Kostra trupu

Kostra trupu je tvořena obratli (vertebrae), žebry (costae) a hrudní kostí (sternum). Páteř tvoří pevný, ale pohyblivý celek, složený z 33 až 34 obratlů, které se kaudálním směrem zvětšují.

Obecná stavba obratle: obratel je složený z těla (corpus vertebrae) a oblouku obratlového (arcus vertebrae), na kterém se nachází sedm výběžků: dva příčné (processus transversus), čtyři kloubní (processus articularis) a jeden trnový (processus spinosus). Mezi tělem obratle a obloukem se nachází obratlový otvor (foramen vertebrae), kterým prochází mícha. Míšní nervy pak odstupují z jednotlivých meziobratlových otvorů (foramen intervertebrale), které vznikají spojením obratlů.

• Krční obratle (vertebrae cervicales): 7, první dva krční obratle: nosič (atlas) a čepovec (axis), se liší svojí stavbou. Atlas má prstenčitý tvar, nemá tělo. Na horní ploše se nacházejí dvě kloubní plošky pro spojení s týlní kostí, na vnitřní straně předního oblouku se nachází kloubní plocha pro spojení se zubem čepovce. Tělo čepovce vybíhá v zub (dens axis), který se pojí s atlasem a umožňuje otáčivé pohyby hlavy.

  

• Hrudní obratle (vertebrae thoracicae): 12, na tělech hrudních obratlů a na jejich příčných výběžcích se nacházejí kloubní plochy pro připojení žeber.
• Bederní obratle (vertebrae lumbales): 5, největší z volných obratlů, místo příčných výběžků mají výraznější žeberní výběžek (processus costalis).
• Kost křížová (os sacrum): složená z 5 obratlů, na laterální straně se nachází boltcovitá kloubní plocha (facies auricularis) pro křížokyčelní kloubní spojení (articulatio sacroiliaca). Z ventrální i dorzální strany se nachází čtyři páry otvorů, kterými vystupují míšní nervy. Křížovou kostí prochází páteřní kanál (canalis sacralis).
• Kost kostrční (os coccygis): složená ze 4 až 5 srostlých drobných obratlů. Kostrč bývá ke křížové kosti připojena chrupavkou.

Kost hrudní (sternum): plochá kost, která se skládá z rukojeti hrudní kosti (manubrium sterni), těla (corpus sterni) a mečovitého výběžku (processus xiphoideus). Na hrudní kosti se dále nachází kloubní plocha pro spojení s dvojesovitě zakřivenou klíční kostí (clavicula) a zářezy pro spojení se sedmi páry žeber (costae).

Žebra (costae): štíhlé, zakřivené kosti, jejichž zadní konce se hlavičkou (caput costae) připojují k tělu hrudního obratle, hrbolkem (tuberculum costae) za krčkem žebra k jeho příčnému výběžku. Rozlišujeme žebra pravá (7 párů), která se chrupavkami připojují ke sternu, žebra nepravá (3 páry), jejichž chrupavky se připojují k předcházejícím žebrům a žebra volná (2 páry), které končí ve svalovině břišní stěny. Ke zlomeninám žeber dochází typicky při masáži hrudníku při resuscitaci, při dopravních nehodách, nebo při pádech.

Kostra horní končetiny

Kostra horní končetiny je pomocí pažního pletence připojena ke kostře trupu. Pletenec horní končetiny je tvořený lopatkou (scapula) a klíční kostí (clavicula).

Klíční kost (clavicula): párová, esovitě prohnutá kost, která se mediálně kloubně pojí s hrudní kostí, laterální část se kloubně pojí s nadpažkem lopatky. K nejčastějším zlomeninám klíční kosti dochází při pádu na rameno při sportovních úrazech.

Lopatka (scapula): plochá kost trojúhelníkového tvaru. Zadní plocha je rozdělena hřebenem lopatkovým (spina scapulae) na jámu nadhřebenovou (fossa supraspinata) a podhřebenovou (fossa infraspinata). Spina scapulae vybíhá v nadpažek (acromion), pod nímž se nachází kloubní jamka pro ramenní kloub (cavitas glenoidalis). Horní okraj lopatky vybíhá v zobákovitý výběžek (processus coracoideus). Lopatka je kloubně spojena s klíční a pažní kostí.

Kost pažní (humerus): na proximálním konci se nachází hlavice (caput humeri) zapadající do jamky na lopatce. Pod hlavicí se nalézá anatomický a chirurgický krček (collum anatomicum et chirurgicum humeri) a velký a malý hrbolek (tuberculum majus et minus humeri). Tělo (corpus humeri) je válcovité a nachází se na něm drsnatina pro úpon deltového svalu (tuberositas deltoidea). Na distální části rozlišujeme kladku (trachlea humeri) pro připojení kosti loketní a hlavičku (capitulum humeri) pro připojení kosti vřetenní. Po stranách se nacházejí dva hrbolky (nadkůtky) (epicondylus medialis et lateralis humeri) a na dorzální straně se nachází jamka, okovcová jamka, pro loketní výběžek (fossa olecrani).

Kost vřetenní (radius): se nachází při anatomickém postavení na palcové straně předloktí. Tvoří ji proximální část tvořená hlavičkou (caput radii), krčkem (collum radii) a tělo (corpus radii), s drsnatinou pro úpon dvojhlavého svalu pažního (tuberositas radii). Na distální části radia se nachází jamka pro kloub zápěstní (facies articularis carpea) a bodcovitý výběžek (processus styloideus radii). Ke zlomenině vřetenní kosti typicky dochází v její distální části při pádu na natažené předloktí (tzv. Collesova zlomenina).

Kost loketní (ulna): se nalézá na malíkové straně předloktí. Tvoří ji proximální část, na které se nachází loketní výběžek (okovec) (olecranon) a hákovitý výběžek (processus coronoideus), které odděluje kladkový zářez (incisura trochlearis ulnae). Vřetenní zářez (incisura radialis) slouží pro spojení s hlavičkou vřetenní kosti. Na proximální část navazuje tělo (corpus ulnae), na němž jse nachází drsnatina pro úpon hlubokého pažního svalu. Na distální části se nachází hlavička (caput ulnae) a bodcovitý výběžek (processus styloideus ulnaris). Ke zlomení loketní kosti obvykle dochází ve střední části těla kosti a bývá důsledkem obrany před úderem směřujícím na hlavu.

Kostra ruky: je složena z osmi drobných zápěstních kůstek seřazených ve dvou řadách (ossa carpi; člunková, poloměsíčitá, trojhranná, hrášková, trapézová, trapézovitá, hlavatá a hákovitá kost), z pěti kostí záprstních (metacarpus) a čtrnácti článků prstů (phalanges; palec je tvořený dvěma články, ostatní prsty jsou tříčlánkové).

Kostra dolní končetiny

Kostra dolní končetiny se ke kostře trupu (křížové kosti) připevňuje pomocí pánevního pletence.

Pánevní kost (os coxae): se skládá za vývoje ze tří kostí: kyčelní (os ilium), stydké (os pubis) a sedací (os ischii), které srůstají v místě jamky kyčelního kloubu (acetabulum). Kyčelní kost je plochá a lopatovitá a tvoří horní část pánevní kosti. Horní okraj lopaty vybíhá v přední a zadní trny kyčelní (spinae iliacae anteriores et posteriores), které jsou na živém člověku hmatné. Na kyčelní kosti se nachází boltcovitá kloubní plocha (facies auricularis) pro spojení se stejnojmennou plochou na křížové kosti. Stydká a sedací kost lemují ucpaný otvor (foramen obturatum). V dolní části sedací kosti se nachází sedací hrbol (tuber ischiadicum), místo odstupu dvojhlavého svalu stehenního a pološlašitého a poloblanitého svalu.

Kostra volné dolní končetiny

Kost stehenní (femur): nejdelší kost v těle, skládá se z hlavice (caput femoris), krčku (collum femoris), velkého a malého chocholíku (trochanter major et minor) a těla (corpus femoris), jehož středem zadní strany jde drsná čára (linea aspera) ve tvaru písmene X, ke které se upínají adduktory stehna (krátký, dlouhý a velký přitahovač). Na distálním konci se nacházejí dva kloubní hrboly (condylus medialis et lateralis) s dvěma malými nadhrbolky (epicondylus lateralis et medialis). V přední části se nachází kloubní plocha pro čéšku (patella). Čéška je sesamská (přídatná) kost, uložená v úponové šlaše čtyřhlavého stehenního svalu.

Kost holenní (tibia): má trojboké tělo. V proximální části se nachází dva kloubní hrboly (condylus medialis et lateralis), které mají kloubní plochy pro připojení stehenní kosti. Nestejnoměrné zakřivení kloubních ploch femuru a tibie vyrovnávají menisky, destičky z vazivové chrupavky. K hrbolkům uprostřed kloubní plochy holenní kosti se upínají zkřížené vazy kolenního kloubu (ligamenta cruciata genus). Na laterální straně se nachází malá kloubní ploška pro připojení hlavičky kosti lýtkové (facies articularis fibulae). Na přední straně holenní kosti se nachází drsnatina (tuberositas tibiae), kde se upíná šlacha čtyřhlavého svalu stehenního. Distální část tibie je tvořena vnitřním kotníkem (maleollus medialis) a kloubní plochou pro kost hlezenní (facies articularis inferior).

Kost lýtková (fibula): štíhlá kost ležící laterálně od kosti holenní. Na proximální části se nachází hlavička (caput fibulae), kde se upíná dvojhlavý sval stehenní. Na mediální straně se nachází kloubní plocha pro skloubení s holenní kostí. Tělo (corpus fibulae), je čtyřhranné a distálně vybíhá ve vnější kotník (maleollus lateralis) a kloubní plošku pro spojení s hlezenní kostí (talus).

Kostra nohy: je složená ze sedmi kostí zánártních (ossa tarsi; hlezenní, patní, krychlová, loďkovitá a tři klínovité kosti), pěti nártních kostí (metatarsus) a čtrnácti článků prstů nohy (phalanges; stejně jako na ruce palec je tvořený dvěma články, ostatní prsty jsou tříčlánkové).

Kostra hlavy

Kostra hlavy se dělí na mozkovou část, která se skládá z kosti týlní (os occipitale), klínové kosti (os sphenoidale), spánkových kostí (ossa temporalia), čichové (os ethmoidale), čelní (os frontale) a kostí temenních (ossa parietalia). Druhá část lebky, obličejová, je složena z kostí nosních (ossa nasalia), slzních (ossa lacrimalia), lícních (ossa zygomatica), patrových (ossa palatina), radličné (vomer), dolní čelisti (mandibula) a horních čelistí (maxillae). Jazylka (os hyoideum) je drobná kůstka ve tvaru písmene U, zavěšená pomocí vazů pod dolní čelistí.

Srovnání lebky novorozence (nahoře) a lebky dospělého člověka (dole).

Protože u novorozence nejsou ještě přítomny zuby ani vedlejší nosní dutiny, je obličejová část lebky výrazně nižší. V místě budoucích lebečních švů se nacházejí vazivové pruhy, které se na čtyřech místech rozšiřují a vytvářejí lupínky (fontanely):

1. Velký lupínek: mezi kostí čelní a temenními
2. Malý lupínek: mezi temmeními a týlní kostí
3. Klínový lupínek: mezi temenní a klínovou kostí
4. Bradavkový lupínek: mezi temenní a spánkovou kostí

Procvičovací test

Kostra člověkaOdpovědník v IS MU

Použitá literatura

• Horáčková, L. (2007). Anatomie pro antropology I. Nadace Universitas, Akademické nakladatelství Cerm.
• Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Poznání.
• Hanzlová, J., Hemza, J. (2012). Základy anatomie pohybového ústrojí. FSpS MU.
• Dylevský, I. (2009). Funkční anatomie. Grada Publishing.