Tkáně jsou soubory buněk stejného tvaru a jedné hlavní funkce, které vznikly specializací buněk. Rozlišujeme pět typů tkání: epitely, pojiva, svalovou a nervovou tkáň a krev. Soubor tkání pak tvoří jednotlivé orgány.

Epitely

Epitely jsou soubory buněk přiložených těsně k sobě pokrývající povrch, nebo vystýlající dutiny. Podle vrstev je dělíme na jednovrstevné a vícevrstevné epitely, podle funkce pak na epitely krycí a výstelkové, které chrání povrch těla a orgánů (např. pokožka), žlázové, které tvoří funkční základ žláz (např. potní žlázy), resorpční, které přijímají látky, zpracovávají je a transportují do cév (např. výstelka tenkého a tlustého střeva) a smyslový epitel, který je tvořený buňkami citlivými na fyzické, nebo chemické podněty, které tyto podněty transformují a předávají dále (např. tyčinky a čípky oční sítnice). Epitely, s výjimkou smyslového, mají dobrou schopnost regenerace.

Pojiva

Pojiva jsou tkáně, které se kromě buněk skládají i z mezibuněčné hmoty, která vzniká činností pojivových buněk. Rozlišujeme tři druhy pojiv:

• Vazivo je tvořeno buňkami vaziva, kolagenními, elastickými a retikulárními vlákny a beztvarou mezibuněčnou hmotou. Z tuhého vaziva jsou tvořeny vazy a šlachy, elastické vazivo tvoří některé z vazů na páteři (např. ligamenta flava, žluté vazy), tukové vazivo tvoří tukové polštáře kolem orgánů a v podkoží, lymfoidní vazivo tvoří mízní uzliny a řídké, vmezeřené vazivo vyplňuje např. prostory mezi svalovými vlákny. Vazivo má dobrou schopnost regenerace.
• Chrupavka je složená z buněk (chondrocytů), kolagenních a elastických vláken a beztvaré mezibuněčné hmoty. Hyalinní chrupavka je tvrdá a hladká (např. kloubní chrupavky), elastická chrupavka je pružná (např. ušní boltec) a vazivová chrupavka je mechanicky odolná (např. meziobratlové ploténky). Chrupavka je téměř bezcévná a je vyživována difúzí ze synoviální tekutiny v kloubní štěrbině. Regenerace chrupavek je pomalá, vzniklé defekty hyalinní chrupavky jsou trvalé. Na poškozených místech bývá nahrazena neplnohodnotnou vazivovou tkání.
• Kost je tvořena kostními buňkami (osteocyty, osteoblasty, osteoklasty), kolagenními vlákny, které tvoří buď trámce, nebo vrstvy – lamely, a mineralizovanou (vápník, fosfor, hořčík, sodík) mezibuněčnou hmotou. V dětství převažují v kostní tkáni organické látky zabezpečující pružnost kostí, ve stáří naopak převažují minerální látky, díky kterým jsou kosti tvrdé, ale zároveň i křehké. Schopnost regenerace kostní tkáně je pomalá, nejdříve vzniká vazivová tkáň, do které se postupně ukládají minerální látky a dochází k její přestavbě.

Na povrchu kosti se nachází okostice (periost), která je bohatě prokrvená a inervovaná a její úlohou je výživa kosti. Povrch kosti je tvořený kompaktní kostní tkání, uvnitř kostí se nachází spongiózní, neboli houbovitá kostní tkáň. Dutiny v diafýzách dlouhých kostí jsou vyplněné kostní dření (jako diafýza se označuje střední úsek kosti, epifýza je kloubní konec kosti). Červená kostní dřeň se v dětství nachází ve všech kostech, postupně je nahrazovaná tukovou tkání. Červená kostní dřeň, která má krvetvornou funkci (vytváří krevní elementy: červené a bílé krvinky a krevní destičky), u dospělého člověka zůstává v plochých a krátkých kostech. Růst kostí do délky umožňují růstové chrupavky, růst kosti do šířky je umožněn skrze hluboké vrstvy periostu.

Tkáň svalová

Základní vlastností svaloviny je její kontraktilita (smrštění, zkrácení), která je vyvolaná nervovými podněty a je umožněná přítomností myofibril, aktinu a myozinu, které se při kontrakci zasouvají mezi sebe, a celé svalové vlákno se zkracuje. Regenerační schopnost svaloviny je omezená, svalová tkáň se obvykle hojí pevnou, ale nefunkční vazivovou jizvou.

• Svalovina hladká je inervovaná autonomním nervovým systémem a nepodléhá vůli člověka. Tento typ svaloviny tvoří stěny dutých orgánů, nebo svalovou vrstvu stěny cév.
• Svalovina srdeční je také inervovaná autonomním nervovým systémem, kromě toho má i vlastní systém vodivé svaloviny (převodní systém srdeční), která sama vytváří vzruchy, na jejichž základě dochází ke kontrakcím srdeční svaloviny.
• Svalovina příčně pruhovaná tvoří kosterní svalstvo, které je vůlí ovladatelné, je řízeno míšními a hlavovými nervy a je pod kontrolou centrální nervové soustavy. Šlacha svalu, která se upíná do periostu a kompakty kostní tkáně, je tvořena svazkem kolagenních vláken, kdy vmezeřené vazivo svalu plynule přechází do vmezeřeného vaziva šlachy. Lidské tělo obsahuje asi 600 svalů, které tvoří přibližně 40 % tělesné hmotnosti. Základní stavební jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno. 10 až 100 vláken je spojeno řídkým vazivem a tvoří snopečky, které se spojují ve snopce. Soubor všech snopců tvoří bříško svalu, na jehož povrchu se nachází svalová povázka (fascie). Na obou koncích sval přechází ve šlachy, které se připevňují ke kostnímu podkladu.

Tkáň nervová

Nervová tkáň se skládá z nervových buněk, neuronů, které jsou ve vzájemném kontaktu a vytvářejí sítě. Neurony jsou tvořeny dendrity, výběžky, které vedou signál dostředivě do těla neuronu, a zpravidla jedním axonem, který vede signál k další nervové buňce, případně ke žláze, nebo svalu.

Gliové, podpůrné buňky tvoří výplň mezi neurony a jejich funkcí je např. vytváření Schwannovy pochvy (myelinová pochva) axonů, fagocytóza, nebo výživa neuronů. Regenerační schopnost nervové tkáně je malá. Míšní a hlavové nervy po přetětí však jsou schopny dorůst, pokud zůstala zachovaná jejich myelinová pochva. Lidský mozek obsahuje zhruba 86 miliard neuronů a stejný počet buněk jiného typu.

Krev

Mimobuněčná tekutina (21 %), do které řadíme krev, mízu a tkáňový mok, tvoří spolu s nitrobuněčnou tekutinou (32 %) tělní tekutiny člověka, které představují přibližně 53 % jeho hmotnosti. V kapilárním řečišti z krve vzniká tkáňový mok, ze kterého se tvoří míza, ta proudí v mízních cévách, které se vlévají zpátky do žilního systému.

Funkcí krve je udržování homeostázy, schopnost srážení, obranná a transportní, kdy přenáší živiny, teplo, hormony a dýchací plyny. Objem krve muže činí 5 až 6 l, ženy 4,5 l. Krev je červená, neprůhledná kapalina, složená z krevní plazmy a krevních tělísek. Krevní plazma obsahuje 91 % vody, 8 % organických látek (bílkoviny: albuminy, globuliny, fibrinogen; glukóza) a 1 % anorganických látek (chlorid sodný, hydrogenuhličitan sodný), které udržují stálé pH. Krevní tělíska dělíme na červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty).

• Červené krvinky (erytrocyty) se nachází v počtu 4,3 až 5,3 x 10¹²/l u mužů a 3,8 až 4,8 x 10¹²/l u žen. Erytrocyty se tvoří v červené kostní dřeni a po 120 dnech zanikají ve slezině. Obsahují krevní barvivo, hemoglobin, na který se váže kyslík a oxid uhličitý. Z uvolněného barviva se potom v játrech, kam se krev ze sleziny dostává vrátnicovou žílou (vena portae), tvoří bilirubin, žlučové barvivo. Ke stimulaci tvorby erytrocytů vede hormon erytropoetin, který vzniká v ledvinách. Zvýšené vylučování erytropoetinu bylo pozorováno při tréninku ve vysokohorském prostředí. Synteticky vyrobené hormony (EPO a CERO) jsou považovány za doping.
• Bílé krvinky (leukocyty), jejichž počet se pohybuje mezi 4 až 9 x 10⁹/l a vznikají v červené kostní dřeni, dělíme na granulocyty, které rozdělujeme na neutrofilní, eozinofilní a bazofilní; a agranulocyty, které se dělí na lymfocyty a monocyty. Funkcí leukocytů je účast na obranných reakcích organismu.
• Krevní destičky (trombocyty) vznikají v červené kostní dřeni odškrcováním cytoplazmy z megakaryocytů a cirkulují v krvi několik dní. Jejich počet je 70 až 300 tisíc x 10⁹/l a funkcí je srážlivost krve při zastavování krvácení.

Použitá literatura

• Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Poznání.
• Hanzlová, J., Hemza, J. (2014). Základy anatomie: nervový systém a čivy. FSpS MU.
• Herculano-Houzel Suzana (2009). The human brain in numbers: a linearly scaled-up primate brain. Frontiers in Human Neuroscience, 3, 1-11. 10.3389/neuro.09.031.2009