T. R. Malthus na The History of Economic Thought

Malthusovy ekonomické názory odrážejí složitosti vývoje Anglie na přelomu 18. a 19. století. Společenské poměry byly ovlivněny pozitivními ekonomickými efekty průmyslové revoluce (technický pokrok, růst produktivity práce, hospodářský růst), ale také negativními dopady. Zejména růst dělnictva doprovázený dekvalifikací práce umožňující prudký nárůst nabídky práce se všemi doprovodnými důsledky na trhu práce. S přechodem na tovární výroby vstoupila na trh práce nezaměstnanost, která kolísala v závislosti na dynamice poptávky.

Celkový hospodářský vzestup se projevil i tím, že umožnil populační růst v průmyslových oblastech (městech), ve kterých narůstala vrstva chudiny, žijící v sociálně velmi složitých poměrech. Malthus vstoupil do ekonomického myšlení pokusem o vysvětlení těchto nových jevů.

V roce 1798 vydal poměrně útlý spis Esej o principu populace, jehož druhé vydání z roku 1803 již bylo rozsáhlejší a podávalo vysvětlení Malthusovy populační teorie. Pro správné pochopení obsahu a zejména cílů, o které Malthus usiloval, je nutno uvést, že výše uvedené jevy byly interpretovány z různých pozic a vysvětlována pomocí rozmanitých příčin. Malthus svůj výklad podává jako kritiku názorů anglického filozofa Williama Godwina (1756 – 1836), který vydal v roce 1793 spis Pojednání o politické spravedlnosti. Ten spojoval bídu určitých vrstev s danými společenskými zákony a institucemi, jejichž důsledkem je vznik velké sociální nerovnosti. Pomocí lepšího zákonodárství by bylo možno poměry změnit, neboť podle jeho názoru, stávající společenské bohatství by umožnilo zabezpečit uspokojivé živobytí všem členům společnosti.

Malthus vystoupil s tezí, že příčinou bídy jsou pudy ovládající chování člověka jako přírodního tvora – pud potravní a rozmnožovací. Ty způsobují, že lidstvo nemá neomezené možnosti, ale naopak, lidstvo je spoutáno populačním zákonem, který má charakter přírodního zákona. Omezené možnosti obživy umožňují zabezpečení výživy a důstojných podmínek pouze omezenému počtu obyvatel. Přitom platí, že podmínky obživy rostou řadou aritmetickou, zatímco populace se rozvíjí řadou geometrickou. Tendence k populačnímu růstu je přirozená a způsobuje vznik disproporce mezi počtem lidí a možnostmi obživy. Malthus upozorňuje, že tato přírodní zákonitost je obvyklá u všech tvorů, člověk není výjimkou. Na druhé straně je lidstvo schopno vznik disproporce ovlivňovat omezováním populačního růstu. Neboť vedle násilné destrukce části obyvatelstva (války, živelné pohromy, nemoci, epidemie) může působit i morální a společenský faktor:

Problém nelze podle Malthuse odstranit změnou společenských poměrů (o kterém zpravidla hovořili – byť v různých podobách – kritikové kapitalismu), ale jedině morální sebekontrolou. U Malthuse vedl tento postoj až k odmítání sociálního zákonodárství.

Významnou roli v odvozování populační teorie sehrál u Malthuse zákon klesajících výnosů v zemědělství. Množství půdy je omezené a obdělávání dalších půd znamená obdělávat půdy horší s nižší výnosností. Dodatečné vklady kapitálu nebo práce do půdy (intenzivní růst) budou sice zvyšovat úrodu, ale přinášet stále menší přírůstky produkce.

V hodnotové teorii reaguje na rostoucí vliv kapitálu zdůrazněním, že hodnota nemůže být závislá pouze na velikosti práce, kterou vynakládá člověk ve výrobě, neboť současně je vynakládán i kapitál (chápaný jako mrtvá práce, práce, která byla vynaložena v minulosti) a ten rovněž požaduje odměnu (zisk). Práce a kapitál jsou neoddělitelné podmínky výroby, a proto mzda i zisk vstupují do nákladů. Tím rozšiřuje chápání nákladů výroby, do kterých vstupují vedle nákladů na surovinu, opotřebení strojů a zařízení, rovněž důchody výrobních faktorů práce a kapitál. Kritizuje Ricarda pro neschopnost uspokojivě vysvětlit existenci průměrného zisku.

Malthus bývá často uváděn jako představitel klasické politické ekonomie, který na rozdíl od ostatních vystupoval na veřejnosti jako mluvčí pozemkových vlastníků, ke kterým byl Smith a jeho pokračovatelé spíše kritičtí. Příčinou je jednak jeho aktivita ve sporu o obilní zákony, jednak jeho teorie realizace.

Obilní zákony sloužily v Anglii k udržení stabilní ceny obilí na anglickém trhu, což se realizovalo pomocí celních opatření. V době vysoké úrody byla stanovena vysoká dovozní cla chránící domácí producenty před levným zahraničním obilím, při nízké úrodě byla cla pozastavena. Spor o obilní zákony byl způsoben snahou průmyslníků o jejich odstranění, neboť nízké ceny obilí zakládaly možnost nízkých mezd. Malthus však zdůrazňoval zájem pozemkových vlastníků, neboť nízké ceny obilí vedly ke snižování renty. Naopak rostoucí zisk chápal jako zdroj expanze průmyslu na úkor zemědělství. Tyto úvahy dováděl až do závěru o nutnosti vzniku deprese (viz teorie realizace). Zájmy průmyslníků vyjadřoval Ricardo, který zdůrazňoval, že vysoké ceny obilí způsobují nutnost vyplácení vyšších mezd, tedy snižování zisků a hrozbu pro motivaci investování.

Teorie realizace je zařazována do skupiny tzv. teorií třetích osob nebo teorie podspotřeby. Jejich základem je myšlenka, že v podmínkách akumulace (hospodářského růstu) dochází k zaostávání poptávky a tím je znemožněna realizace vytvořeného produktu, tedy, že vytvořený produkt nelze realizovat za důchody vytvořené při jeho výrobě. Malthus tvrdí, že dodatečnou kupní sílu, která není důchodem vzniklým při tvorbě produktu představuje pozemková renta, jako důchod z titulu vlastnictví půdy. Pozemkoví vlastnící tak zaujímají specifické místo garantující utváření rovnováhy v ekonomice (realizaci produktu). Omezování výše renty a naopak zvyšování zisku povede k vyostření vztahu mezi schopností produkovat a tedy nabízet a možnostmi nakupovat. Nerealizovatelnost produkce pak vyústí do deprese hospodářství.

Malthus věnuje pochopitelně pozornost pozemkové rentě a jejímu původu. Odvozoval rentu ze dvou příčin.

Do téže generace patří i James Mill, nejvýraznější osobnost tzv. Ricardovy školy. Působil jako duchovní, spisovatel a v letech 1819 – 1836 jako úředník Východoindické společnosti. Byl žákem J. Benthama^[22] a propagátorem jeho díla. Do generace počátku 19. století vnesl rozpracování ekonomických aspektů utilitarismu a snažil se je propojit s názory Ricarda a Malthuse. Hlavním ekonomickým dílem jsou Základy politické ekonomie (1821) považované za první učebnici politické ekonomie. Pokoušel se obhájit Ricardovo učení proti kritice, která pokračovala i po roce 1817 mimo jiné tím, že se snažil ukázat, že rozpory o nichž pojednává Ricardo jsou pouze zdánlivé.

S osobností J. Milla bývá spojována prvotní verze teorie komparativních výhod i prvotní verze zákona pojednávajícího o automatickém vyrovnávání nabídky s poptávkou (Sayův zákon trhů).