Jean B. Say na The History of Economic Thought

Say je nejvýznamnějším představitelem francouzské větve klasické politické ekonomie. Je autorem několika prací, z nichž významná byla již první Pojednání o politické ekonomii (1803). Pro další vývoj ekonomie byl významný Katechismus politické ekonomie (1817).

Say navazuje na ekonomii Smithovu, ale jeho přístup má řadu specifik a odlišností i ve srovnání s dalšími autory klasické politické ekonomie. Především předznamenává budoucí důraz ekonomie na užitečnost. S užitečností se pokoušel spojovat i hodnotu výrobku. Výrobu chápe ve smyslu výroby užitečností a z této pozice odmítá teorii pracovní hodnoty. Zdůrazňuje, že bohatství společnosti je vytvářeno pomocí práce, půdy a kapitálu. Má tři výrobní faktory a tím se mu otevírá prostor k výkladu teorie rozdělování jako rozdělování produktu mezi vlastníky těchto výrobních faktorů v závislosti na příspěvku každého z výrobních faktorů na tvorbě produktu. Jeho přístup se však odlišuje od teorie výrobních nákladů jeho následovníků.

Výrobní náklady spojuje s cenami služeb výrobních faktorů. Těmito cenami jsou:

Ceny služeb výrobních faktorů odvozuje z hodnoty (užitečnosti) vyráběného zboží a také významu účasti výrobního faktoru při výrobě zboží.

Z hlediska teorie rozdělování je novým prvkem zdůraznění úroku jako důchodu kapitálu, čímž překonává tradiční chápání úroku jako složky zisku, který byl vnímán jako komplexní kapitálový důchod. Interpretací podnikatelského zisku zdůrazňuje roli podnikatele, který propojuje výrobu a spotřebu, přenáší požadavky poptávky do výroby a v závislosti na tom alokuje zdroje.

Pokus o systemizaci výkladu Smithovy ekonomie, o kterou Say usiloval, provází dělení politické ekonomie do tří samostatných oddílů. Jak je u tehdejších autorů obvyklé, odlišuje teorii výroby, teorii rozdělování a přidává teorii spotřeby. Ve srovnání s dobovými autory je jeho oddělení výroby a rozdělování zřetelnější. Důraz na teorii spotřeby vytvořil podmínky pro přihlédnutí k užitečnosti.

K dalším významným příspěvkům k vývoji ekonomické teorie patřil tzv. Sayův zákon trhů, který je současně možno interpretovat jako teorii realizace a představuje přístup zcela odlišný, než např. Malthusova teorie třetích osob (zdůrazňující permanentní zaostávání poptávky za nabídkou). Proti tezi o permanentní nerovnováze je Sayem formulována teze o průběžném vyrovnávání poptávky a nabídky v ekonomice. Say zdůraznil, že celková poptávka a celková nabídka se nemohou odlišovat, přičemž změnil kauzální vztah a dokazoval, že primární je nabídka. Nabídka vytváří poptávku.

V argumentaci hrály důležitou roli myšlenky, že:

Sayův zákon trhů vyjadřuje tezi o vnitřní stabilitě tržní ekonomiky. Pokud vznikají tržní disproporce, pak pouze jako důsledky toho, že na některých (dílčích) trzích v téže době existuje převis poptávky nad nabídkou a na jiných nabídky nad poptávkou. Tyto nerovnováhy dílčích trhů jsou odstraňovány cenovým mechanismem.

Obrázek 6.3 Výroba a rozdělování