Svaly hrudníku (musculi thoracis)

Obrázek č. 54    Obrázek č. 55

Dělí se na svaly thorakohumerální a vlastní svaly hrudníku.

Svaly thorakohumerální

1. velký sval prsní (musculus pectoralis major)

   začíná na kosti klíční, sternu, fascii břišní, upíná se na hřeben velkého hrbolu kosti pažní (humeru), funkcí je předpažení (část klavikulární), addukce paže a vnitřní rotace, při fixované paži zvednutí hrudníku (šplh) nebo žeber (pomocný sval dýchací). Inervace z větví nadklíčkové část pleteně pažní, nervy prsní (nervi pectorales).

2. malý sval prsní (musculus pectoralis minor)

   začíná v oblasti 3.–5. žebra ventrálně a upíná se na zobcovitý výběžek (procesus coracoideus). Funkčně táhne lopatku dolů a dopředu, při fixaci je rovněž pomocným svalem dýchacím. Inervace je z větévek nadklíčkové části pleteně pažní, přístřední nerv prsní (nervus pectoralis medialis).

3. přední sval pilovitý (musculus serratus anterior)

   začíná na 1.–9. žebře a upíná se na mediální okraj a dolní úhel lopatky. Jeho funkcí je zevní rotace dolního úhlu lopatky a přidržovat lopatku k hrudníku. Táhne lopatku dolů a dopředu. Inervace je z dlouhého hrudního nervu (nervus thoracicus longus).

4. sval podklíční (musculus subclavius)

   je malý protáhlý sval vsunutý mezi klíční kost a první žebro. Přitahuje klíční kost k prvnímu žebru a vtlačuje ji do kloubní jamky v kloubu hrudně klíčním (sternoklavikulárním). Při fixovaném pletenci hrudní končetiny zdvíhá 1. žebro. Inervace je z nervů krční pleteně a nervu podklíčkového (nervus subclavius).

Vlastní svaly hrudníku

1. svaly mezižeberní vnější (musculi intrecostales externi)

   začínají od kaudální části kraniálnějšího žebra dopředu a dolů na žebro spodní. Jedná se o vdechové svaly (podílejí se na vdechovém objemu cca 40 %, převažující vdechový sval u žen, ve vztahu k těhotenství). Inervace z mezikostních nervů (nervi intercostales).

2. svaly mezižeberní vnitřní (musculi intercostales interni)

   začínají od kraniálnějšího žebra dozadu a dolů na žebro spodní. Jedná se o výdechové svaly. Inervace z mezikostních nervů (nervi intercostales).

3. bránice (diaphragma)

   , je plochý sval. Svalově vazivová přepážka mezi dutinou hrudní a břišní, která se vyklenuje kupulovitě do hrudníku, následkem čehož dutina břišní zasahuje vysoko do dutiny hrudního koše. Okraj svalu je masitý, kdežto střed je tvořen aponeurosou, vazivovou částí, zvanou centrum tendineum. Centrum tendineum, šlašitý střed, je poměrně tenká aponeurosa, posunutá poněkud směrem vpřed, ventrálně, následkem čehož jsou přední svalové snopce kratší než zadní. Aponeurosa sama má podobu trojlístku, kde jeden list směřuje vpřed a další dva laterálně vzad. Začíná na sternu a chrupavkách 7.–12. žebra a bederní páteři. Dle místě začátku se dělí na část bederní-lumbální, žeberní-kostální, hrudní-sternální. Jedná se o hlavní vdechový sval (podílí se na vdechové objemu cca 60 %, hlavní vdechový sval u mužů). Při normálním dechu je posun dolů o cca l cm, při usilovném dýchání o cca 3 cm. Má vytvořeny otvory v masité části pro aortu (hiatus aorticus), jícen (hiatus oesophageus), a v centrum tendineum pro dolní dutou žílu (foramen venae cavae).
   Kontrakce bránice tlačí na orgány dutiny břišní, které před kontrahující se bránicí ustupují, což umožňuje relaxace břišního svalstva, útroby svým tlakem vyklenují břišní stěnu, takže se nakonec kontrakce projeví vyklenutím břišní stěny. Kontrakce zvětšuje objem dutiny hrudní. Naopak při relaxaci uniká před tlakem břišních orgánů do dutiny hrudní, která se následkem toho zmenšuje a vzduch uniká z plic. Při relaxaci dochází k zvýšení tonu svalů břišní stěny, což umožňuje posun břišních orgánů do dutiny břišní, to se projevuje vtažením břišní stěny. Bránice působí jako píst. Jestliže se bránice nerelaxuje, a dokonce jestliže se znemožní její ústup tím, že se po předběžném vdechu uzavřou vývodné dýchací cesty tak, aby vzduch nemohl z plic unikat a plíce se tak přemění v jakýsi elastický polštář, o nějž se bránice opírá, pak kontrakce svalstva břišního působí značným tlakem na orgány dutiny břišní a pánevní i na jejich obsah. Vzniká tzv. břišní lis.

   Inervace je ze 2 bráničních nervů (nervi phrenici (C3–5)).

   Fascie hrudníku

   je tvořena:

   • povrchovým listem (fascia pectoralis superficialis), který kryje vpředu a laterálně hrudník a dozadu přechází ve fascii zádovou, dolů pak ve fascii břišní,
   • hlubokým listem (fascia clavipectoralis), do ní je zavzat malý sval prsní a
   • vnitřním listem (fascia endothoracica), který vystýlá hrudník zevnitř.

Obrázky ke kapitole: Svaly hrudníku (musculi thoracis)
Obr. 54 Svaly hrudníku (musculi thoracis) a svaly břicha (musculi abdominis)	Obr. 55 Svaly hrudníku (musculi thoracis) a svaly břicha (musculi abdominis)	Obr. 56 Svaly hrudníku – test)