řekla sprosté slovo (pozorování), jsi neslušná (hodnocení osobnosti Aničky). Nebo

Aničko, právě jsi řekla sprosté slovo (pozorování) a to bys neměla dělat (hodnocení jejího chování).

Jaký je pro Vás rozdíl v předchozích dvou větách? Pokud tam nějaký vidíte, tak si pojmenujte v čem?

Náznak odpovědi najdete v kapitolce Pochvala a ocenění.

Pochvala a ocenění

Pojďme trochu více rozklíčovat různé podoby hodnocení chování. Pokud hodnotíte, tak ze začátku odlišujme minimálně dvě věci: pochvalu a ocenění. Ocenění v závislosti na kontextu může dostávat i jiné pojmenování: povzbuzení nebo dokonce formativní zpětná vazba (více o pochvalách viz Tauber, 2019). Pro nás udělejme dělící čáru v tom, že pochvala se zaměřuje na celou osobnost dítěte:

Ty jsi ale šikulka. Ty jsi dobrý chlapec. Andulka je pracant.

Zatímco ocenění je zaměřené na konkrétní chování dítěte, případně se vyzdvihuje procesní aspekt, toho co dítě udělalo.

Ty jsi krásně namaloval ten obrázek. To je skvělé, že jsi pracovala 3 hodin.

Upozorňuji, že se stále jedná o hodnocení (i když chování), které je pro mnoho pedagogů nepřijatelné, protože nedává dostatečný prostor pro rozvoj dítěte jako například formativní zpětná vazba typu:

Petře, jsem překvapen, jak jsi postupoval při tvorbě obrázku. Jak jsi to udělal? Petře jsem zklamán, že jsi udeřil Honzu, jak se to stalo?

Shrnutí toho co jsme si doposud řekli:
Hodnocení osobnosti dítěte	Jsi neschopný! Jsi šikula!	Děláme rovnítko mezi osobností dítěte a nějakým stavem, nálepkou. Druhý má často tendenci slyšet kritiku.
Hodnocení chování dítěte	Dnes jsi špatně napsal písemku. Dnes jsi krásně namaloval obrázek.	Jde o zhodnocení konkrétního chování dítěte, přesto je to hodnocení.
Pozorování	V písemce jsi měl 4 chyby.	Snaha o zachycení stavu skutečnosti.