Cíl kapitoly

Student/výzkumník:

• orientuje se ve stěžejních eticko-právních záležitostech tvorby závěrečné práce;
• uplatňuje základní pravidla spolupráce s vedoucím závěrečné práce, včetně struktury osobních konzultací a principu hodnocení.

2.1 Etické aspekty závěrečné práce

V následujícím textu jsou definovány etické principy, přehled základních dokumentů a příklady porušení publikačních pravidel.

Základní etické principy

Na úvod je třeba zdůraznit, že etika přípravy závěrečné práce nepředstavuje žádnou zvláštní etiku. Etika jakožto filozofická disciplína je vědou o morálním jednání, tedy o soustavě mravních zásad. Je postavena na aplikaci běžných etických standardů. Etické jednání studenta při zpracovávání závěrečné práce vychází z těchto obecných pravidel, které představují stěžejní etické standardy:

• pravdivost,
• poctivost,
• čestnost.

Pro označení vědecké pravdivosti je užíván termín vědecká poctivost (scientific integrity), který označuje mravní kvalitu člověka, který je zásadový, důsledný a čestný a jedná v souladu s uznávanými hodnotami, principy a zásadami. Poctivost a čestnost vědeckého pracovníka podporuje transparentnost, autonomii a odpovědnost. Pravidla správné vědecké praxe jsou stanovována zejména v oficiálních dokumentech a etických kodexech vědeckých institucí a společností. V evropském kontextu zásady shrnuje „Memorandum of Scientific Integrity“, vyhlášené v roce 2003 skupinou ALLEA (All European Academies).¹

Mezi specifické principy vědecké etiky, které je nutné při tvorbě závěrečné práce plně respektovat patří:

• princip objektivnosti a pravdivosti,
• princip osobní poctivosti a čestnosti,
• princip originality (původnosti),
• princip zásadovosti a nekompromisnosti,
• princip sebekritičnosti a názorové tolerantnosti,
• princip skromnosti.

Důsledky, které mohou vzniknout nedodržením výše zmíněných principů, mohou mít dopad jak na konkrétního jedince, tak i vzdělávací instituci či společnost.² Pro oblast biomedicínského výzkumu, tedy výzkumu za účasti lidského subjektu, je třeba zdůraznit alespoň tato základní etická kritéria:

• úcta k lidské důstojnosti,
• svoboda jednotlivce,
• respektování lidských práv,
• svoboda názorů a přesvědčení v kontextu respektování lidských práv a důstojnosti,
• profesně standardizovaný způsob odpovědnosti vědce, výzkumné instituce, společnosti,
• princip proporcionality,
• vyvážení přínosů a rizik,
• ochrana lidského zdraví a životního prostředí,
• právo veřejnosti na srozumitelnou, pravdivou a úplnou informovanost.³

V některých případech výzkumů je vyžadován souhlas etické komise, která posuzuje výzkumný projekt z pohledu souladu s právními normami, informovaného souhlasu a především etickou přijatelnost daného projektu.

Příklady porušení publikačních pravidel

Důležitost dodržování etických zásad podtrhuje fakt, že řada prohřešků proti etice nevzniká záměrně, ale je důsledkem obtížnosti aplikace obecných etických zásad na jednotlivé případy. K porušení etických zásad může dojít z neznalosti, shodou náhod či tzv. nejlepšími úmysly. Neetické chování výzkumníka také může vzniknout na podkladě nadměrné ctižádostivosti, malé sebekritičnosti, bezcharakternosti, nedostatku obyčejné lidské slušnosti s nezřízenou snahou zvýšit svoji prestiž, vědeckou proslulost apod.⁴

Mezi hrubé porušování vědecké etiky (scientific misconduct) je řazeno vymýšlení nebo zkreslování dat (fabrikace a falzifikace), což vede k publikování nepravdivých výsledků. Dále sem patří plagiátorství, které představuje přímý zásah do práv ostatních vědců. Problematice plagiátorství a pravidel citování se podrobněji věnuje kapitola Bibliografické citace.

Etice vědecké práce se věnuje mnoho dokumentů různého stupně normativní síly, orientace a jejich aplikace je v praxi závislá na zkušenosti, rozhledu konkrétního jedince a především osobních vlastnostech výzkumníka.⁵

Přehled nejčastěji vyskytujících se porušení publikačních pravidel prezentuje tabulka 1.

Tabulka 1: Desatero publikačních prohřešků výzkumníka⁶

Hrubé porušení publikační etiky
Vymýšlení a zkreslování/falšování výzkumných zjištění Plagiátorství Připisování spoluautorů Duplicitní/simultánní publikování
Sporné vědecké postupy
Dělení publikací do více článků Recyklování textů Vzájemné (reciproční) citování spřízněných kolegů Zkreslené citování Nepřiznaný konflikt zájmů Porušování majetkových autorských práv

Souhrn podkapitoly – doporučení pro studenta/výzkumníka

• Být si vědom dopadů neetického jednání.
• Realizovat výzkum splňující etická pravidla.
• Prezentovat jen prověřená a doložitelná data.
• Předkládat objektivní výsledky a závěry.
• Nechlubit se cizími výsledky.
• Nechápat věcnou kritiku jako nepřátelství.

2.2 Právní aspekty závěrečné práce

V následujícím textu jsou popsané oblasti práce s informacemi, obecné právní předpisy a aktuální dokumenty, tzn. legislativní rámce národního (legislativa České republiky) a lokálního charakteru (závazné dokumenty Masarykovy univerzity, Lékařské fakulty Masarykovy univerzity).

Právní aspekty závěrečné práce se dotýkají především oblasti práce s informacemi. Informační etikou je nazývána oblast práce s informacemi veškerého druhu. Ovšem na rozdíl od obecné etiky je tato oblast úzce propojena s normativou dané země.

Mezi základní právní předpisy v České republice v oblasti zpracování závěrečných prací patří zákon č. 102/2017 Sb.,⁷ kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).⁸ Stěžejním záměrem autorského zákona je co nejvíce ochraňovat zájmy autorů, protože mezi nejzávažnější problémy patří především porušování autorských práv. Předmětem autorského práva je dílo literární, umělecké, a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímané podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Za dílo se považuje též software, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Nově také popisuje právní ochranu pořizovatele databáze. Dále zákon upravuje osobnostní a majetková práva autorů. Právo autora vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě a zničením tohoto nosiče právo nezaniká. Mezi stěžejní autorská práva patří právo rozhodovat o zveřejnění svého díla a uvádění svého autorství. Autor má mimo jiné právo na nedotknutelnost svého díla a rozhoduje o změnách obsahu a jiných zásazích. Těchto práv se autor nemůže vzdát. V roce 2006 vešla v platnost novela autorského zákona, která odráží harmonizaci českého autorského zákona se směrnicemi Evropské unie. Týká se např. ochrany autorských práv – tedy upevnění pozice nositelů práv a snadnější prokazování porušování těchto práv. Tato úprava byla provedena nad rámec autorského zákona a je součástí občanského soudního řádu a zákona o přestupcích, konkrétně zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.⁹

K nejčastějším proviněním proti autorskému zákonu a informační etice lze zařadit:

• Využití informačního zdroje bez uvedení citace informačních pramenů.
• Neuvedení spoluautora v případě, kdy jde o společnou práci více autorů.
• Přivlastnění si překladu díla nebo myšlenek zahraničního autora bez uvedení náležité citace.
• Poskytnutí práva užívat dílo více nabyvatelům práv v rozporu s výhradní licenční smlouvou.
• Kopírování díla nejen pro osobní potřebu.
• Šíření díla bez oprávnění počítačovou sítí.¹⁰

Užití školního díla se věnuje § 35 konkrétního zákona. Do autorského zákona nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací zařízení, užije-li nevýdělečně ke své vnitřní potřebě dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení. Některé vysoké školy vyžadují od svých studentů prohlášení týkající se užití jejich díla (např. Lékařská fakulta Masarykova univerzita). Pokud škola projeví zájem o publikování písemné práce, má právo taktéž uzavřít se studentem licenční smlouvu.

V květnu 2018 vstoupilo v platnost obecné nařízení s názvem Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).¹¹ V praxi je více používán anglický název tohoto obecného nařízení General Data Protection Regulation (GDPR). V českém právním prostředí toto obecné nařízení od 25. května 2018 nahrazuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.¹² Celý právní rámec ochrany osobních údajů bude dále v naší zemi dotvářen adaptačním (doplňkovým) zákonem, který bude obsahovat i drobné (povolené) odchylky či zvláštní úpravy ke zmíněnému obecnému nařízení. Tento doplňkový zákon o zpracování osobních údajů v současnosti prochází legislativním procesem vlády ČR.¹³ Výše zmíněný zrušený zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů upravoval ochranu osobních údajů u fyzických osob, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanovoval podmínky, za nichž se uskutečňuje předávání údajů. Každý, kdo požaduje osobní údaje druhé osoby, musí mít k jejich využití souhlas dané osoby anebo jeho činnost musí opravňovat zákon. Osobní údaje mohou být využívány pouze s písemným souhlasem dané osoby, která musí být o zpracování těchto údajů plně informovaná apod. ¹⁴

Normu týkající se práce s informacemi představuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.¹⁵ Norma upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány. Zákon stanovuje, jaké informace jsou subjekty povinny poskytnout a jakým způsobem, jaká omezení se vztahují na poskytování informací např. z pohledu obchodního tajemství, ochrany osobnosti či informací utajovaných. Předkládá pravidla podávání a vyřizování žádostí o poskytnutí informací, kdy občan má právo na všechny informace, kterými disponují orgány státní a územně správní instituce, které rozhodují o právech jiných osob.

Právní problematice závěrečných pracích se dále věnuje zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).¹⁶ Masarykova univerzita (MU) aplikuje normy dané výše zmíněným zákonem a ve shodě se svým statutem stanovila pravidla ke studiu ve studijních programech formou Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity.¹⁷ Řád je závazný pro Masarykovu univerzitu, její součásti, studenty a zaměstnance, jakož i pro jiné uvedené osoby. Např. článek 40 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity se věnuje problematice zveřejňování, kontrole a archivaci závěrečných prací, kde je mimo jiné uvedeno:

„Bakalářské, diplomové, disertační, nebo rigorózní práce (dále jen „závěrečné práce“) jsou nevýdělečně zveřejněny, včetně posudků oponentů, záznamu o průběhu obhajoby a jejího výsledku. Tímto zveřejněním se rozumí uložení elektronické verze v archivu IS MU. Toto ustanovení musí být aplikováno tak, aby jím, v souladu s ustanovením § 47b zákona, z něhož vychází, nebyla dotčena ochrana informací chráněných zvláštním zákonem, ochrana obchodního tajemství a ochrana oprávněných zájmů třetích osob hodných zvláštního zřetele, ochrana duševního vlastnictví MU, zejména ochrana vynálezů či technických řešení.“¹⁷

Ochranu, využívání a související práva a povinnosti vztahující se k duševnímu vlastnictví na Masarykově univerzitě dále upravuje Směrnice MU č. 10/2013 Duševní vlastnictví na Masarykově univerzitě.¹⁸

Dalším aktuálním dokumentem na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity (LF MU) jsou pokyny k formálním náležitostem disertačních prací na LF MU, konkrétně Směrnice děkana LF MU č. 3/2013 Pokyny k formálním náležitostem disertačních prací vypracovaných na LF MU.¹⁹

V souladu s ustanovením § 33 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků (zákon o vysokých školách) Masarykova univerzita vydala Disciplinární řád pro studenty Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.²⁰ Akademický senát Lékařské fakulty se podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách usnesl na Disciplinárním řádu pro studenty Lékařské fakulty, jako jejím vnitřním předpisu, jehož aktuální verze je platná od 10. března 2015.

Souhrn podkapitoly – doporučení pro studenta/výzkumníka

• Být si vědom dopadů protiprávního jednání.
• Realizovat výzkum splňující zákonná ustanovení.
• Zpracovat a prezentovat závěrečnou práci v souladu s právními předpisy.

2.3 Mentorink závěrečné práce

Jeden z dalších důležitých aspektů tvorby závěrečné práce představuje vlastní spolupráce studenta s vedoucím závěrečné práce (pedagogem, mentorem, školitelem apod.) V rámci této spolupráce je navázán vztah mezi dvěma lidmi, na straně jedné vedoucím závěrečné práce a na straně druhé studentem. Cílem spolupráce je profesionální rozvoj studenta, konkrétně jeho dovedností s tvůrčí tvorbou.

Pedagog – mentor – vedoucí práce – je zkušená osobnost, která sdílí své vědomosti, zkušenosti a rady s méně zkušenou osobou, studentem.

Princip spolupráce vychází z mentorského přístupu. Mentorink představuje způsob jak přenést informace, dovednosti a zkušenosti tak, aby je student dokázal dobře využít a zároveň si postupně budoval sebejistotu. Základní zodpovědnost za tvorbu závěrečné práce a její konečnou úroveň je položena na studentovi.

Mentor může pomoci studentovi v následujícím:

• Získat hodnotnou radu.
• Rozvíjet své znalosti a dovednosti.
• Zlepšovat své komunikační dovednosti.
• Učit se novým pohledům.
• Rozšířit si svou sociální síť.
• Podpořit v profesním rozvoji.²¹

Základní principy spolupráce

Vzájemná spolupráce je postavena na základních dohodách obou stran. Dojednání z počátků spolupráce je nesmírně žádoucí a cenné, protože vytváří rámec a předpoklad úspěšnosti celé spolupráce vedoucího práce se studentem. Spolupráce je průběžně oběma stranami vyhodnocována a dle potřeby přeformulovávána.

Na straně vedoucího práce je vhodné ujasnění si, co je jeho úkol. Nejčastěji jsou uváděny tyto aktivity: inspirovat, vést, podporovat, motivovat, korigovat apod. Dále je vhodné ujasnění si, co vedoucí práce pro plnění svého úkolu bude od studenta potřebovat, vyžadovat, jaké má priority. Nejčastěji je uváděno: vnímat zodpovědnost a zájem studenta, připravenost studenta na konzultace, jasné dodržování harmonogramu, respekt k dojednaným pravidlům a dostatečný čas na prostudování zaslaných materiálů ke konzultaci.

Na straně studenta je důležité ujasnění si, co je jeho úkolem při tvorbě závěrečné práce. Zde je vhodné zmínit např. přijmutí zodpovědnosti za svoji práci, ujednání a dodržení časového harmonogramu, aktivní samostatná práce, respekt k plnění dojednaných aktivit, příprava na konzultace, průběžné vyhodnocování splněného, naučeného apod. Dále je nesmírně cenné, aby student věděl, co potřebuje od vedoucího práce, co od něj očekává, co již zná apod. Je vhodné zhodnocení vlastního stylu a přístupu k práci, vyčlenění si dostatečného časového prostoru pro práci v ujednaných termínech v průběhu celého období přípravy závěrečné práce. V neposlední řadě je přínosné ujasnění si stylu komunikace s vedoucím, formu konzultací apod.

Pokud má být spolupráce prospěšná, je důležité její průběžné vyhodnocování. K tomuto je možné doporučit například tyto aspekty:

Pohled vedoucího práce na spolupráci se studentem

• plnění časového harmonogramu,
• plnění ujednaných činností,
• dodržování dojednaných termínů,
• respektování stylu komunikace,
• množství připomínek,
• vzájemné porozumění.

Pohled studenta na spolupráci s mentorem

• schopnost srozumitelné komunikace,
• schopnost jasně odpovídat na dotazy,
• dodržování dojednaných termínů,
• vzájemné porozumění.

Vzájemná spolupráce mezi mentorem/vedoucím závěrečné práce a studentem odráží jejich vzájemné potřeby a možnosti, proto je vždy volený přístup spolupráce zcela individuální. Taktéž struktura i počet jednotlivých konzultací je velmi individuální a reflektuje vzájemnou situaci. V následujícím textu je představen příklad základní struktury osobních setkání dle jednotlivých konzultací. Kromě osobních setkání spolupracujících stran komunikace probíhá také elektronicky. Jakousi nultou fází je možné nazvat období výběru tématu studentem a oslovení vedoucího závěrečné práce.

Tabulka 2: Základní struktura osobních konzultací

Pořadí konzultace	Požadavky na studenta	Výstup setkání
1. konzultace	Představení se, předání jmenovacího dekretu. Přednesení představy o zpracování tématu závěrečné práce. Předložení odborných poznatků z dané problematiky. Orientace ve zvolené odborné oblasti. Ujasnění si motivace ke zvolené problematice. Diskuze nad pravidly vzájemné spolupráce.	Primární ujasnění tématu a zaměření práce. Zadání pro studenta: ✓ doplnění slabých míst z předložených požadavků 1. konzultace, ✓ příprava požadavků na 2. konzultaci. Vyhodnocení spolupráce.
2. konzultace	Předložení stanovených cílů výzkumu. U diplomových prací stanovení výzkumných otázek a hypotéz. Předložení osnovy práce a teoretické části. Stanovení metodiky empirické části práce. Návrh výzkumného nástroje. Představení nastudovaných odborných prací na dané téma. Prokázání splnění zadání z 1. konzultace.	Ujasnění teoretické části práce a realizace empirické části. Zadání pro studenta: ✓ doplnění slabých míst z požadavků 2. konzultace, ✓ příprava požadavků na 3. konzultaci. Vyhodnocení spolupráce.
3. konzultace	Odevzdání teoretické části práce. Předložení předběžných výsledků z pilotáže a finální rozhodnutí o realizaci empirické části práce. Stanovení způsobu analýzy a interpretace dat. Prokázání splnění zadání z 2. konzultace.	Finální verze teoretické části a realizace průzkumu/výzkumu. Zadání pro studenta: ✓ doplnění slabých míst z požadavků 3. konzultace, ✓ příprava požadavků na 4. konzultaci. Vyhodnocení spolupráce.
4. konzultace	Předložení zpracovaných dat z empirické části práce. Předložení diskuse, návrhů do klinické praxe, závěru. Prokázání splnění zadání z 3. konzultace.	Finální verze empirické části, zpracování diskuse, návrhů a závěru práce. Zadání pro studenta: ✓ doplnění slabých míst z požadavků 4. konzultace, ✓ příprava požadavků na 5. konzultaci. Vyhodnocení spolupráce.
5. konzultace	Předání vytištěné práce k závěrečnému posouzení před finálním tiskem. Návrh struktury obhajoby. Závěrečná konzultace před odevzdáním práce: zkompletována práce a struktura obhajoby + pokyny pro obhajobu.	Finální verze závěrečné práce. Závěrečné instrukce k odevzdání práce a zadání do Informačního systému Masarykovy univerzity. Pokyny pro obhajobu závěrečné práce. Vyhodnocení spolupráce.

Souhrn podkapitoly – doporučení pro studenta/výzkumníka

• Být si vědom svých možností při tvorbě závěrečné práce.
• Být si vědom svých povinností při tvorbě závěrečné práce.
• Vnímat cestu tvorby závěrečné práce jako významný zdroj profesního rozvoje.

Seznam literatury

↑ 1. ALL European Academies. Memorandum on Scientific Integrity. Amsterdam, Netherlands: ALL European Acamies; c2003. http://www.allea.org/wp-content/uploads/2016/02/Memorandum_Scientific_Integrity.pdf. Accessed July 20, 2017.

↑ 2. Ivanová K, Juríčková L. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1st ed. Olomouc, Czechia: Univerzita Palackého; 2005.

↑ 3. Kuře J. Kapitoly z lékařské etiky. 2nd rev. ed. Brno, Czechia: Masarykova univerzita; c2012.

↑ 4. Spousta V. Je české akademické prostředí nemocné, nebo “jen” nemravné? Pedagogika. 2011;61(1):66-75.

↑ 5. Kutnohorská J. Etika v ošetřovatelství. 1st ed. Praha, Czechia: Grada; 2007.

↑ 6. Knecht P, Dvořák D. Etika vědecké práce a publikování pro mírně pokročilé. Pedagogická orientace. 2013;23(4):554-578.

↑ 7. Parlament ČR. Zákon 102/2017, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Praha, Czechia: Tiskárna Ministerstva vnitra; 2017. https://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=102&r=2017. Accessed April 11, 2018.

↑ 8. Parlament ČR. Zákon 121/2000 o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Praha, Czechia: Tiskárna Ministerstva vnitra; 2000. http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3424. Accessed June 25, 2017.

↑ 9. Parlament ČR. Zákon 250/2016 o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Praha, Czechia: Tiskárna Ministerstva vnitra; 2016. http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=z&id=61010. Accessed January 29, 2018.

↑ 10. Holoušová D, Krobotová M. Diplomové a závěrečné práce. 2nd ed. Olomouc, Czechia: Univerzita Palackého; 2008.

↑ 11. Evropský parlament. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). [Brusel, Belgium: Evropská unie]; 2016. https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32016R0679&from=EN. Accessed July 3, 2018.

↑ 12. Parlament ČR. Zákon 101/2000 o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Praha, Czechia: Tiskárna Ministerstva vnitra; 2000. http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3420. Accessed January 29, 2018.

↑ 13. Úřad pro ochranu osobních údajů. Základní příručka k GDPR. Praha, Czechia: Úřad pro ochranu osobních údajů, c2013. https://www.uoou.cz/zakladni-prirucka-k-gdpr/ds-4744/archiv=0&p1=3938. Accessed July 3, 2018.

↑ 14. Parlament ČR. Zákon 89/2012 občanský zákoník. Praha, Czechia: Tiskárna Ministerstva vnitra; 2012. http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=6144. Accessed January 29, 2018.

↑ 15. Parlament ČR. Zákon 106/1999 o svobodném přístupu k informacím. Praha, Czechia: Tiskárna Ministerstva vnitra; 1999. http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3256. Accessed January 29, 2018.

↑ 16. Parlament ČR. Zákon 111/1998 o vysokých skolách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Praha, Czechia: Tiskárna Ministerstva vnitra; 1998. http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=3146. Accessed January 29, 2018.

↑ 17. Masarykova univerzita. Studijní a zkušební řád MU. Masarykova univerzita. https://www.muni.cz/o-univerzite/uredni-deska/studijni-a-zkusebni-rad-mu. c2018. Accessed July 3, 2017.

↑ 18. Masarykova univerzita. Směrnice MU č. 10/2013 Duševní vlastnictví na Masarykově univerzitě. Brno, Czechia: Masarykova univerzita; 2013. Accessed April 11, 2018.

↑ 19. Lékařská fakulta MU. Směrnice děkana č. 3/2013: pokyny k formálním náležitostem disertačních prací vypracovaných na Lékařské fakultě MU. Brno, Czechia: Masarykova univerzita; 2013. https://is.muni.cz/do/med/uredni_deska/pravni_normy/smernice_dekana/2013/3-2013-smerniceLFMU_disertacni_prace_final.pdf. Accessed July 3, 2017.

↑ 20. Lékařská fakulta MU. Disciplinární řád Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Brno, Czechia: Masarykova univerzita; 2015. https://is.muni.cz/do/med/uredni_deska/pravni_normy/61781805/Sken_disciplinarniho_radu.pdf. Accessed June 30, 2017.

↑ 21. Petrášová MA, Prausová I, Štěpánek Z. Mentorink: forma podpory nové generace. 1st ed. Praha, Czechia: Portál; 2014.