Přehled soustavy

• Horní cesty dýchací
  • Nos (nasus)
  • Nosní dutina (cavum nasi)
  • Vedlejší dutiny nosní (sinus paranasales)
  • Hltan (pharynx)
• Dolní cesty dýchací
  • Hrtan (larynx)
  • Průdušnice (trachea)
  • Průdušky (bronchi)
• Dýchací orgán
  • Plíce (pulmones)

Soustava dýchací umožňuje výměnu plynů, kyslíku a oxidu uhličitého, mezi organismem a vnějším prostředím. Jako zevní dýchání označujeme výměnu plynů mezi krví a plícemi, vnitřní dýchání je výměna kyslíku a oxidu uhličitého mezi krví a tkáněmi.

Nosní dutina (cavum nasi) začíná nosními dírkami a končí vnitřními nozdrami (choany), které ústí do nosohltanu. Nosní přepážka (septum nasi) rozděluje nosní dutinu na dvě poloviny, skořepy nosní (conchae) pak horizontálně rozdělují nosní dutinu na horní, střední a dolní průchod nosní. Nosní dutina je spojená s vedlejšími dutinami nosními (sinus paranasales), které se nacházejí v horní čelisti (sinus maxillaris), čelní kosti (sinus frontalis), čichové kosti (cellulae ethmoidales) a klínové kosti (sinus sphenoidalis). Funkcí paranasálních dutin je odlehčení hmotnosti lebky, při tvorbě hlasu působí jako zvukové rezonátory. Vlastní dutinu nosní vystýlá sliznice, kterou dělíme na respirační, krytou řasinkovým epitelem s četnými hlenovými žlázkami, který umožňuje zachycení nečistot, a čichovou část s čichovými buňkami. V podslizničním vazivu jsou rozsáhlé cévní pleteně, které slouží k ohřívání a zvlhčování vdechovaného vzduchu.

Hltan (pharynx) je součástí dýchací i trávicí soustavy a má délku 12 až 15 cm. Rozdělujeme jej na nosohltan, který je spojený s nosní dutinou a kde se nachází vyústění Eustachovy trubice spojující nosohltan se středoušní dutinou; ústní část hltanu, která je spojená s ústní dutinou; a hrtanovou část, spojenou s hrtanem, který při polykání uzavírá hrtanová příklopka (epiglottis) a brání tak vdechnutí potravy do dýchacích cest.

Hrtan (larynx) leží na přední straně krku, před jícnem a je zavěšený na jazylce. Kostru hrtanu tvoří hrtanové chrupavky: štítná, prstencová, dvě hlasivkové chrupavky a příklopka (epiglottis). Hlasivkové vazy napjaté v hlasivkové štěrbině umožňují tvorbu tónu, na vzniku hlasu se dále podílejí kromě hlasivek hrtanová dutina a vedlejší dutiny nosní. Drobné svaly ležící na ventrální, laterální i dorsální straně hrtanu slouží k rozšiřování hlasivkové štěrbiny, kdy ji udržují otevřenou pro dýchání (respirační poloha). Naopak ve fonačním postavení svaly hrtanu hlasivkovou štěrbinu zužují.

Průdušnice (trachea) je dlouhá 10 až 12 cm a je složená ze 16 až 20 chrupavek tvaru písmene C a zadní vazivové stěny. Ve výši 4. až 5. hrudního obratle dochází k bifurkaci trachey, tj. k rozdvojení na pravou a levou hlavní průdušku.

Hlavní průdušky (bronchus principalis dexter et sinister) vstupují do plic. Pravá průduška probíhá v pokračování průdušnice a snáze do ní zapadají vdechnuté předměty. Levá průduška je delší a odstupuje ve větším úhlu. Po vstupu do plic se průdušky mnohonásobně větví. Až po průdušinky (bronchioli) s průměrem 1 mm je zachovaná jejich chrupavčitá výztuž.

Plíce (pulmo) jsou párový orgán uložený v hrudní dutině. Výška plic je 20 až 24 cm, hmotnost dosahuje 650 až 800 g. Levá plíce je menší, tvořena 2 laloky, pravá plíce je větší a je tvořena 3 laloky. Vrcholky plic (apex pulmonis) přesahují horní okraje klíčních kostí. Průdušinky se větví na alveolární chodbičky vedoucí do plicních sklípků (alveolů), kde probíhá výměna plynů. Plicní oběh je uskutečněn skrze plicní tepny (arteria pulmonalis dextra et sinistra), které přivádějí odkysličenou krev z pravé komory srdeční. Plicní žíly (venae pulmonales) odvádějí okysličenou krev z plic do levé srdeční předsíně, odkud je přes levou komoru okysličená krev odváděna srdečnicí (aorta) do velkého tělního oběhu. Povrch plic kryje vazivová blána poplicnice, která přechází v blánu vystýlající hrudní dutinu, pohrudnici. Štěrbina mezi nimi je vyplněna tekutinou.

Procvičovací test

Dýchací soustavaOdpovědník v IS MU

Použitá literatura

• Vargová, L., Páč, L. (2008). Anatomie pro antropology II. Nadace Universitas, Akademické nakladatelství Cerm.
• Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Poznání.
• Hanzlová, J., Hemza, J. (2012). Základy anatomie pohybového ústrojí. FSpS MU.