3.5.4 Biogeografické relikty
Za biogeografické relikty označujeme taxony, které kdysi měly širší rozšíření, ale dnes jsou endemické pro určité území. Obecně uznávány jsou dva typy biogeografických reliktů. Prvním je klimatický relikt. Klimatickým reliktem je druh, jehož areál byl výrazně zmenšen během klimatických změn. Například oteplení klimatu na konci pleistocénu mělo za následek vznik mnoha klimatických reliktů, které bývají často nazývány glaciálními relikty. Dobrým příkladem může být pižmoň (Ovibos moschatus), který se nyní vyskytuje pouze v arktických oblastech severní Ameriky. Fosilní nálezy však naznačují, že pižmoň obýval během pleistocénních dob ledových velké území v centrální části severní Ameriky a v severní Eurasii. Podobné fosilní nálezy také říkají, že např. svišť (Marmota marmota) se v posledním glaciálním maximu vyskytoval ve většině Evropy, ale jeho přirozený areál je dnes omezen pouze na Alpy, Pyreneje, Tatry a několik málo dalších pohoří.
Obr. 61: Areál sviště (Marmota marmota; podle IUCN 2012; fotografie převzata z: http://commons.wikimedia.org/).
Také mnoho rostlinných druhů můžeme označit jako glaciální relikty. Jedním z nejčastěji uváděných příkladů je pelyněk norský (Artemisia norvegica), který se v posledním glaciálním maximu vyskytoval ve střední Evropě, ale dnes tento druh nalezneme pouze ve Skotské vysočině, v pobřežních pohořích Norska a na Uralu v Rusku. V ČR je za glaciální relikt považována např. vrba laponská (Salix lapponum), rostoucí vzácně jen nad horní hranicí lesa v Krkonoších a na Pradědu. V glaciálech však zaujímala většinu střední Evropy.
V severní Americe se většina glaciálních reliktů, jako druhy borovic a cypřišů, vyskytují endemicky podél pobřeží Kalifornie. Například borovice Torreyova (Pinus torreyana) má pouze malou populaci nedaleko San Diega a na ostrovech Santa Rosa. Také borovice montereyská (Pinus radiata) se nachází pouze na několika rozptýlených lokalitách podél pobřeží Kalifornie, na přilehlých ostrovech a také na Guadelupe Island. Fosilní nálezy obsahující pyl nalezený v mořských sedimentech sebraných podél Kalifornského pobřeží však naznačují, že tyto borovice a cypřiše tvořily během pleistocénní doby ledové výrazný pobřežní les a byly široce rozšířené podél pobřeží Kalifornie a přilehlého Mexika. Chladnější a vlhčí podmínky spojené s dobami ledovými umožnily těmto stromům osídlit velké areály podél pobřeží. Naopak teplejší a sušší podmínky, které se dostavily během holocénu, vedly k tomu, že původní areály těchto druhů se rozpadly na dnešní roztroušené lokality, které se vyznačují velkým množstvím mlh. Mlhy totiž zvyšují vlhkost a snižují teplotu a výpar během letních měsíců a tím umožňují těmto druhům přežít.
Evoluční relikty můžeme označit jako paleoendemity, tedy druhy, které jsou pozůstatkem dříve rozšířených rodových linií. Haterie novozélandská (Sphenodon punctatus) je plaz, který se vyskytuje pouze na Novém Zélandu (je to jediný původní plaz Nového Zélandu). Haterie novozélandská je poslední zachovaný druh vyhynulého řádu nazývaného Rhynsoles, jehož druhy byly v předkřídovém období široce rozšířené. Brzké oddělení Nového Zélandu od zbytku Gondwany, uchránilo haterii před konkurencí později se vyvíjejících druhů plazů a savců. Nepřítomnost plazů a predátorů na Novém Zélandu byla tedy velice důležitým faktorem v přežití haterie na tomto místě.
Samozřejmě velké množství evolučních reliktů najdeme také mezi rostlinami. Cykasy byly před příchodem křídy velice různorodou a geograficky rozšířenou skupinou. Fosilie těchto rostlin byly nalezeny od rovníkových oblastí až po Sibiř a od Grónska až po Austrálii. Dodnes se však zachovalo asi 100 druhů, jejichž rozšíření je omezeno na tropické a subtropické regiony. V celých Spojených státech se zachoval pouze jeden původní rod obsahující jeden druh Zamia floridana. Podobně také lyriovník tulipánolistý (Liriodendron tulipifera) rostoucí na jihovýchodě USA je evolučním reliktem – pozůstatkem jedné z nejrozmanitějších čeledí rozšířené v křídě a raném terciéru v Eurasii a v severní Americe. Dodnes přežily pouze dva druhy – americký lyriovník tulipánolistý (Liriodendron tulipifera) a jemu příbuzný druh lyriovník čínský (Liriodendron chinense), který se vyskytuje v jihovýchodní Asii. Stejně, jako v případě magnólilí, vedlo studené a suché klima pozdního terciéru a kvartéru k vymizení lyriovníku tulipánolistého z většiny jeho původního areálu. Lyriovník tulipánolistý a magnólie tedy můžeme přiřadit k evolučním reliktům a také si na nich můžeme ukázat příklad klimatické disjunkce.
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
IUCN (2012): IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1. On-line dostupné z: http://www.iucnredlist.org
LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0.
MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
