Zdroj: P. A. Reichart, H. P. Philipsen: Color atlas of dental medicine. Oral pathology. Thieme. Stuttgart, New York. 2000.
Pro zubního lékaře je důležité si uvědomit, že některé změny v dutině ústní včetně postižení ústní sliznice mohou znamenat časné příznaky celkových onemocnění. Není ojedinělé, že stomatolog vysloví podezření na celkovou chorobu jako první. Proto je potřebné vědět, která onemocnění a jakým způsobem nás na systémový problém upozorňují. Jedná se například o manifestaci některých onemocnění trávicího traktu, žláz s vnitřní sekrecí, krvácivých chorob a poruch metabolizmu.
Metabolizmus je složitý komplex biochemických reakcí, potřebných k přísunu energie buňkám a výstavbě živé hmoty. Nežádoucí změny se mohou týkat všech jeho složek a základních látek – tj. cukrů, tuků a bílkovin, ale také vitaminů, minerálů, enzymů a hormonů. Metabolické změny jsou v těsné souvislosti s poruchami výživy – souvisí s příjmem potravin, jejím složením, zpracováním v gastrointestinálním traktu a s využitím ve tkáních. Na látkové výměně se podílejí také žlázy s vnitřní sekrecí, jejichž funkční změny mohou vést ke slizničním projevům. Též pohlavní hormony mají přímý vliv na morfologické utváření sliznic a mohou vést ke změnám v ústní dutině za fyziologických (puberta, gravidita) i patologických stavů, často v interakci s nervovým a imunitním systémem.
Z řady anémií, jejichž etiologie může být velmi rozdílná, zmíníme pouze některé, u nichž bývají projevy v dutině ústní konstantním nálezem.
Etiologicky je vyvolána nedostatkem tzv. Castleova vnitřního faktoru při ireverzibilní atrofické gastritidě. Onemocnění se zpravidla manifestuje kolem 50. roku věku.
Klinický obraz: Celkové příznaky jsou důsledkem anemického syndromu s bledostí, únavností, slabostí s námahovou dušností, která je provázena tachykardií a systolickým šelestem. Hypoxie srdce má za následek steatózu myokardu se žlutým proužkováním (tzv. tygří srdce). Klinicky se postižení jazyka (Hunterova glossitis, Möllerova-Hunterova glossopatie) manifestuje paresteziemi a pálením jazyka, mohou být poruchy chuti. Rozeznáváme 3 stádia onemocnění. V prvním, akutním, dochází na sliznici jazyka ke vzniku ragád, erozí a makulózních eflorescencí. Ve druhém stádiu, subchronickém, začínají atrofovat filiformní papily a ve stádiu třetím, chronickém, nalézáme atrofickou sliznici.
S podobnými změnami se můžeme setkat i při megaloblastových anémiích jiné etiologie. Vyskytuje se po totálních i parciálních resekcích žaludku, při malabsorpčním syndromu, Crohnově nemoci, při rozsáhlém postižení střeva divertikulózou či resekcích terminálního ilea, které je místem vstřebávání vitaminu B12; dále při absolutním vegetariánství a v těhotenství při nedostatku kyseliny listové. Atrofickou glossitis způsobuje také užívání některých léků např. cytostatik.
U lidí trpících poměrně častým neuroanemickým syndromem se klinicky manifestují kromě anemických také neurologické příznaky. Projevují se šlachovou hyporeflexií, zmenšením svalové síly a nejistou chůzí. Někdy bývá značně snížena i duševní výkonnost těchto pacientů, může docházet až k poruchám vědomí. Histologicky lze najít demyelinizace v zadních a postranních provazcích, příp. ve spinálních gangliích a periferních nervech.
Th.: Podává se vitamin B12, léčbu řídí internista.
Vzniká z nedostatku železa, jde o typicky hypochromní anémii Nejčastěji vzniká jako „ztrátová“ anémie po chronickém krvácení (u žen často při menoragii, u obou pohlaví při krvácení z GIT či jiných orgánů). Dalším etiologickým faktorem je snížený přísun železa v potravě nebo porucha jeho vstřebávání, případně kombinace obou faktorů.
Klinický obraz: Opět anemická symptomatologie (dušnost, únavnost, slabost, mdloby, zimomřivost, neschopnost koncentrace, podrážděnost, snížení výkonnosti, gastrointestinální symptomy, nechutenství). V dutině ústní nacházíme atrofickou glositidu s vymizením papil. Subjektivně se projevuje pálením či bolestivostí jazyka (zvláště po požití dráždivých jídel). Mohou vznikat ragády a atrofie ústní sliznice nebo bolavé ústní koutky. Změny lze někdy nalézt i na sliznici jícnu, což se může projevovat dysfagií.
Souhrn symptomů, které se v průběhu hypochromní anémie vyskytují na sliznici horní části trávicího ústrojí, se označuje jako sideropenická dysfagie (Plummerův-Vinsonův syndrom, Patterson–Kelly syndrom). Je charakterizován kombinací hypochromní anémie, dysfagie (při stenozující ezofagitidě horní části jícnu), koilonychie (lžičkovitými lomivými nehty), změnami v dutině ústní a achlorhydrií. Léze v dutině ústní jsou identické se změnami nalézanými u sideropenické anémie s charakteristickou atrofickou a rozbrázděnou sliznicí jazyka, příp. ústní dutiny a hltanu s ragádami či erozemi ústních koutků. Bývá přítomna xerostomie. Na podkladě těchto změn se často rozvíjí leukoplakie a dlaždicobuněčný karcinom. Proto se považuje tento syndrom za prekancerózu. Postiženy jsou převážně ženy středního věku.
Th.: Léčba spočívá v úpravě diety (s vysokým obsahem železa). Lze podávat železo perorálně nebo parenterálně.
Příčinou je útlum krvetvorby v kostní dřeni. Celkové i místní příznaky jsou podobné příznakům u agranulocytózy.
Je opakem anémie. Nápadná je především barva obličeje, rtů a sliznic dutiny ústní, která je sytě rudá až cynotická. Nemocní trpí epistaxí a krvácením z dásní. Jazyk bývá vyhlazený, nitkovité papily atrofické. Nemocný může výrazně krvácet po chirurgických zákrocích v ústech (např. po extrakci zubu).
Není neobvyklé, že pacienti s akutními hemoblastózami navštíví se svými potížemi v dutině ústní nejdříve stomatologa. K nejčastějším projevům se řadí mohutné zduření gingivy, která je edematózně zduřelá a hyperplastická (kromě zánětlivých změn jde také o infiltraci pojivové tkáně nezralými krevními elementy). Může být lividně zbarvená, se sklonem ke krvácení a často překrývá zcela nebo částečně korunky zubů. K dalším projevům patří ulcerace s podminovanými okraji, doprovázené silným foetor ex ore. Nekrózy mohou postihovat kromě dásní i jazyk a tonzily, které mohou být zvětšené tak, že působí dýchací potíže. Chirurgické zákroky v dutině ústní jsou kontraindikovány. Obraz může být modifikován i výskytem oportunních infekcí (nejčastěji kandidózy).
Dg.: K diagnóze je nutné vyšetření krevního obrazu, kostní dřeně a biopsie.
Extramedulární formy plazmocytomu se výjimečně manifestují v ústní dutině (obvyklejší jsou v horních cestách dýchacích – v dutině nosní, čelistních dutinách a epifaryngu). Tvoří se uzly šedavého zbarvení se sklonem k ulceracím.
Primární amyloidóza je systémové nebo orgánově limitované hematologické onemocnění patřící do skupiny monoklonálních gamapatií. U amyloidózy se velmi vzácně ukládá amyloid v jazyku, a to jednak ve svalovině a dále ve stěně cév. Někdy mohou vznikat i prominující depozita tumorózního charakteru při ložiskovém ukládání (které se kromě ústní dutiny vyskytují také často v kůži, oku a močovém měchýři). Sliznice hřbetu jazyka je vyhlazená, prakticky bez papil, s nápadně žlutošedým zbarvením. Při onemocnění amyloidózou je třeba počítat i s postižením dutiny ústní.
Jde o hematologické onemocnění, charakterizované výrazným úbytkem granulocytů či jejich úplným vymizením. Etiologie může být idiopatická (primární agranulocytóza) nebo ze známých příčin (sekundární agranulocytóza); jde o změněnou imunoalergickou reakci na určité léky (některá analgetika, antidiabetika, anitepileptika, antirevmatika, ATB aj.). Tato reakce vede u predisponovaných pacientů po určité době (týden až několik let) k poškození krvetvorby. Z dalších příčin lze uvést některé infekce bakteriální (TBC, tyfus, septikémie), virové (hepatitis, rubeola, chřipka), infekce protozoální (malárie), dále ionizující záření, benzen a jeho deriváty atd. Typické jsou výrazné celkové příznaky – horečka, zchvácenost, bolesti v krku a dušnost.
V dutině ústní se tvoří petechie a různě rozsáhlé nekrózy na sliznicích dásní, měkkého i tvrdého patra, hltanu, mandlích, někdy i na jazyku, rtech a tvářích. Orální léze jsou často doprovázeny zvýšenou salivací, může být bolestivá mastikace. Nekrózy mohou postihovat i kost a vést k její sekvestraci a uvolňování zubů. Při diagnostice je dobré se řídit pravidlem, že všechny ulcerózní nekrotické gingivostomatitidy, které jsou rezistentní na terapii, jsou podezřelé z onemocnění krvetvorného systému. Podobné změny jsou i častým symptomem u AIDS a dalších nemocí z poruchy imunitního systému. Při agranulocytóze jsou lokální změny na ústní sliznici téměř konstantním nálezem.
Th.: Léčba je lokálně symptomatická, celkovou terapii řídí hematolog.
Dif. dg.: Diferenciálně diagnosticky je důležitý nález vředovitého rozpadu na bledém podkladu – chybí začervenalé okolí.
Krvácivé choroby se projevují abnormálním krvácením spontánním, posttraumatickým nebo po chirurgických výkonech. Jde o choroby vrozené (hemofilie, von Willebrandova nemoc, morbus Rendu-Osler-Weber) nebo získané. Na poruchách srážení krve se mohou podílet užívané léky (analgetika, antipyretika), některé infekce (zvýšení propustnosti cévní stěny), autoprotilátky aj. V orofaciální oblasti bývají příznaky krvácivých chorob zvlášť výrazné a často jsou prvním symptomem, který upozorní na možný defekt. Krvácivé choroby můžeme rozdělit na poruchy destiček a poruchy cévní stěny (u obou typů jde o poruchy primární hemostázy) a koagulopatie (poruchy sekundární hemostázy).
Může jít jednak o kvantitativní změny (trombocytopenie) a dále o kvalitativní defekt destiček (trombocytopatie). Ve vzácnějších případech jde o vrozené choroby, častěji jsou získané. Krvácení je závislé na počtu funkčních destiček. Dochází ke krvácení do kůže a sliznic se vznikem drobných petechií (ty nikdy nevznikají u hemofilií!) a krvácení do vnitřních orgánů. Nejznámější trombocytopenie je idiopatická autoimunitní trombocytopenická purpura (morbus maculosus Werlhofi); klinický obraz charakterizuje krvácení s tvorbou petechií, sufuzí a hematomů v různých lokalitách, včetně ústní sliznice. Laboratorně se prokáže snížení počtu trombocytů, patologický výsledek Quickova testu, PTT je normální.
Th.: Terapii řídí hematolog, lokální je podobná jako u hemofilií.
Vyvolává je nedostatek některého plazmatického faktoru. Mezi vrozené poruchy patří hemofilie. U hemofilie A jde o vrozený defekt prokoagulační aktivity nízkomolekulární složky faktoru VIII a u hemofilie B nacházíme nedostatek faktoru IX (Christmas faktor). U obou chorob onemocní muži (ženy jsou přenašečky). Určité procento onemocnění může být způsobeno novou mutací (takže pacient nemá pozitivní rodinnou anamnézu). Vzácná hemofilie C je charakterizována defektem faktoru XI (postiženi jsou muži i ženy).
Klinický obraz: Tíže klinických projevů přímo odpovídá koagulační aktivitě faktoru v plazmě. Krvácení do GIT patří k prvním příznakům, společně s krvácením do kloubů a svalů. V dutině ústní dochází ke krvácení do sliznic a svalů, zejména jazyka a spodiny ústní (jde zejména o hematomy) a ke krvácení z dásní. Kožní ani slizniční petechie se neobjevují.
Dg.: Stanovení koagulační aktivity faktoru VIII, IX, (XI). Je prodloužen PTT, Quickův test je normální.
Th.: Celková terapie patří do rukou hematologa. Stomatologické zákroky, u nichž předpokládáme krvácení, vždy s hematologem konzultujeme. Extrakce zubu a jiné chirurgické zákroky, vyžadující hematologickou přípravu, jsou většinou řešeny za hospitalizace. Tato příprava zahrnuje podání chybějícího koagulačního faktoru, případně antifibrinolytika; po zákroku se rána ošetří lokálními prostředky stavění krvácení (šití rány, aplikace tkáňového lepidla).
Vyhýbáme se intramuskulárním injekcím a lékům narušujícím koagulaci (acylpyrin, nesteroidní antiflogistika).
Získané koagulopatie souvisejí s antikoagulační léčbou kumariny (inhibitory vitamínu K), vyskytují se u poruch vstřebávání vitamínu K a při závažném postižení jater (narušení tvorby koagulačních faktorů).
Poruchy cévní stěny mohou vzniknout jako důsledek bakteriální či virové infekce (sepse), po lécích a při avitaminóze C (skorbut). Postiženy jsou převážně kapiláry. Významným příznakem vaskulopatií je tvorba různě rozsáhlých hematomů, od tečkovitých petechií počínaje až po rozsáhlé ekchymózy. Mimo to se objevuje krvácení z různých orgánů a tkání. Z vrozených je nejznámější tzv. teleangiectasia congenita haemorrhagica (Morbus Rendu-Osler-Weber), s dysplazií podpůrné tkáně drobných cév. Klinicky nalézáme na kůži i sliznicích teleangiektázie různé velikosti. Na sliznici dutiny ústní se vyskytují převážně na rtech, jazyku a měkkém patře. Snadno krvácí po drobných traumatech i spontánně.
Th.: Léčba je symptomatická – koagulace teleangiektázií.
Relativně často se v dětském věku vyskytuje systémová vaskulitida postihující drobné cévy Henochova-Schönleinova purpura. Rozvíjí se obvykle po horečnatém kataru horních cest dýchacích nejprve jako kopřivkový, později makulopapulózní exantémem (enantém) s hemoragiemi. V ústech bývá nejčastěji postižen jazyk a spodina dutiny ústní a to petechiemi až hemoragiemi. Nutné je vyloučení alergenu, při těžkém průběhu se podávají kortikoidy.
Skupina vaskulárních anomálií zahrnuje dle nově užívané klasifikace (Michalusová 2011) cévní malformace a benigní nádory z vazoformativní tkáně, které jsou tvořené zmnoženými krevními (hemangiom) či lymfatickými (lymfangiom) cévami.
Tyto útvary mají predilekční lokalizaci v oblasti hlavy a krku. Jsou buď vrozené (mohou spontánně regredovat nebo naopak rostou) či jde o reaktivní léze po poraněních. Lokalizace hemangiomů je povrchová nebo se nacházejí v hloubce tkání (ve svalech i kostech). V případě postižení jazyka mohou vést k makroglosii. U kavernózních hemangiomů klinicky většinou zjišťujeme stlačitelný, nebolestivý, modře prosvítající útvar měkké konzistence, jejich mnohočetný výskyt označujeme jako hemangiomatóza. Kapilární hemangiomy jsou barvy červené, mohou být i součástí vrozených syndromů např. Sturgeova-Weberova syndromu. Jedná se o encefalo-trigeminální angiomatózu, která postihuje na podkladě perzistence embryonálních cév kůži obličeje, sliznici dutiny ústní a dále mozkové pleny a mozek. Projevy jsou unilaterální v oblasti nervus trigeminus (zejména jeho 1. a 2. větve). Doprovodnými příznaky mohou být vrozený glaukom, angiomy oka, epileptiformní křeče, hemiparézy a oligrofrenie.
Lymfangiomy se objevují většinou již v dětském věku. Často postihují jazyk, léze pak mají vzhled drobných puchýřků (lymfangioma simplex) nebo mnohočetných bělavých a červených cystiček (lymfangioma cavernosum). Lymfangioma cysticum bývá lokalizován v podčelistní krajině a na krku, a má polokulovitý nebo ovoidní tvar.
Th: Velká část hemangiomů i lymfangiomů vyžaduje pouze observaci. V případě jejich růstu, opakovaného poranění a krvácení je možno je odstranit sklerotizací (po aplikaci aethoxysklerolu), laserem, kryodestrukcí nebo chirurgicky (u rozsáhlých změn nutno předem angiograficky vyšetřit).
Ošetřujícího stomatologa zajímají nemoci srdce a krevního oběhu ze dvou důvodů. Jednak proto, že nemocní (např. s hypertenzí, vrozenými i získanými srdečními vadami, chronickým srdečním selháváním apod.) vyžadují zvláštní péči a ošetření po předchozí přípravě (např. prevence bakteriální endokarditidy u srdečních vad). Druhým důvodem jsou změny, které mohou vyvolat kardiovaskulární choroby přímo v dutině ústní. Jde většinou o poruchy v terminálním cévním řečišti, které se v ústech projevují zejména změnami slizničního reliéfu jazyka. Ty jsou podmíněny především vznikem varixů, vzácněji může dojít ke komplikacím (trombotizace, krvácení). Nejčastěji je postižena spodní strana jazyka. Při pravostranném srdečním selhávání může být jazyk zvětšen a sliznice mají modrofialovou barvu. Při levostranné insuficienci dochází až ke karmínově červenému zbarvení, přičemž velikost jazyka nebývá většinou změněna. Pokročilé arteriosklerotické změny se mohou v dutině ústní projevit atrofií sliznice.
Při postižení horních dýchacích cest (rhinitis, faryngitis, tonsilitis, tracheitis) se při horečnatém průběhu může vyskytovat foetor ex ore (častým nálezem je i akutní či akutně exacerbovaná chronická gingivitida – jako důsledek bolesti a dyskomfortu v ústech, které vedou k omezení hygieny a nárůstu plaku). Sliznice mohou být oschlé, rty suché a popraskané. Při pneumoniích bývá kromě gingivitid zmnožení povlaku jazyka. Časté jsou výsevy herpes labialis (jinak též nazýván herpes febrilis). Při bronchiektáziích a plicním abscesu bývá typický zápach z úst. Vzácnou komplikací plicní TBC může být sekundární ulcerace na ústní sliznici.
Pro choroby zažívacího traktu je typický častý výskyt aftám podobných lézí (tzv. aftoidních ulcerací), při karencích vitaminů a stopových prvků (Fe) jsou typické karenční projevy – vyhlazený jazyk a bolavé ústní koutky. Současně s dutinou ústní může být postižen i jícen – pak nacházíme projevy dysfagické. Při akutních zánětech žaludeční sliznice lze v dutině ústní najít zmnožený povlak jazyka, který je bělavý a vlhký. U chronických zánětů žaludeční sliznice naopak nacházíme spíše vymizení povlaku s atrofickou sliznicí. Naproti tomu u náhlých příhod břišních (zvláště při dráždění peritonea) bývá povlak jazyka sice zmnožený, ale zbarvený dohněda a jazyk je oschlý.
Při jaterních onemocněních mohou být změny na sliznici jazyka atrofického charakteru. Atrofují zvláště filiformní papily, zpočátku na hrotu, později může být postižen celý povrch jazyka.
Pro diagnostiku Peutzova-Jehgersova syndromu (střevní polypóza s mukokutánními melanotickými hyperpigmentacemi) jsou cenným symptomem pigmentace rtů a ústní sliznice.
Změny na ústní sliznici se vyskytují také u zánětlivých onemocnění střev, kromě slizničních lézí jsou u pokročilých stavů pravděpodobné také projevy malabsorpce (nedostatek některých živin).
Crohnova nemoc je chronické zánětlivé granulomatózní onemocnění, které se může projevit v jakékoli části trávicího ústrojí, nejčastěji však v oblasti spojení tenkého a tlustého střeva (zánět prostupuje celou jeho stěnu). Postiženi jsou zejména mladí jedinci. Etiologie není zcela jasná, pravděpodobně jde o autoimunitní zánět.
Klinický obraz: Změny na ústních sliznicích se vyskytují asi u 20 % nemocných a mohou předcházet střevní manifestaci, u pokročilých onemocnění střeva jsou častější. Jde o aftám podobné léze (aftoidní ulcerace) na vystýlající sliznici, dále se mohou vyskytovat zbytnění sliznic (zejména labiální a bukální), granulomatózní gingivitida, angulární cheilitida, případně i atrofická glositida.
Th: Diagnózu stanovuje a léčbu vede gastroenterolog. Z lokálních prostředků lze doporučit antiseptika k potlačení sekundární bakteriální infekce.
Jde o chronické zánětlivé střevní onemocnění, které se většinou omezuje na sliznici tlustého střeva.
Klinický obraz: u části nemocných nacházíme v dutině ústní aftoidní ulcerace a dále drobné povrchové nekrózy, pustulky a vegetace na zarudlé sliznici s pásovitým uspořádáním (pyostomatitis vegetans).
Th: Diagnózu stanovuje a léčbu vede gastroenterolog. Z lokálních prostředků lze doporučit antiseptika k potlačení sekundární bakteriální infekce.
Jedná se o imunitně zprostředkované systémové onemocnění s průkazem protilátek, které se objevují při výskytu lepku ve stravě a způsobují poškození střevní sliznice. Ústní dutina bývá postižena asi v 10 % případů ve formě lézí, které se podobají aftám.
Objevuje se až v pozdním stádiu chronického renálního selhání bolestivým erytémem nebo ulceracemi s pseudomembranózními povlaky. Jazyk může být suchý, hnědavě povleklý, rty jsou okoralé, je přítomna xerostomie. Časté je krvácení z dásní a do podslizniční tkáně, způsobené poruchou funkce trombocytů (buď jako symptom vlastního renálního postižení nebo sekundárně poškozením trombocytů při opakovaných dialýzách). Může se objevit kandidóza a další oportunní infekce. V konečném stádiu chronického renálního selhání, při urémii, je typický zápach z úst.
Jsou to poruchy v degradaci nebo syntéze glykogenu způsobené dědičným nedostatkem enzymu, což vede ke zvýšenému ukládání glykogenu do tkání. Podle druhu a lokalizace enzymového defektu můžeme rozlišit několik typů tohoto onemocnění, přičemž u tzv. Pompeovy nemoci (II. typ – autozomálně recesivní dědičné onemocnění s deficitem lysozomální kyselé alfa-1,4-glukosidázy) dochází k ukládání glykogenu do svaloviny jazyka.
Mukopolysacharidózy jsou onemocnění s vrozenou poruchou metabolismu mukopolysacharidů. Nedostatek některého z lysozomálních enzymů štěpících glykosaminoglykany způsobuje jejich hromadění ve tkáních, a to i v dutině ústní.
Změny na sliznici dutiny ústní při diabetu jsou značně variabilní a obvykle sekundární. Závisí na typu diabetu, délce jeho trvání, kompenzaci a přítomnosti systémových komplikací. Typické je jasně červené zbarvení sliznice jazyka s vyhlazením reliéfu (atrofická glossitis). Pacienti s diabetem mellitem jsou také podstatně náchylnější k infekčním komplikacím. Proto se můžeme častěji setkat se zánětlivými změnami a komplikacemi způsobenými bakteriemi, častěji zjišťujeme kvasinkovou infekci (stomatitis protetica, stomatitis angularis) a řadu diabetiků postihuje také nedostatečná tvorba slin a z ní vyplývající xerostomie. Typické je i pálení sliznic a poruchy chuti ve formě stomatodynie a glosodynie. U diabetiků častěji diagnostikujeme nezánětlivou hypertrofii žlázového parenchymu příušní slinné žlázy - sialoadenózu ve formě asymptomatického oboustranného zduření příušních slinných žláz (Charvátův příznak). Kombinace diabetu s hypertenzí a postižením sliznic dutiny ústní ve formě orálního lichenu je označovaná jako Grinspanův syndrom. U diabetiků (zejména dekompenzovaných) se také častěji manifestují gingivitidy a parodontitidy, které obvykle progredují rychleji než u zdravých jedinců (a mnohočetné parodontální abscesy).
V dospělosti patří mezi celkové příznaky hypothyreózy zvýšená únava, spavost, zimomřivost, obstipace, anémie, suchá bledá kůže aj. V oblasti dutiny ústní a obličeje se ukládají mukoproteinové a mukopolysacharidové infiltráty (myxedém) a to zejména do oblasti jazyka (makroglosie) a očí (edém víček), dále se objevuje xerostomie.
Vrozená hypothyreóza (endemický kretenismus) je vývojová porucha, která je způsobená obvykle nedostatkem jódu ve stravě matky během těhotenství. Děti se rodí s těžkým mentálním hendikepem, mají opožděný růst a jiná postižení. V dutině ústní se toto onemocnění manifestuje opožděnou erupcí zubů, dysplázií skloviny a makroglosií.
Mezi hlavní příznaky patří zvětšení štítné žlázy (struma), bušení srdce, zvýšený krevní tlak, někdy arytmie, nesnášenlivost tepla, klidový třes (prsty, víčka) a dále exoftalmus (u m. Graves-Basedow) a vlhká teplá kůže. Typické postižení dutiny ústní nebývá (někdy jemný třes jazyka). Při ošetření pacientů s hypertyreózou musíme být opatrní na podávání anestetik s adrenalinem (riziko thyreotoxické krize).
Zvýšená tvorba parathormonu (nejčastějším důvodem je adenom příštítných tělísek) vede k hyperkalcémii a hypofosfatémii, z čehož vyplývají i celkové příznaky. V dutině ústní se může v oblasti čelistí objevit tzv. hnědý tumor (obrovskobuněčný reparativní granulom). Jde o nepravý nádor s resorptivním charakterem, při jeho nálezu je vždy nutné vyšetřit kalcio-fosfátový metabolizmus.
Při poškození kůry nadledvin (infekce, autoimunitní proces, tumor) dochází díky zpětné vazbě ke zvýšené produkci ACTH (adrenokortikotropního hormonu) a současně MSH (melanocyty stimulujícího hormonu) v hypofýze. To vede ke vzniku melaninových hyperpigmentací na kůži (bronzová kůže) a na ústních sliznicích (grafitové skvrny). Viz kapitola 6.3.1.
K akromegalii dochází při hypersekreci růstového hormonu (somatotropinu) v období po ukončení tělesného růstu. Příčinou je většinou eozinofilní adenom hypofýzy, častěji se vyskytující u žen (2. - 3. decenium – může navazovat na graviditu, ale i na klimakterium). Charakteristické jsou změny konfigurace akrálních částí – dysmorfické změny obličeje (zhrubnutí obrysů, zvětšení koncových částí). Zvětšení jazyka (makroglosie) bývá často spojeno s obrazem lingua plicata.
Paraneoplastické procesy (paraneoplazie) jsou příznaky nebo onemocnění, které provázejí výskyt některých nádorů v jiné lokalizaci. Důvod vzniku paraneoplazie není vždy zcela zřejmý, příčinou mohou být například látky uvolňované nádorem či jiné mechanizmy. V dutině ústní za paraneoplastické procesy považujeme např. acanthosis nigricans (může indikovat malignitu žaludku a tlustého střeva) nebo pemfigoid, který může signalizovat rozvoj malignity v organizmu.