Zdroj: P. A. Reichart, H. P. Philipsen: Color atlas of dental medicine. Oral pathology. Thieme. Stuttgart, New York. 2000.
Vrozené anomálie dutiny ústní vznikají následkem poruchy ve vývoji plodu v průběhu embryogeneze. Postižený může být ret, dásně, tvrdé patro, spodina dutiny ústní a jazyk. Většina anomálií je diagnostikována při narození, některé vrozené vady se mohou objevit až v kojeneckém věku.
K vrozeným anomáliím rtu se řadí rozštěpy rtu, dvojitý ret, i vrozené píštěle a jamky rtů (recesy a paramediální sinusy), které mohou secernovat hlen.
Řada vrozených malformací jazyka je velmi vzácných – patří sem např. aglosie (chybění jazyka), mikroglosie (vrozeně malý jazyk), přirostlý jazyk (lingua accreta), rozštěp jazyka (lingua bifida), nebo zdvojení jazyka (diglossia vera).
Jde o vývojové anomálie, které obvykle postihují horní ret, často v kombinaci s rozštěpem čelisti a patra. Jsou způsobené neúplným srůstem čelistních a nazálních výběžků horní čelisti během embryonálního vývoje. Rozštěp může být jednostranný i oboustranný, úplný i neúplný. Fúze jednotlivých částí horního rtu v embryogenezi probíhá později než u dolního rtu, a proto jsou rozštěpy horního rtu častější.
Th.: Komplexní dle závažnosti anomálie.
Je to malformace buď kongenitálně založená, nebo vzniklá následkem úrazu. Na horním či dolním rtu je přítomna slizniční duplikatura, která může prominovat zvláště při úsměvu či mluvení.
Th.: Chirurgická úprava.
Uvula bifida je vrozený podélný rozštěp patrového čípku, bývá považována za minimální formu rozštěpu patra. Při hyploplazii uvuly je čípek nedostatečně vyvinutý, při aplazii zcela chybí. Všechny tyto vrozené anomálie se mohou vyskytovat samostatně i jako součást některých syndromů.
Ankyloglosie je relativně vzácná vývojová odchylka, u které je frenulum jazyka krátké nebo připojené blíže ke hrotu jazyka. V těchto případech je uzdička často silná a fibrotická. Funkčně je porušena pohyblivost jazyka, z čehož vyplývají potíže při polykání a řeči.
Th.: Chirurgická.
Je vzácné onemocnění, autozomálně dominantně dědičné, se kterým se dítě narodí nebo se může projevit v průběhu dětství. Progreduje do časné dospělosti, později je stabilní.
Orální sliznice je postižena ve formě bílých či šedo-bílých eflorescencí s četnými brázdami a „houbovitým“ povrchem. Léze jsou obvykle symetrické, nejčastěji na bukální sliznici, ale mohou se vyskytovat kdekoliv v dutině ústní. Někteří pacienti mají podobné projevy i na sliznici vaginální, příp. rektální. Histologicky jde o hyperplazii sliznice s místní hydropickou degenerací epitelu.
Th.: Není nutná.
Dif. dg.: V diferenciální diagnóze chorob se symptomem bílé plochy napomáhá familiární výskyt s rozvojem slizničních změn v dětství a dále histologické vyšetření.
Jde o vzácně se vyskytující chorobu s autozomálně dominantní dědičností. Častěji jsou postiženi muži, příznaky se manifestují v průběhu dětství či dospívání. Onemocnění převážně postihuje kůži a nehty, ale sliznice (orální, rekta, genitálií) mohou být také postiženy.
Na kůži nalézáme mnohočetné papulky, které obvykle splývají do velkých ploch a jsou barvy hnědě červené. Orální mukóza je postižena u 20–40 % osob. Rozsah a závažnost postižení sliznice dutiny ústní závisí na aktivitě onemocnění kůže. Typické léze v ústech jsou malé bílé papulky, které mohou splývat do ploch a být hypertrofické.
Th.: Léčebně se podává vitamin A a deriváty kyseliny retinové.
Pokládáme ho za vývojovou odchylku, vyskytuje se v každém věku zhruba u 2-10 % populace. Běžný je familiární výskyt, často současně s výskytem lingua plicata. Klinicky nalézáme různě rozsáhlé zarudlé plochy na sliznici hřbetu jazyka, u části postižených je afekce provázena jeho zvýšenou citlivostí při jídle (citrusy, koření).
Tvoří se různě rozsáhlá, rychle se měnící červená políčka, centripetálně se šířící do okolního fyziologického povlaku jazyka. Jejich vznik je podmíněn úplnou ztrátou všech 3-4 keratinových vlásků nitkovitých papil. Tomu předchází nadměrná keratinizace (makroskopicky se jevící jako ložiskově bělavé ztluštění sliznice) a výrazná deskvamace dlaždicových epitelií vláskovitých prominencí, pokrytých koloniemi baktérií. Houbovité papily jsou zachovány a ve vyhlazených ploškách jsou dobře patrné. Po části obvodu mohou být tato červenější ložiska ohraničena bílým lemem, kde probíhá výše zmiňovaný děj, čímž se depapilované plochy šíří do okolí. Během hodin až dní dochází k rychlému obnovení nitkovitých papil a k vymizení zarudlých míst ad integrum. Je velká tendence k recidivám, kromě familiárního výskytu se uvažuje o vlivech infekčních, psychogenních a neurohumorálních.
Th.: Není možná, nutné je řádně poučit pacienta o povaze afekce.
Dif. dg.: Důležité je odlišit mapovitý jazyk od počínající atrofické glositidy. Hlavními rozdíly jsou zejména:
Mapovitý jazyk | Atrofická glositis u karenčních chorob |
|---|---|
vyhlazené plošky se rychle mění | vyhlazené plošky se mění velmi pomalu |
spontánní reverzibilita změn | spontánně neustupují |
stejná intenzita změn | změny často pokračují až k obrazu vyhlazeného jazyka |
povrch nepostižené části jazyka je normální | papily jsou změněny i na ostatních částech hřbetu jazyka, mohou se vyskytovat fisury, eroze či petechie |
přechod papil má většinou ohraničené, často navalité okraje | přechod papil ve vyhlazené plošky není ostře ohraničen |
nejčastěji u dětí a mladších osob | častěji u dospělých a starších osob |
celkové vyšetření obvykle negativní | často se při celkovém vyšetření najde anémie, poruchy látkové výměny či užívání léků |
Postižení je řazeno k vývojovým anomáliím neznámé etiologie. Jde o anomálii v utváření hřbetu jazyka, někdy spojenou i s celkovým zvětšením jazyka (makroglosií), která spočívá v přítomnosti symetrických vroubků a vyvýšenin podmíněných svalovými snopci (připomínají mozkové závity). Změny jsou obvykle asymptomatické a většinou stacionární, někdy se mohou s věkem zvýrazňovat. Některé osoby pociťují různě intenzívní citlivost nebo palčivost jazyka, hlavně při jídle (často po požití alkoholu).
Th.: Není možná, důležité je pacienty řádně poučit o neškodnosti změn (možnost kancerofobie).
Dif. dg.: Někdy koinciduje s jinými chorobami jako je lues, TBC, OLP. V kombinaci s parézou n. facialis a granulomatózní cheilitidou tvoří Melkerssonův-Rosenthalův syndrom.
SnímkyJde o změny lemující laterální hrany jazyka, které jsou zřejmě způsobené impresemi (otisky) vlastních zubů, přiléhajících k jazyku. Sliznice je v těchto místech většinou bez viditelných změn, ale někdy může být zarudlá, s erozemi, se zvětšenými jazykovými papilami a s bělavými lemy v okolí vkleslin. V těchto případech bývá i subjektivně citlivá až bolestivá. Současně můžeme zjistit změny na tvářové sliznici (linea alba, přikusování), někdy bývá vroubkovaný jazyk kombinovaný s lingua geographica. V případě obtíží je vhodné zvážit zahlazení ostrých hrbolků zubů, které hranu jazyky traumatizují, případně zhotovit ochrannou nákusnou dlahu.
Snímky