Přehled soustavy

• Srdce (cor)
• Srdečnice (aorta): vzestupná aorta, oblouk aorty, hrudní aorta, břišní aorta
• Věnčité tepny (arteriae coronariae cordis)
• Hlavopažní kmen (truncus brachiocephalicus)
  • Podklíčková tepna (arteria subclavia)
    • Pažní tepna (arteria brachialis)
  • Společná krkavice (arteria carotis communis)
• Společná kyčelní tepna (arteria iliaca communis)
  • Stehenní tepna (arteria femoris)
• Dolní dutá žíla (vena cava inferior)
  • Stehenní žíly (venaae femoris)
• Horní dutá žíla (vena cava superior)
  • Podklíčková žíla (vena subclavia)
  • Hrdelní žíla (vena jugularis)

Kardiovaskulární systém je uzavřenou transportní soustavou, která se podílí na přenosu látek (dýchacích plynů, živin, hormonů), propojuje všechny orgány v těle, účastní se imunitních reakcí a přispívá k udržování homeostázy (stálosti vnitřního prostředí). Skládá se z krevních cév a srdce.

Krevní cévy dělíme na tepny, vlásečnice a žíly. Tepny (arterie) jsou cévy vedoucí krev směrem od srdce. Jsou velmi pružné a pevné. Uvnitř jsou tepny vystlány vrstvou endotelových buněk, okolo se nachází hladká svalovina s elastickými vlákny a zevní vazivový obal. Postupným větvením se stěny tepen zeslabují a přecházejí do vlásečnic. Vlásečnice (capilares) jsou tvořeny pouze jednou vrstvou endotelových buněk, tvoří sítě a jejich stěnou prostupuje kyslík a živné látky z krve do tkání. Žíly (venae) mají stěny podobné tepnám, avšak chybí zde elastická složka. V žilách dolních končetin se nacházejí kapsovité chlopně, které spolu s kontrakcí kosterních svalů napomáhají jednosměrnému průtoku krve směrem do srdce.

Srdce (cor) je dutý svalnatý orgán o hmotnosti 270 až 320 g a velikosti pěsti dospělého člověka. Srdce má tvar kužele se základnou (basis cordis) obrácenou nahoru a dozadu a hrotem (apex cordis), který směřuje dopředu a dolů. Srdce je uloženo v prostoru mezi plícemi, 1/3 vpravo, 2/3 vlevo. Srdeční hrot se promítá do výšky 5. mezižebří vlevo. Srdce má uvnitř dutinu, rozdělenou síňovou a komorovou přepážkou na pravou a levou polovinu. Mezi pravou předsíní (atrium dextrum) a pravou komorou (ventriculus dexter) se nachází trojcípá chlopeň (valva tricuspidalis), mezi levou předsíní (atrium sinistrum) a levou komorou (ventriculus sinister) se nachází dvojcípá chlopeň (valva bicuspidalis). Do pravé předsíně vstupuje horní a dolní dutá žíla (vena cava superior et inferior) a srdeční žilní splav (sinus coronarius cordis), který sbírá odkysličenou krev ze srdce. Z pravé komory vychází plicní kmen, dělící se na tepny (arteria pulmonalis dextra et sinistra), které přivádějí odkysličenou krev z pravé komory srdeční do plic, kde dochází k výměně dýchacích plynů. Plicní žíly (venae pulmonales) odvádějí okysličenou krev z plic do levé srdeční předsíně, odtud do levé komory, kde je okysličená krev odváděna srdečnicí (aorta) do velkého tělního oběhu. Vnitřní výstelku srdce tvoří nitroblána srdeční (endocardium), tenká blána podobná svojí stavbou endotelu cév. Střední vrstvu tvoří srdeční svalovina (myocardium), který zabezpečuje stahy (systola) a relaxace (diastola) srdce. Jejich střídání zabezpečuje převodní systém srdeční, jehož začátkem je síňový uzlík (nodus sinuatrialis) uložený ve stěně pravé předsíně. Impulzy, které v něm vznikají přibližně o frekvenci 70/min, jsou předávány do síňokomorového uzlíku (nodus atrioventricularis) a skrze Hisův můstek přechází ze svaloviny předsíní na svalovinu komor. Hisův můstek se dále dělí na Tawarova raménka, která se rozpadají na síť Purkyňových vláken vedoucích k buňkám srdce. Činnost srdce je ovlivňována skrze vegetativní systém (sympatikus činnost srdce zrychluje, parasympatikus zpomaluje) podle požadavků na přísun krve. Na povrchu srdce se nachází epikard, tvořený vazivem. Srdce se nachází ve vazivovém obalu, osrdečníku (pericardium). Pod epikardem se nachází dvě věnčité tepny (ateria coronaria cordis dextra et sinistra), které vyživují samotné srdce, a srdeční žíly. Věnčité tepny dstupují z první, vzestupné části aorty.

Velký tělní oběh začíná srdečnicí (aorta), která odstupuje z levé komory srdeční. Aortu dělíme na tři části: (1) vzestupnou, první část aorty, ze které odstupují věnčité tepny vyživující srdce, (2) oblouk aorty, ze kterého odstupuje vpravo hlavopažní tepna (truncus brachiocephalicus), vlevo levá krkavice (arteria corotis communis), která zásobuje hlavu, a levá podklíčková tepna (arteria subclavia), jejíž větve vyživují horní končetinu; a (3) sestupnou aortu, ta vydává řadu větví pro jednotlivé orgány v dutině hrudní a břišní a dělí se v úrovni čtvrtého bederního obratle na kyčelní tepny (arteriae iliacae communes), které zásobují krví oblast pánve a obě dolní končetiny.

Z hlavy sbírá krev hrdelní žíla (vena jugularis), z horních končetin podklíčková žíla (vena subclavia), soutokem jmenovaných žil vzniká horní dutá žíla (vena cava superior). Dolní dutá žíla (vena cava inferior) vzniká soutokem kyčelních žil (venae iliacae communes).

Vrátnicový oběh je součástí velkého tělního oběhu a jedná se o funkční oběh jater. Vrátnicová žíla (vena portae) vzniká soutokem žil ze žaludku, sleziny a střev a vede tuto krev bohatou na vstřebané látky do jater, kde jsou dále zpracovávány.

Malý plicní oběh je uskutečněn skrze plicní tepny (arteria pulmonalis dextra et sinistra), které přivádějí do plic odkysličenou krev z pravé komory srdeční. Plicní žíly (venae pulmonales) odvádějí okysličenou krev z plic do levé srdeční předsíně, odkud je přes levou komoru okysličená krev odváděna srdečnicí (aorta) do velkého tělního oběhu.

Procvičovací test

Kardiovaskulární systémOdpovědník v IS MU

Použitá literatura

• Vargová, L., Páč, L. (2008). Anatomie pro antropology II. Nadace Universitas, Akademické nakladatelství Cerm.
• Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Poznání.
• Hanzlová, J., Hemza, J. (2012). Základy anatomie pohybového ústrojí. FSpS MU.