Savana je termín používaný pro širší spektrum tropické vegetace – od čistě travních porostů po travnatá řídkolesí. Klima savan je velmi teplé a je pro něj charakteristické střídání období dešťů s obdobím sucha. Teploty jsou každý měsíc vyšší než 18°C, průměrná měsíční teplota je velmi vysoká 20–28°C. Roční úhrny srážek se pohybují od 700 do 1500 mm. Měsíční srážky jsou alespoň jeden měsíc v roce nižší než 60 mm. Půdy savan jsou obecně velmi chudé na živiny a některé prvky jako dusík jsou v půdě velmi obtížně přístupné. Traviny jsou zde obvykle mnohem vyšší než ve stepích. V druhotných vlhkých savanách dorůstají do výšky 3 až 5 m. Typickými dřevinami savan jsou například akácie s typickou stolovou korunou.

Obr. 86: Savana - Kiang West National park, Gambie (fotografie převzata z: http://commons.wikimedia.org/).

Převážná část oblastí považovaných dnes za savany je ovšem antropogenního původu a vznikly vypálením tropických opadavých lesů. Takto vznikly především vlhčí typy „savan“. Ty jsou dnes využívány především k zemědělství. Za pravé savany považujeme jen ty, které vznikly přirozeně a označujeme je za klimaxové savany.

Významnými zástupci fauny jsou velcí býložraví savci (slon, žirafa, antilopy atd.) pasoucí se ve velkých stádech, velké šelmy (lvi, hyeny, gepardi atd.) a rovněž zemní hlodavci. Velkým problémem je rozsáhlý komerční lov a pytlačení velkých zvířat, s nímž se v mnohých oblastech nedaří úspěšně bojovat. Přirozeným jevem jsou zde požáry, které udržují parkový charakter savany, neboť nedovolují větší rozšíření lesa. Oheň je často (až z 98%) zakládán i úmyslně lidmi, kteří vypalují traviny za účelem rozšíření a zúrodnění zemědělských ploch a pastvin. Vypalování klimaxových savan představuje velký problém z hlediska desertifikace, na rozdíl od antropogenních savan, které díky vlhčímu klimatu jsou desertifikací ohroženy málo. Řada druhů rostlin antropogenně vzniklých savan je ale na vypalování tak přizpůsobena, že bez pravidelného ohně špatně prosperují.

Obr. 87: Přibližné rozšíření savan na Zemi (podle Strahlera 2011 a Lomolina et al. 2010).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

JENÍK, J. & PAVLIŠ, J. (2011): Terestrické biomy. Mendelova univerzita v Brně. 238 s.

LAŠTŮVKA, Z. & KREJČOVÁ, P. (2000): Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj. 184 s. ISBN 8085615932.

LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

STRAHLER, A. H. (2011): Introducing physical geography, 5th ed. John Wiley & Sons, Hoboken, N.J.

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Kiang_West_savanna.jpg?uselang=cs