Biogeografie

1.3 Interakce faktorů

Prostředí, ve kterém se vyskytuje jakýkoliv druh, se skládá ze série navzájem se ovlivňujících gradientů jak abiotických, tak biotických faktorů, které určují rozšíření a hojnost druhů. Stabilní populace tak mohou existovat jen tam, kde se příznivé části gradientů vhodně překrývají.

Vztahy mezi environmentálními faktory a organismy jsou často nejasné. Skupina současně působících faktorů může na organismus celkově působit více než každý faktor samostatně. Například faktory teploty a vody (vlhkosti) spolu velmi úzce souvisejí, protože jak vysoké, tak nízké teploty snižují množství vody v prostředí (výparem a zamrzáním). Nedá se ale říci, zda je organismus více zasažen extrémní teplotou či nedostatkem vody. V přírodě se tak často nedá jednoznačně určit, který faktor má významnější vliv na rozšíření a hojnost druhů – je proto potřebné pozorovat organismy například tak, že zkoumáme jejich reakci na každý faktor zvlášť (v laboratorním prostředí).

Znalost konkrétních nároků druhů může být velice důležitá například v případě introdukce rostlin a živočichů do nového prostředí. Příkladem může být introdukce akácie ze severní Austrálie do různých částí světa. Jde o stromy nenáročné na vodu a tedy vhodné jako zdroj paliva pro domorodé obyvatelstvo suchých oblastí. Existuje ale mnoho druhů, a proto byly pro konkrétní lokalitu (Kadoma, Zimbabwe) po důkladné analýze introdukovány druhy s fyzickými nároky nejbližšími cílovému prostředí. To ušetřilo velké množství peněz, které jsou při tradiční metodě pokus/omyl často utraceny zbytečně.

Obr. 8: Počítačová analýza klimatu Austrálie s cílem detekovat největší podobnost s klimatickými podmínkami oblasti Kadomy v Zimbabwe kvůli introdukci akácie jako palivového dříví. Území s nejtmavší barvou mají klimatické podmínky nejvíce podobné místu introdukce. Spodní obrázek ukazuje rozšíření druhu Acacia holosericea, který odpovídá klimatickým požadavkům introdukce (Booth 1988; Cox & Moore 1999).