Vnitřní a vnější pohlavní orgány

• Vnitřní pohlavní orgány
  • Vaječník (ovarium)
  • Vejcovod (tuba uterina)
  • Děloha (uterus)
  • Pochva (vagina)
• Vnější pohlavní orgány
  • Hrma (mons pubis)
  • Malé a velké stydké pysky (labia majora et minora pudendi)
  • Poštěváček (clitoris)
  • Topořivé těleso (bulbus vestibuli)
  • Předsíňové žlázy (glandulae vestibulares)

Rozmnožovací soustava ženy umožňuje tvorbu a zrání vajíček a ženských pohlavních hormonů, fertilizaci, tj. oplodnění vajíčka, a gestaci, tj. vývoj oplozeného vajíčka, zárodku a plodu v děloze ženy v období těhotenství.

Vaječník (ovarium) je párová pohlavní žláza 3 až 5 cm dlouhá, uložená v malé pánvi. Povrch vaječníku je v dětství je hladký, v období pohlavní dospělosti je hrbolatý s vyklenujícími se váčky a ve stáří je jeho povrch zjizvený. V kůře vaječníku jsou ve folikulech uložena vajíčka (oocyty). Rozlišujeme primární folikuly, které jsou založeny již před narozením v počtu 700 000 až 2 miliony, zrající sekundární a zralé Graafovy folikuly, které dozrávají mezi pubertou a 40 až 50 rokem života ženy. V plodném období života ženy dozraje přibližně 400 vajíček. 28 denní ovulační (ovariální) cyklus se skládá ze tří fází: (1) folikulární fáze, kdy dochází k dozrávání folikulů, (2) ovulace, kdy dochází k prasknutí Graafova folikulu a uvolnění vajíčka, a (3) luteální fáze, kdy se prasklý Graafův folikul přeměňuje na žluté tělísko (corpus luteum). Žluté tělísko je hormonálně aktivní, produkuje progesteron a estrogeny. Pokud nedojde k oplození vajíčka, žluté tělísko zaniká a zůstává pouze drobná jizva. Při oplození zůstává žluté tělísko aktivní až do 4. měsíce těhotenství, kdy jeho funkci přejímá placenta.

Vejcovod (tuba uterina) je párový orgán, 8 až 15 cm dlouhý, který se nálevkovitě otevírá směrem k vaječníku v místě dozrávání Graafova folikulu, avšak není s ním pevně srostlý. Svým ústím zachytává uvolněná vajíčka a peristaltickými pohyby je transportuje do dělohy. Antiperistaltické pohyby pak usnadňují pohyb spermií směrem k vajíčku, k jehož oplození dochází nejčastěji právě ve vejcovodu.

Děloha (uterus) je svalnatý orgán hruškovitého tvaru, dlouhý asi 7,5 cm. Na děloze rozeznáváme dno (fundus uteri), které se nachází nahoře a kde se v rozích děložní nachází vyústění vejcovodů, tělo děložní (corpus uteri) a děložní krček (cervix uteri). Sliznice děložní prodělává cyklické změny označované jako menstruační cyklus, ve kterém rozeznáváme menstruační fázi (1. až 4. den), kdy dochází odlučování funkční vrstvy děložní sliznice spolu s menstruační krví, regenerační fázi (5. den), proliferační fázi (6. až 14 den), kdy dochází k růstu nové funkční vrstvy děložní sliznice, sekreční fáze (15. až 27. den), kdy se zvyšuje prokrvení děložní sliznice, zvětšují se děložní žlázy produkující hlen bohatý na polysacharidy, sliznice je připravená na přijetí oplozeného vajíčka, a ischemická fáze (28. den), kdy dochází k zaškrcení cév vyživující děložní sliznici a k rozpadu její funkční vrstvy.

Pochva (vagina) spojuje dutinu dělohy se zevními pohlavními orgány. Je kopulačním orgánem ženy a porodní cestou, dlouhá bývá 8 až 10 cm. Sliznice je krytá vrstevnatým dlaždicovitým epitelem bez žlázek a v průběhu menstruačního cyklu zde dochází k cyklickým změnám. Ke zvlhčení dochází transsudací plasmy z vaginálních cév.

Hrma (mons pubis) je vyvýšenina před a nad stydkou sponou, podmíněná tukovým polštářem.

Malé a velké stydké pysky (labia majora et minora pudendi) jsou kožní valy uzavírající stydkou štěrbinu. Podkladem velkých stydkých pysků je tukový polštář.

Poštěváček (clitoris) odpovídá svojí stavbou penisu muže. Jeho ramena měří až 7 cm, má erektilní funkci a je vnímavý na taktilní podněty.

Topořivé těleso (bulbus vestibuli) tvořené žilní sítí je nepárové, umístěné po stranách poševního vchodu.

Předsíňové žlázy (glandulae vestibulares), z nichž největší je Bartholiniho žláza, jsou párové žlázy, které se otevírají po stranách poševního vchodu, který svým sekretem zvlhčují.

Procvičovací test

Ženské pohlavní orgányOdpovědník v IS MU

Použitá literatura

• Vargová, L., Páč, L. (2008). Anatomie pro antropology II. Nadace Universitas, Akademické nakladatelství Cerm.
• Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Poznání.
• Hanzlová, J., Hemza, J. (2012). Základy anatomie pohybového ústrojí. FSpS MU.
• Dylevský, I. (2009). Funkční anatomie. Grada Publishing.
• Hudák, R., Kachlík, D. a kol. (2015). Memrix anatomie. Triton.
• Fiala, P., Valenta, J., Eberlová, L. (2008). Anatomie pro bakalářské studium zdravotnických oborů. Karolinum.