Biogeografie

2.7 Diverzifikace

2.7.1 Ekologická diferenciace

Co se stane s nově vzniklým druhem? Ihned po speciaci jsou si oba druhy, původní a nově vzniklý, dosti podobné. Jak bylo podotknuto dříve, pokud budou oba druhy vystaveny různým prostředím a různým selektivním systémům s největší pravděpodobností se začnou více lišit. Ekologická diferenciace zvyšuje pravděpodobnost, že druh bude schopen obsadit překrývající se oblasti areálů. Gause (1934) ukázal při laboratorních experimentech s prvoky rodu Paramecion, že dva druhy s totožnými požadavky na zdroje nemůžou přetrvávat ve stejném prostředí: Jeden druh byl nakonec tím druhým dohnán k vyhynutí. Ekologové zobecnili tento fenomén a nazvali jej princip konkurenčního vyloučení.

Podle této zásady nemohou dva nebo více druhů existovat vedle sebe ve stabilním prostředí se stabilně omezenými zdroji, aniž by nedošlo k oddělování jejich nik. Princip konkurenčního vyloučení popisuje, jak mohou druhy koexistovat - mohou být omezeny něčím jiným než zdroji (např: predátory nebo parazity), mohou žít v nestabilním prostředí, kde povodně, požáry, či jiné „katastrofy“ snižují počty populací konkurentů rychleji, než se mohou navzájem vyloučit, nebo mohou obývat různé oblasti se stejnými nikami.

Druhy, které mají velmi podobné niky, mají nepřekrývající se prostorovou distribuci. Zatímco druhy, které vedle sebe žijí v téže oblasti, mají tendenci se výrazně lišit ve využívání jejich přírodních zdrojů. Snad nejvýraznějším příkladem tohoto jevu jsou takzvané sourozenecké nebo kryptické druhy, které jsou geneticky odlišné, ale velmi podobné ve své morfologii a ekologii. Takové druhy najdeme hlavně v mořích a oceánech. Příbuzné druhy často vykazují téměř dokonale přiléhající, ale nikoli překrývají se areály. Příbuzné druhy, které jsou velmi podobné, se mohou vzájemně vyloučit z lokálních stanovišť nebo rozsáhlých geografických oblastí. Např.: Areály několika druhů hlodavců v západní části Severní Ameriky, spolu přicházejí do styku, ale nepřekrývají se. I když nory těchto parapatrických druhů mohou být jen pár metrů od sebe, druhy zůstávají separovány. Existuje dobrý důkaz, že tento model je udržován díky principu konkurenčního vyloučení (např. Vaughan & Hansen 1964, Vaughan 1967).

Naopak, četné terénní studie ukazují, že když velmi podobné druhy koexistují v přírodě, často se výrazně liší ve užívání dostupných zdrojů. Často se diference v nikách odrážejí ve výrazných morfologických, fyziologických, nebo behaviorálních rozdílech. Pěnkavky na Galapágách poskytují vynikající příklad tohoto jevu. Pěnkavky se dostaly na Galapágy a začaly využívat odlišné niky. Tím se začala měnit i jejich morfologie. Tento proces se nazývá character displacement (Brown & Wilson 1956) a má za následek vznik více různých druhů na ostrově než v místě, ze kterého se druh na ostrov dostal. U pěnkavek je rozdílnost druhů nejvíce patrná ve velikosti zobáku, který umožňuje specializovat se na různé druhy potravy (Lack 1947, Schluter & Grant 1984).