Kvantitativní výzkum

Petra Juřeníková

Cíl kapitoly

Student/výzkumník:

  • orientuje se v základech kvantitativního výzkumu;
  • dokáže popsat, vysvětlit jednotlivé fáze a kroky kvantitativního výzkumu a podle nich postupovat při svém výzkumu.

Slovo kvantitativní je z latinského slova „quantitas“ neboli množství. Kvantita znamená také velikost, mnohost, počet, četnost. Kvantitativní výzkum odpovídá především na otázku: Kolik? Tento výzkum je založený na získávání statistických nebo numerických dat (tzv. tvrdých dat). Při kvantitativním výzkumu jsou využívány statistické metody pro popis dvou a více jevů a jejich vzájemných vztahů, kdy se tyto vzájemné vztahy testují a vyvozují se závěry, které se zobecňují.

Při rozhodování zda použít kvantitativní nebo kvalitativní výzkum, bychom měli zvážit jejich rozdíly, pozitiva a negativa (viz tabulka 7).

Tabulka 7: Charakteristika kvantitativního a kvalitativního výzkumu
Kvantitativní výzkum Kvalitativní výzkum

Zpravidla velmi rychle proveditelný, lehce zvládnutelný jednotlivci, časově méně náročný.

Časově náročný.

Výzkumný vzorek je velký co do počtu.

Výzkumný vzorek je malý co do počtu.

Testování hypotéz.

Bez hypotéz.

Statistické zpracování dat.

Nestatistické zpracování dat.

Poměrně rychlá analýza dat.

Pomalá analýza dat.

Výsledky jsou nezávislé na výzkumnících.

Výsledky lze snadněji ovlivnit výzkumníkem.

Při zkoumání problému nejde zcela do hloubky.

Zkoumá problémy do hloubky.

Vysvětlující (explanativní).

Zjišťující (explorativní).

Pro vyvození závěrů z výsledků využívá převážně dedukci.

Pro vyvození závěrů z výsledků využívá převážně indukci.

Výstupem je přehled o problému.

Výstupem je obvykle nové teorie.

Pokud se rozhodneme pro kvantitativní výzkum, měli bychom postupovat podle kroků uvedených v následujícím textu.

7.1 Hlavní fáze kvantitativního výzkumného procesu

Jednotlivé fáze kvantitativního výzkumu (viz obrázek 12) jsou přesně organizovány, musí následovat v přesné posloupnosti. Nelze některou fázi přeskočit a pak se k ní vrátit. V důsledku nedodržení postupu dochází k metodickému pochybení, kdy závěry práce jsou nepřesné, neúplné, neobjektivní.

Fáze kvantitativního výzkumného procesu můžeme rozdělit na:
1. Fázi koncepční

V první fázi je nutno stanovit oblast výzkumu a jeho téma, formulovat a vymezit problém, zjistit, studovat a analyzovat dostupné bibliografické zdroje, stanovit cíl, formulovat hypotézy a provést operacionalizaci.

2. Fázi návrhů a plánování

Ve druhé fázi se tvoří návrh výzkumného plánu, stanovuje se přesná charakteristika zkoumaného objektu, vybírají se vhodné formy sběru dat a provádí se předvýzkum.

3. Fázi empirickou

Ve třetí fázi se získávají údaje o zkoumaném problému v terénu (např. distribuce dotazníků včetně jejich navrácení) a získané údaje se připraví pro analýzu.

4. Fázi analytickou

Ve čtvrté fázi je prováděna analýza získaných údajů prostřednictvím statistických metod, kdy po jejich analýze jsou data interpretována a vyvozeny závěry.

5. Fázi diseminační

V poslední fázi zveřejňujeme výsledky výzkumu.

Obrázek 12: Fáze kvantitativního výzkumného procesu

7.1.1 Fáze koncepční

Následující obrázek prezentuje jednotlivé kroky koncepční fáze kvantitativního výzkumu.

Obrázek 13: Jednotlivé kroky fáze koncepční

Prvním krokem fáze koncepční je stanovení oblasti výzkumu. Oblast výzkumu si zpravidla stanovujeme v bakalářské/diplomové práci na základě svého zájmu nebo potřeb zdravotnické praxe.

Po stanovení oblasti výzkumu by měl následovat druhý krok fáze koncepční, což je předběžná teoretická analýza. Zahrnuje seznámení se současným stavem poznání ve zvolené oblasti výzkumu, kdy bychom měli prostudovat relevantní bibliografické zdroje, provést konzultace s příslušnými odborníky, vypracovat rešerše apod. Častou chybou studentů je podcenění předběžné teoretické analýzy, přeskočení tohoto kroku a stanovení cílů, hypotéz bez náležitého prostudování bibliografických zdrojů. Nedostatečná příprava teoretických podkladů způsobuje následně v závěrečné práci řadu zbytečných chyb, řešení již vyřešeného, opakování chyb předešlých autorů apod.

Po provedení předběžné teoretické analýzy stanovíme téma výzkumu. Tématem výzkumu se v našem případě stává název bakalářské/diplomové práce. V tabulce 8 je uveden příklad oblasti výzkumu a návrh souvisejících témat. Pro účely zpracování bakalářských/diplomových prací si vybíráme pouze jednu oblast, jedno téma.

Tabulka 8: Oblasti výzkumu – příklad
Oblast výzkumu: Infekce spojené se zdravotní péčí

Téma výzkumu:

  1. Prevence infekcí spojených se zdravotní péčí ve zdravotnickém zařízení
  2. Hygiena rukou v prevenci infekcí spojených se zdravotní péčí
  3. Vliv infekcí spojených se zdravotní péčí na mortalitu pacientů

Četnost výskytu pneumonií jako důsledek infekcí spojených se zdravotní péčí u hospitalizovaných pacientů

Dalším krokem je formulace problému. Formulace problému je jedním z nejobtížnějších a nejdůležitějších kroků výzkumu. Problém je nutno formulovat jasně, úplně, konkrétně a jednoznačně. Problém se stanovuje nejčastěji v tázací formě. Správně formulovaný výzkumný problém je ve formě otázky nebo souboru otázek.

Otázka by měla být formulována na takové úrovni specifičnosti, že jsme schopni rozpoznat, jaká data budeme potřebovat k tomu, abychom otázku zodpověděli.1 Otázka by v sobě měla zahrnovat možnost empirického ověření. Pokud otázka v sobě nezahrnuje možnost empirického ověření, nemůžeme ji empiricky ověřit a v takovém případě se nejedná o vědecký problém.

U kvantitativního výzkumu v diplomové práci by problém měl vždy vyjadřovat vztah mezi dvěma nebo více proměnnými. Proměnná je měřitelný jev nebo vlastnost, která ve výzkumu nabývá konkrétní hodnotu. Proměnné mohou mít například podobu fyzických a demografických vlastností lidí (např. pohlaví, věk, vzdělání) nebo vztahových vlastností jedinců (např. chování všeobecných sester v určité situaci).

Příklad formulace výzkumné otázky v diplomové práci:

Jaký vliv má nejvyšší dosažené vzdělání všeobecných sester na jejich znalosti v oblasti infekcí spojených se zdravotní péčí?

Na základě formulovaného problému stanovujeme cíl/cíle výzkumu. Správně formulovaný cíl říká, co chceme zjistit nebo čeho chceme dosáhnout. Cíl by měl být formulován jasně, srozumitelně a kontrolovatelně.

V diplomové práci stanovujeme na základě cílů hypotézy. Hypotéza je předpoklad (predikce) o vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými. Nejčastěji používáme hypotézy formulované z pohledu statistiky. Hypotéza říká, že pokud nastane jev A, nastane také jev B. Vztah mezi proměnnými musí být přesně specifikován a mít měřitelnou podobu.

Po formulaci hypotéz se někdy doporučuje provést dedukci výsledků hypotéz. To znamená, že aniž bychom měnili již formulované hypotézy, zpětně dedukujeme, jaké problémy nám to z hlediska metodologie přinese. Na základě toho je někdy nutné přeformulovat problém, který jsme si stanovili v úvodu.

Určitým problémem, se kterým se studenti při formulaci hypotéz nebo vlastní formulaci problémů setkávají, je operacionalizace. Operacionalizace se týká přechodu od teorie k empirii, kdy se rozhoduje co bude výzkumným záměrem, až po jaká data bude výzkum obsahovat.2 Operacionalizace slouží k tomu, aby kdokoliv mohl výzkum zopakovat, provést za stejných podmínek, kritérií, metodiky a popsat, vyhodnotit stejným způsobem. Toto vše by mělo být popsáno u bakalářské/diplomové práce v kapitole „Metodika výzkumu“.

Tabulka 9: Jednotlivé kroky koncepční fáze v bakalářské práci – příklad

Oblast výzkumu:

Infekce spojené se zdravotní péčí

Téma výzkumu:

Znalosti všeobecných sester v oblasti infekcí spojených se zdravotní péčí

Formulace problému/výzkumné otázky:

Jaké jsou znalosti všeobecných sester o infekcích spojených se zdravotní péčí?

Cíl:

Zjistit úroveň znalostí všeobecných sester o infekcích spojených se zdravotní péčí.

Tabulka 10: Jednotlivé kroky koncepční fáze v diplomové práci – příklad

Oblast výzkumu:

Infekce spojené se zdravotní péčí

Téma výzkumu:

Znalosti všeobecných sester v oblasti infekcí spojených se zdravotní péčí

Formulace problému/výzkumné otázky:

Jaký vliv má nejvyšší dosažené vzdělání všeobecných sester na souhrn jejich znalostí v oblasti infekcí spojených se zdravotní péčí?

Cíl:

Zjistit, zda nejvyšší dosažené vzdělání všeobecných sester má vliv na jejich znalosti v oblasti infekcí spojených se zdravotní péčí.

Hypotéza:

1H0 Nejvyšší dosažené vzdělání všeobecných sester nemá vliv na jejich souhrn znalostí o infekcích spojených se zdravotní péčí.

1HA Nejvyšší dosažené vzdělání všeobecných sester má vliv na jejich souhrn znalostí o infekcích spojených se zdravotní péčí.

7.1.2 Fáze návrhů a plánování

Ve druhé fázi návrhu a plánování se tvoří výzkumný plán, stanovuje se přesná charakteristika zkoumaného objektu, vybírají se vhodné formy sběru dat, provádí se předvýzkum.

Obrázek 14: Jednotlivé kroky fáze návrhů a plánování

Prvním krokem této fáze je návrh výzkumného plánu. Zvažujeme zde, jaký čas potřebujeme na jednotlivé fáze výzkumného procesu. Dokončení výzkumu je u bakalářských/diplomových prací limitováno termínem odevzdání práce. Harmonogram jednotlivých fází mohou dále ovlivňovat i povinnosti spojené se studiem např. udělení zápočtu za odevzdání určité části práce.

Pokud máme vytvořený harmonogram výzkumu, můžeme přistoupit k dalšímu kroku, a to je přesná charakteristika zkoumaného objektu, která musí být popsána v kapitole „Metodika výzkumu“. Pro výzkum není možné použít celou populaci (populace = základní soubor – je skupina elementů, které jsou významné pro naše zkoumání), proto požadujeme, aby výběrový soubor byl co možná nejvíce reprezentativní (tj. aby obsahoval skupinu elementů, které jsou významné pro naše zkoumání ve stejném poměru, měl stejné charakteristiky, jaké se nachází v populaci tak, aby nedošlo ke zkreslení výsledku výzkumu). Pro kvantitativní výzkum používáme pravděpodobnostní výběr (náhodný, systematický, stratifikovaný, kvótní) tak, aby byla zajištěna reprezentativnost výběrového souboru.

V dalším kroku výzkumu bychom měli zvolit nejvhodnější formu sběru dat. Mezi nejčastěji užívané formy sběru dat u kvantitativního výzkumu patří dotazníkové šetření, pozorování, rozhovor. Při výběru formy sběru dat musíme pamatovat na to, že zvolený způsob by měl splňovat požadavky objektivity, reliability a validity měření.

Pojem reliabilita zahrnuje dva pojmy, a to spolehlivost a přesnost měření, tzn. že pokud měření provedeme za stejných podmínek, měli bychom získat stejné nebo velmi podobné výsledky. Měření by mělo být přesné (zatíženo malým počtem chyb). Vysoký stupeň reliability je nutnou podmínkou validity měření. Stupeň reliability lze měřit koeficientem reliability.

Pojem validita měření představuje platnost, tzn. že je měřeno opravdu to, co má být měřeno (co je výzkumným záměrem).

Dotazníkové šetření patří k nejrozšířenějším formám sběru dat. Dotazník můžeme charakterizovat jako soubor předem připravených logicky uspořádaných položek (otázek), které jsou respondentovi (dotazovanému) předkládány v písemné podobě. Dotazníkem lze zkoumat názory, postoje a znalosti jedinců ke zkoumanému problému.

Sběr dat prostřednictvím dotazníkového šetření má své výhody a nevýhody.

Výhody dotazníkového šetření:

  • distribuce dotazníků je velmi rychlá, většinou levná a nejméně náročná na čas;
  • dotazník můžeme distribuovat i na velké vzdálenosti (např. prostřednictvím emailu, sociálních sítí apod.);
  • je možno zajistit anonymitu respondentů;
  • není nutné ve většině případů zaškolení spolupracovníků;
  • poskytuje dostatečný časový prostor respondentům na jejich odpověď.

Nevýhody dotazníkového šetření:

  • nízká návratnost dotazníků, pokud není zajištěna jejich vhodná distribuce (např. u dotazníků zasílaných poštou);
  • respondenti nemusí odpovídat pravdivě, jelikož sami sebe mohou vidět jinak, než jaká je skutečnost;
  • dotazník za respondenty může vyplnit někdo jiný;
  • zejména u znalostních položek mohou respondenti odpovědi vyplnit kolektivně nebo si správné odpovědi vyhledat, pokud nejsme při vyplňování dotazníků fyzicky přítomní.

Na zvážení každého výzkumníka je, zda použít ke sběru dat standardizované dotazníky či nestandardizované dotazníky. Standardizovaným dotazníkem se rozumí dotazník, který má pevnou strukturu otázek a ve většině případů byla ověřena jeho platnost pro zkoumaný problém u výběrové skupiny respondentů (např. standardizovaný dotazník Světové zdravotnické organizace kvality života WHOQOL). U použití takového dotazníku můžeme snadno srovnat naše výsledky např. s normou pro Českou republiku nebo výsledky jiných výzkumníků. Nestandardizované dotazníky jsou dotazníky vlastní konstrukce, a pokud neprovedeme jejich testování, mohou být zatíženy chybou (dotazník nezjišťuje co má nebo není schopen zachytit zkoumaný jev).

Dotazník by měl začínat úvodem, ve kterém oslovíme respondenty, představíme se, vysvětlíme důvod šetření, k čemu budou získaná data sloužit, zdůrazníme význam spolupráce a sdělíme srozumitelné pokyny pro vyplnění. V závěru poděkujeme, uvedeme svoje jméno a příjmení (eventuálně e-mail), podepíšeme se.

Po úvodu následují položky dotazníku, které by měly být formulovány srozumitelně a jednoznačně tak, aby nebyl možný dvojí způsob chápání, dále formulovány nesugestivně, aby nevybízely k odpovědi, kterou chceme získat. Vyplnění dotazníku by nemělo respondentovi zabrat více než 15 minut. Na začátek se většinou vkládají všeobecné a sociodemografické položky a položky sloužící jako filtrační, tj. položky, které vyřadí jedince, kteří do výzkumného souboru nepatří. Například dotazník je určen pro osoby ve věku 15-18 let, proto zařadíme položku na věk respondenta. Položky dotazníku by měly na sebe logicky navazovat. Nejdůležitější položky pro výzkum se obvykle dávají do středu dotazníku. Pokud musíme položit choulostivou otázku, zařazujeme ji obvykle v neutrální podobě na závěr dotazníku. Také bychom se měli vyhnout otázkám typu „proč“ (co je příčina, co následek), jelikož příčinu nemusí respondenti znát, nebo si ji neuvědomují. Samozřejmostí při sestavování dotazníku by mělo být, že dotazník bude obsahovat položky nezbytně nutné pro náš výzkum. Při sestavování dotazníku bychom měli dbát na to, aby položky bylo možno jednoduše zpracovat (třídit).

Položky dotazníku můžeme rozdělit z různých hledisek. Podle formy požadované odpovědi na:

  1. Otevřené položky – jsou někdy nazývány nestrukturovanými, nenabízíme respondentovi žádnou možnost připravené odpovědi, dáváme volnost vyjádřit svůj názor či postoj. Kategorizace a zpracování otevřené položky je velmi náročné. Otevřené položky je vhodné použít například na závěr dotazníku, kdy vyzveme respondenta, aby vyjádřil svůj názor, postoj nebo navrhl řešení ke zkoumanému problému.

    Příklad formulace otevřené položky:

    Co si myslíte o vzdělávání všeobecných sester na vysokých školách?

  2. Polouzavřené položky – stojí mezi položkami otevřenými a uzavřenými, umožňují snadnější třídění než otevřené. Respondentovi nabídneme nejčastější možnosti odpovědí a zároveň mu umožníme odpověď „jiné“, doplnit vlastní názory, postoje, vyjádření apod.

    Příklad formulace polouzavřené položky:

    S jakým typem mobbingu se nejčastěji setkáváte na vašem pracovišti?

    1. omezená komunikace
    2. systematické „ničení“ pověsti (např. pomluvy, fámy)
    3. manipulace s pracovními úkoly (např. neadekvátní úkoly s ohledem na pracovní zařazení a vzdělání, přidělení úkolů zatěžujících zdraví, nesmyslné úkoly, žádné úkoly)
    4. jiné (uveďte) …………………………
  3. Uzavřené položky – jsou někdy označovány za strukturované, jedná se o předem připravené odpovědi, které respondentovi nabízíme. Výhodou je větší ochota respondentů na ně odpovídat a snadnější třídění odpovědí. Nevýhodou je, že respondent si musí vybrat z nabízených odpovědí, které ne vždy zachytí drobné nuance řešeného problému.

    Položky můžeme dále rozdělit podle počtu nabízených odpovědí na položky dichotomické a polynomické:

    • Dichotomické položky – nabízí pouze dvě možné odpovědi, které se vzájemně vylučují.

      Příklad formulace dichotomické položky:

      Předplácíte si časopis Sestra?

      1. ano
      2. ne
    • Polynomické položky – nabízí možnost více odpovědí než dvě. Můžeme je rozdělit na výběrové, výčtové a stupnicové.
      • Výběrové položky poskytují více možných odpovědí, kdy si respondent volí pouze jednu z nich. Důležité při tvorbě těchto položek je, aby nabídka odpovědí byla vyčerpávající, ale zároveň nebylo odpovědí moc.

        Příklad formulace polynomické položky:

        Jakou organizační formu výuky nejčastěji využíváte ve své práci?

        1. individuální
        2. skupinovou
        3. hromadnou

        Zvláštním typem výběrových položek jsou škálové položky. Škály mohou mít různou podobu. V dotazníku se nejčastěji používá škála Likertova typu například Numerická vizuální analogová škála určena pro měření bolesti.

      • Výčtové položky umožňují respondentům zvolit více možných odpovědí.

        Příklad formulace výčtové položky:

        Které noviny a časopisy se zdravotnickou tématikou čtete? (Lze uvést více odpovědí).

        1. Zdravotnické noviny
        2. Sestra
        3. Ošetřovatelství
        4. Info sestra
        5. Jiné noviny a časopisy (uveďte které) …………………………………………………
      • Stupnicové (pořadové) položky umožňují respondentům určit pořadí jednotlivých variant odpovědí podle stanovených kritérií.

        Příklad formulace stupnicové položky:

        Z uvedených vnějších faktorů vyberte čtyři, které podle Vás nejvíce ovlivňují Vaši spokojenost na pracovišti a seřaďte je podle významu od nejvýznamnějšího až po nejméně významný. (Nejvíce významnému faktoru přiřaďte hodnotu 1 a nejméně významnému faktoru přiřaďte hodnotu 4. Každou hodnotu lze přiřadit pouze jednou.)

        1. obsah a charakter práce …………
        2. finanční ohodnocení …………
        3. možnost pracovního postupu …………
        4. organizace práce …………
        5. spolupracovníci …………
        6. fyzické podmínky práce …………

Dotazník je nutno sestavit správně po obsahové a formální stránce, graficky přehledně (vhodná velikost písma, rozložení položek apod.), bez gramatických chyb a vytisknout na kvalitní papír. Uvedené podmínky nám mohou zlepšit návratnost dotazníků.

Dalším krokem fáze návrhů a plánování je finalizace a přehled výzkumného plánu. Zpětně zkontrolujeme kroky předešlé a přehodnocujeme následující postup, případně provádíme korekce tak, aby výzkum byl zatížen co nejmenší chybou. Výzkumník by měl znovu přehodnotit svůj plán/harmonogram výzkumu, zda odpovídá realitě. Dále navazuje předvýzkum. Předvýzkum je zmenšeným prototypem výzkumu. Provádí se na menší skupině jedinců reprezentativního vzorku a měl by obsahovat všechny hlavní fáze výzkumu. Provedením předvýzkumu můžeme eliminovat chyby, které by se projevily až při vlastním výzkumu (např. nevhodně formulované výzkumné problémy, nedostatky v konstrukci dotazníku – nevhodně a nejednoznačně formulované položky apod.) a včas je odstranit před začátkem sběru dat.

7.1.3 Fáze empirická

V empirické fázi výzkumu se získávají údaje o zkoumaném problému v terénu (např. distribuce dotazníků včetně jejich návratnosti) a získané údaje se připraví pro analýzu.

Obrázek 15: Jednotlivé kroky fáze empirické

Získávání dat v terénu můžeme realizovat různým způsobem, ale vždy je nutno respektovat etické a právní zásady výzkumu (viz kapitola Eticko-právní aspekty a mentorink závěrečné práce). Jakým způsobem údaje získáme závisí na formě sběru dat (dotazník, pozorování, studium dokumentů pomocí obsahové analýzy apod.). Nezbytným předpokladem je zajištění spolupráce účastníků výzkumu.

U dotazníkového šetření je nejvhodnější zajistit distribuci v terénu osobně nebo prostřednictvím důvěryhodných, dobře instruovaných spolupracovníků, tím dosáhneme nejvyšší návratnost dotazníků. Další možností je rozeslání dotazníků poštou, zde je však návratnost dotazníků velmi nízká (lze ji částečně eliminovat zasláním ofrankované obálky se zpětnou adresou). Další možností je distribuce dotazníku prostřednictvím emailu, sdílením přes sociální sítě nebo prostřednictvím webových stránek k tomu určených.

Pokud se nám podařilo zajistit dostatečně velký reprezentativní vzorek, můžeme přistoupit k dalšímu kroku, a to k přípravě dat pro analýzu, kdy k získaným datům přiřazujeme kódy. Nejprve kontrolujeme záznamové formuláře (dotazníky, záznamy o pozorování apod.). Vyselektujeme nesrozumitelně/nedostatečně vyplněné nebo formuláře s nesplněnými kritérii výzkumné skupiny (např. cílovou skupinou byly všeobecné sestry a dotazník vyplnila praktická sestra). Formulářům přidělíme pořadové číslo, pokud již nebylo zadáno v průběhu výzkumu. Jednotlivé znaky ve formuláři rozdělíme do kategorií. Posléze znakům v jednotlivých kategoriích přidělujeme číselný kód (sestavíme „klíč“) tak, abychom byli schopni přenést číselné kódy do zvoleného programu (např. Excel, Statistika, SPSS apod.). Dle vytvořeného „klíče“ provedeme číselné kódování pro všechny formuláře v příslušném programu.

7.1.3 Fáze analytická

V analytické fázi je provedena analýza získaných údajů prostřednictvím statistických metod, kdy po analýze jsou data interpretována a vyvozeny závěry.

Obrázek 16: Jednotlivé kroky fáze analytické

Po provedení číselného kódování u všech formulářů můžeme přistoupit k samotné analýze dat. V první řadě je nutno provést třídění. Třídění je postup, při kterém zjišťujeme, jaké znaky mají jedinci z našeho výběrového vzorku společné (třídění prvního stupně). Hodnoty vyjadřujeme prostřednictvím absolutních a relativních četností např. „Z 99 respondentů (absolutní četnost) je 32,32 % (relativní četnost) mužů a 67,68 % žen (relativní četnosti)“, případně středních hodnot (průměr, modus a medián). Popis dat v závěrečné práci: „Z 99 (100 %) respondentů bylo 32 (32,32 %) mužů a 67 (67,68 %) žen.“

Po provedení třídění prvního stupně lze provést třídění druhého stupně, kde hledáme, zda se společný znak objevuje i v dalších podskupinách tj. zda jedinci, kteří odpověděli v jedné otázce stejně, budou v další otázce volit stejnou odpověď. Třídění druhého stupně používáme pro testování hypotéz. Pro testování hypotéz jsou využívány různé statistické testy podle zaměření cílů a hypotéz.

Pro zpracování bakalářské práce postačí provedení třídění prvního stupně. U diplomových prací používáme třídění prvního i druhého stupně.

Dalším krokem fáze analytické je interpretace výsledků. Na základě třídění prvního stupně a testování u druhého stupně získáme výsledky výzkumu. Výsledky výzkumu zpracujeme do tabulek a grafů.

Tabulky – zpracování výsledků výzkumu do tabulek nám pomůže přehledně srovnat větší množství dat. Hendl uvádí, že: „Umožňují prezentovat data s přesností, které nelze prezentovat grafem.“3 Každá tabulka, kterou zpracujeme a použijeme v bakalářské/diplomové práci, musí mít svoje číslo a název. Pokud již máme tabulky v teoretické části, tak v empirické části navazujeme v číslování tabulek. Název by měl být výstižný a odrážet prezentovanou problematiku, ve formě oznamovací. Nikdy by názvem tabulky nemělo být znění otázky např. z dotazníku. Častou chybou studentů je uvedení otázky dotazníku (jedná se o tzv. redundantní údaje), následně zařazení tabulky s obdobným názvem.

Příklad:

  • nesprávný název tabulky: Jaký je Váš věk?
  • správný název tabulky: Věk respondenta

Jednotlivé řádky a sloupce v tabulce by měly být pojmenovány tak, aby čtenář jednoznačně pochopil, jaká data jsou v tabulce prezentována. Tabulka by měla být členěna přehledně, čitelně a měla by obsahovat popis výsledků. Pokud v tabulce interpretujeme pouze jednu proměnnou, používáme běžný typ statistických tabulek.

Obrázek 17: Statistická tabulka – standard

Pokud potřebujeme interpretovat v tabulce dvě proměnné, používáme tzv. kontingenční tabulky. U těchto tabulek platí stejné zásady jak u tabulek statistických.

Obrázek 18: Kontingenční tabulka

U bakalářských prací je povinností studenta veškerou interpretaci výsledků provést pomocí tabulek. Grafy by měly být používány pouze jako doplněk prezentování zajímavých výsledků.

U diplomových prací je možno použít pro interpretaci výsledků tabulky, grafy nebo popisy v různé kombinaci na základě toho, jaké výsledky prezentujeme.

Grafy – dodávají textům a tabulkám zajímavý ráz, slouží pro demonstraci cíle, nikoliv jako zdroj číselných materiálů.3 Grafy stejně jak tabulky mají své samostatné číslo a při číslování grafů platí stejná pravidla jako u tabulek. Graf má svůj název ve formě věty oznamovací. Číslo grafu a název se uvádí pod ním. Grafy zpravidla u kvantitativního výzkumu zobrazujeme v relativních četnostech (%). Jednotlivé části grafu musí být popsány, opatřeny legendou. Každý graf by měl mít svůj komentář, pokud není uvedena tabulka s komentářem. Grafů je nepřeberné množství, typ grafu volíme podle toho, jaká data chceme prezentovat. Pro porovnání dat se nejčastěji používají sloupcové grafy s různou orientací, koláčové/kruhové/výsečové grafy, čárové grafy (např. spojnicové, vektorové) a dvojrozměrné bodové grafy. Pro ukázku rozložení hodnot se používají sloupcové grafy, krabicové grafy, čárové grafy a dvojrozměrné bodové grafy. U grafů, u kterých chceme objasnit jednotlivé části vůči celku, používáme grafy sloupcové nebo koláčové. Pokud potřebujeme vyjádřit vývoj v čase, je nejvhodnější použít grafy sloupcové nebo čárové. Pro znázornění odchylky od normy lze využít sloupcové a čárové.

Obrázek 19: Graf sloupcového typu
Obrázek 20: Graf sloupcový pruhový (ke 100 %)
Obrázek 21: Výsečový graf
Obrázek 22: Spojnicový graf se značkami (jeden z druhů čárových grafů)
Obrázek 23: Krabicový graf

Pro interpretaci výsledků kromě tabulek a grafů lze v práci použít i text. Text používáme u diplomových prací k popisu proměnných např. věku, pohlaví apod. Text pro interpretaci výsledků používáme i v kapitole Diskuse. V diskusi porovnáváme vždy výsledky našeho výzkumu s výsledky jiných výzkumníků. Studie, se kterými svoje výsledky srovnáváme, by měly být vždy relevantní a věrohodné. V diskusi se zamýšlíme i nad svými výsledky, vyvozujeme z nich závěry a navrhujeme doporučení pro řešení či nápravu zjištěných skutečností.

7.1.5 Fáze diseminační

V poslední fázi výzkumu zveřejňujeme výsledky výzkumu.

Obrázek 24: Jednotlivé kroky fáze diseminační

Veškeré výsledky výzkumu interpretujeme v bakalářské/diplomové práci podle stanovených pravidel a požadavků popsaných v této metodice.

Výzkum je vždy cyklický děj. Naše výsledky a závěry by měly ovlivnit oblast výzkumu, na kterou jsme se zaměřili.

Souhrn kapitoly

Kvantitativní výzkum má své podmínky, které je potřeba respektovat. Skládá se z pěti na sebe navazujících fází (koncepční, návrhu a plánování, empirické, analytické a diseminační). Čtenáře se zájmem o kvantitativní výzkum odkazujeme na publikace Punch, 2008; Hendl, 2014 a 2015.

Seznam literatury

↑ 1. Punch K. Úspěšný návrh výzkumu. 1st ed. Praha, Czechia: Portál; 2008.

↑ 2.Buriánek J. Systémová sociologie: problém operacionalizace. 1st ed. Praha, Czechia: Univerzita Karlova; 1994.

↑ 3. Hendl J. Statistika v aplikacích. 1st ed. Praha, Czechia: Portál; 2014.

↑ 4. Hendl J. Přehled Statistických Metod: Analýza a Metaanalýza Dat. 5th rev. ed. Praha, Czechia: Portál; 2015.