---

Nervovou soustavu člověka dělíme na centrální nervovou soustavu (CNS), tvořenou mozkem a míchou hřbetní, a na periferní nervovou soustavu (PNS), do které řadíme míšní nervy, hlavové nervy a autonomní (vegetativní) nervový systém.

Mícha hřbetní (medulla spinalis) je sloupec nervové tkáně uložený v páteřním kanálu od velkého týlního otvoru zhruba po druhý bederní obratel. Na řezu se uprostřed nachází centrální kanálek vyplněný mozkomíšním mokem, okolo je šedá hmota vybíhající v přední rohy míšní, tvořené motoneurony inervujícími kosterní svalstvo, a zadní rohy míšní, obsahující dostředivé dráhy vedoucí informace od receptorů do CNS. Kolem šedé hmoty se nachází bílá hmota míšní tvořená předními provazci (sestupné, motorické dráhy vedoucí ke svalům), zadními provazci (vzestupné, senzitivní dráhy vedoucí do CNS) a postranními provazci (vzestupné i sestupné dráhy). Obecně v nervové soustavě platí, že šedá hmota je tvořena těly neuronů, bílá hmota pak jejich dendrity, nebo axony. Funkce míchy je převodní, kdy zprostředkovává spojení s vyššími oddíly CNS, a umožňuje reflexní obranné pohyby. Z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů, které vznikají spojením předních a zadních kořenů míšních (vedou tedy senzitivní i motorické dráhy), a vystupují meziobratlovými otvory. Rozeznáváme:

• 8 párů krčních míšních nervů: nervi cervicales C1-C8
• 12 párů hrudních: nervi thoracici Th1-Th12
• 5 párů bederních: nervi lumbales L1-L5
• 5 párů křížových: nervi sacrales S1-S5
• 1 pár kostrčních nervů: nervus coccygeus Co1

Míšní nervy se spojují s výjimkou hrudních míšních nervů do pletení, ze kterých odstupují jednotlivé nervy inervující kosterní svaly.

Přehled míšních nervů a svalů, které inervují

• Krční pleteň (C1-C4)
  • longus capitis (dlouhý sval hlavy), m. longus colli (dlouhý sval krku), mm. scaleni (kloněné svaly)
  • phrenicus (brániční nerv): diaphragma (bránice)
• Pažní pleteň (C4-Th1)
  • Nadklíčková část
    • latissimus dorsi (široký sval zádový), mm. rhomboidei (kosočtverečné svaly), m. serratus anterior (přední pilovitý sval), m. subclavius (podklíčkový sval), m. infaspinatus, supraspinatus (nadhřebenový a podhřebenový sval)
  • Podklíčková část
  • musculocutaneus: svalověkožní nerv
    • coracobrachialis (hákový sval), m. biceps brachii (dvojhlavý sval pažní), m. brachialis (pažní sval)
  • medianus: středový nerv
    • pronator teres (oblý přivracející sval), m. flexor carpi radialis (vřetenní ohybač zápěstí), m. palmaris longus (dlouhý dlaňový sval), m. flexor digitorum superficialis (povrchový ohybač prstů)
  • ulnaris: loketní nerv
    • flexor carpi ulnaris (loketní ohybač zápěstí), m. adductor pollicis (přitahovač palce), m. flexor pollicis brevis (krátký ohybač palce)
  • axillaris: podpažní nerv
    • deltoideus (deltový sval), m. teres minor (malý oblý sval)
  • radialis: vřetenní nerv
    • triceps brachii (trojhlavý sval pažní), m. brachioradialis (vřetonopažní sval), m. extensor carpi radialis longus et brevis (dlouhý a krátký vřetenní natahovač zápěstí), extenzory na dorzální straně předloktí
• Hrudní nervy (Th1-Th12)
  • intercostales (mezižeberní svaly), m. obliquus externus et internus abdominis (zevní a vnitřní šikmý břišní sval), m. rectus abdominis (přímý sval břišní)
• Bederní pleteň (Th12-L4)
  • femoralis: stehenní nerv (L1/L2-L4)
    • iliopsoas (bedrokyčlostehenní sval), m. quadriceps femoris (čtyřhlavý sval stehenní), m. sartorius (krejčovský sval), m. pectineus (hřebenový sval)
  • obturatorius: ucpávající nerv (L2-L4)
    • adduktory stehna: gracilis (štíhlý sval), m. adductor brevis, longus et magnus (krátký, dlouhý a velký přitahovač), m. pectineus (hřebenový sval)
• Křížová a kostrční pleteň (S1-Co1)
  • gluteus superior: horní hýžďový nerv
    • gluteus medius et minimus (střední a malý hýžďový sval), m. tensor fasciae latae (napínač stehenní povázky)
  • gluteus inferior: dolní hýžďový nerv
    • gluteus maximus (velký hýžďový sval)
  • pudendus: ohanební nerv
    • levator ani (zdvihač konečníku), m. coccygeus (kostrční sval)
  • ischiadicus: sedací nerv
    • semimembranosus (poloblanitý sval), m. semitendinosus (pološlašitý sval), m. biceps femoris (dvojhlavý sval stehenní), mm. gemelli (dvojité svaly)
    • tibialis: holenní nerv
      • triceps surae (trojhlavý sval lýtkový), m. popliteus (zákolenní sval), m. flexor digitorum longus (dlouhý ohybač prstů)
    • fibularis: lýtkový nerv
      • fibularis longus et brevis (dlouhý a krátký lýtkový sval)

Prodloužená mícha (medulla oblongata) je pokračováním hřbetní míchy a spolu s Varolovým mostem a středním mozkem je součástí mozkového kmene, kde se nachází IV. komora mozková. V prodloužené míše dochází ke křížení motorických pyramidových drah, proto při poškození pravé poloviny mozku dochází k poškození pohyblivosti levé poloviny těla a naopak. Pomocí dolních mozečkových stopek je prodloužená mícha spojena s mozečkem. Prodloužená mícha je centrem vegetativních funkcí (dýchání, trávicí soustavy apod.). Z prodloužené míchy odstupují čtyři hlavové nervy: podjazykový (n. hypoglossus), přídatný (n. accesorius), bloudivý (n. vagus) a jazykohltanový nerv (n. glossopharyngeus).

Varolův most (pons Varoli) je spojený středními stopkami s mozečkem. Nachází se zde jádra retikulární formace, která ovlivňuje stav bdělosti a spánku mozkové kůry. Z Varolova mostu odstupují čtyři hlavové nervy: trojklanný (n. trigeminus), odtahující (n. abducens), lícní (n. facialis) a sluchověrovnovážný nerv (n. vestibulocochlearis).

Střední mozek (mesencephalon) je spojený horními stopkami s mozečkem. Nachází se zde čtverohrbolí, kde končí část vláken zrakového a sluchového nervu. Ze středního mozku odstupují dva hlavové nervy: kladkový (n. trochlearis) a okohybný nerv (n. oculomotorius).

Hlavové nervy

Dvanáct párů hlavových nervů, tradičně označovaných římskými číslicemi I až XII, má podobnou stavbu jako míšní nervy. Hlavové nervy odstupují z jednotlivých částí mozkového kmene (prodloužená mícha, Varolův most a střední mozek) a mají senzitivní (dostředivou), motorickou (odstředivou) nebo parasympatickou (např. inervace žláz, nebo hladké svaloviny) složku. Hlavové nervy inervují hlavu a krk, bloudivý hlavový nerv (n. vagus, X) inervuje také hrudní a břišní orgány.

Přehled hlavových nervů

1. Nerv čichový (nervus olfactorius): tvořen vlákny čichových buněk, je základem čichové dráhy.
2. Nerv zrakový (nervus opticus): vystupuje z očnice a je základem zrakové dráhy.
3. Nerv okohybný (nervus oculomotorius): motoricky inervuje okohybné svaly, parasympatická složka inervuje svěrač zornice.
4. Nerv kladkový (nervus trochlearis): motoricky inervuje horní šikmý okohybný sval.
5. Nerv trojklaný (nervus trigeminus): motoricky inervuje žvýkací svaly, senzitivně přivádí do CNS informace z kůže obličeje, sliznice nosní a ústní dutiny a ze zubů.
6. Nerv odtahovací (nervus abducens): motoricky inervuje zevní přímý okohybný sval.
7. Nerv lícní (nervus facialis): motoricky inervuje mimické svaly, parasympatická složka inervuje velké slinné žlázy (podčelistní, podjazykovou) a vede část chuťových informací do CNS.
8. Nerv sluchověrovnovážný (nervus vestibulocochlearis): je základem sluchové dráhy a vede informace z vestibulárního aparátu.
9. Nerv jazykohltanový (nervus glossopharyngeus): vede část chuťových informací do CNS, parasympaticky inervuje příušní slinnou žlázu a motoricky inervuje svaly hltanu.
10. Nerv bloudivý (nervus vagus): vede informace z dýchací soustavy, parasympaticky inervuje srdce a většinu orgánů trávicí soustavy, motoricky inervuje svaly hrtanu a hltanu.
11. Nerv přídatný (nervus accesorius): motoricky inervuje zdvihač hlavy a trapézový sval.
12. Nerv podjazykový (nervus hypoglossus): motoricky inervuje svaly jazyka.

Mozeček (cerebellum) je uložený v zadní jámě lebeční. Je tvořen dvěma polokoulemi (hemisférami), které jsou spojené červem mozečkovým (vermis cerebelli). Na povrchu se nachází šedá mozečková kůra rozbrázděná lístkovitými závity. Funkčně členíme mozeček na tři části: (1) vestibulární mozeček, vývojově nejstarší, který se účastní řízení rovnováhy; (2) spinální mozeček, který slouží k analýze propriocepce; a (3) cerebrální mozeček, vývojově nejmladší, spojený s dalšími centry CNS, který se účastní korekce pohybu. Mozeček je skrze stopky (pedunculi cerebellares) spojený s prodlouženou míchou, Varolovým mostem a středním mozkem.

Mezimozek (diencephalon) je tvořen párovými vejčitými hrboly (thalamus) a hypotalamem. Mezi oběma talamy se nachází třetí komora mozková a jejich funkcí je filtrace informací, které se dostanou do mozkové kůry, a proto je označován jako „brána vědomí“. Hypotalamus je pak zapojen do řízení endokrinní soustavy a má důležitou úlohu při řízení autonomních (vegetativních) funkcí.

Autonomní (vegetativní) nervový systém

Autonomní (vegetativní) nervy řídí činnost hladkého svalstva, motoricky tedy inervují stěny orgánů, žlázy a srdeční svalovinu. Autonomní nervy dělíme do dvou skupin, na sympatikus a parasympatikus. Většina orgánů je inervována oběma z nich.

Sympathicus: někdy označovaný jako thorakolumbální systém, neboť má svá jádra v hrudní a bederní části hřbetní míchy, jeho mediátorem je noradrenalin. Sympatikus vede k aktivizaci organismu doprovázené zvýšením srdeční frekvence, dilatací věnčitých tepen srdce, dilatací průdušek a utlumením činností trávicího systému.

Parasympathicus: označovaný jako kraniosakrální systém, neboť jeho jádra se nacházejí u některých hlavových nervů a v rozsahu sakrální míchy, jeho mediátorem je acetylcholin. Parasympatikus podporuje činnost trávicího systému, zpomaluje srdeční frekvenci, zužuje průdušky, aktivuje činnost žláz.

Koncový mozek (telencephalon) se skládá ze dvou hemisfér spojených kalózním tělesem. Na povrchu hemisfér se nachází šedá hmota mozková zbrázděná rýhami (sulci) a závity (gyri cerebri), které zvětšují její povrch. Na povrchu každé hemisféry rozlišujeme pět laloků: čelní (frontální), temenní (parietální), týlní (okcipitální), spánkový (temporální) a ostrovní (insula), který je překrytý spánkovým lalokem. Jako korová centra jsou označovány okrsky mozkové kůry, které zabezpečují řízení funkcí. Např. motorické korové centrum je uložené v čelním laloku. Od pyramidových buněk tohoto centra vycházejí axony, které po překřížení v prodloužené míše probíhají do míchy hřbetní, kde končí v předních míšních rozích a ovládají vědomé, vůlí ovládané pohyby.

Podkorová centra koncového mozku jsou tvořena bazálními ganglii, která ovlivňují svalové napětí, poloautomatizované a automatizované pohyby. Při jejich poškození dochází k Parkinsonově chorobě.

Bílá hmota mozková je tvořena vlákny s myelinovou pochvou, které tvoří tři typy drah: (1) komisurální, spojující stejná místa v obou hemisférách; (2) asociační, spojující různá místa v téže hemisféře; a (3) projekční, spojující mozkovou kůru s různými strukturami CNS.

Obaly CNS

Mozek a mícha jsou chráněny třemi druhy plen. Na povrchu se nachází tvrdá plena (dura mater), následuje pavoučnice (arachnoidea), pod ní se nachází subarachnoideální prostor vyplněný mozkomíšním mokem, a měkká plena (pia mater).

Mozkové komory

Kromě centrálního kanálku míchy hřbetní rozeznáváme ještě čtyři komory mozkové vyplněné mozkomíšním mokem. První a druhá komora, tzv. postranní komory, leží v hemisférách koncového mozku a mezikomorovými otvory jsou spojené se třetí mozkovou komorou, umístěnou v mezimozku. Třetí mozková komora je pomocí Sylviova kanálku spojena se čtvrtou mozkovou komorou, uloženou v mozkovém kmeni. Mozkomíšní mok (liquor cerebrospinalis) vzniká z cévnaté pleteně komor a jeho množství je 130 až 150 ml, je vstřebáván do žilního systému a neustále se obměňuje. Denně vzniká přibližně 500 ml mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok s obaly tvoří mechanickou (otřesy) a chemickou ochrannou bariéru CNS.

Cévní zásobení mozku je zabezpečeno vnitřními krkavicemi (arteriae carotis internae) a páteřními tepnami (arteriae vertebrales), které se spojují a vytvářejí tepenný okruh. Žilní krev odtéká do nitrolebních žilních splavů, patrných na vnitřní ploše lebečních kostí, odkud je sbíraná do vnitřní hrdelní žíly (vena jugularis interna).

Procvičovací test

Nervová soustavaOdpovědník v IS MU

Použitá literatura

• Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. Poznání.
• Hanzlová, J., Hemza, J. (2012). Základy anatomie pohybového ústrojí. FSpS MU.
• Dylevský, I. (2009). Funkční anatomie. Grada Publishing.
• Hudák, R., Kachlík, D. a kol. (2015). Memrix anatomie. Triton.
• Fiala, P., Valenta, J., Eberlová, L. (2008). Anatomie pro bakalářské studium zdravotnických oborů. Karolinum.
• Trojan, S. (1997). Tělověda. Grada Publishing.