Website Builder Free Web Templates Website Templates Web Design

5.4.7 Step mírného pásu

Stepi mírného pásu jsou přechodným biomem mezi pouštními oblastmi, opadavými lesy mírného pásu a tajgou. Vyvinuty jsou v oblastech s dlouhým obdobím sucha, kde jsou ještě schopny růst zejména různé druhy trav. Srážky se v těchto oblastech vyskytují především ve formě náhlých lijáků. Průměrné roční teploty se ve stepi pohybují mezi 5 a 15 °C, srážky dosahují 300 až 600 mm a jsou nižší než potenciální výpar. K rozvoji vegetace dochází na jaře a na podzim.

Obr. 94: Kurajská step – republika Altaj, Rusko.

Stepi mají mnoho lokálních pojmenování: prérie (Severní Amerika), step (Eurasie), pampa (Jižní Amerika) atd. Ve všech případech jsou dominantními rostlinami traviny. Půdy se obvykle vyznačují silnou vrstvou humusu a vlivem nedostatku srážek výrazně prosychají.

Dominantními druhy živočichů jsou stáda velkých pasoucích se savců, kteří byli člověkem často téměř vyhubeni (bizoni v Severní Americe, koně a oslové v asijských stepích). Dnes je snaha tyto druhy reintrodukovat. V Jižní Americe tuto pastevní roli plní lamy, v Austrálii pak klokani. Všechny uvedené druhy byly člověkem určitým způsobem potlačeny a na jejich místě se rozvíjí pastva domácích zvířat.

Mezi nejzávažnější současné problémy stepí patří intenzivní pastva a rozsáhlé umělé závlahy. Intenzivní pastva přispívá v mnohých oblastech k desertifikaci a závlahy k zasolování půd. Na druhou stranu mnohé oblasti dříve považované za vysokostébelné stepi dnes po skončení vypalování a pastvy velkých stád býložravců rychle zarůstají lesem. Dalším problémem je zavlékání nepůvodních druhů, které se mohou chovat invazivně a nenávratně pozměňovat složení původní vegetace. Do budoucna se předpokládá negativní vliv globálního oteplování, které může rovněž přispívat transformaci stepí v pouště.

Obr. 95: Přibližné rozšíření stepí na Zemi (podle Strahlera 2011 a Lomolina et al. 2010).

 

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

 

Zdroje:

JENÍK, J. & PAVLIŠ, J. (2011): Terestrické biomy. Mendelova univerzita v Brně. 238 s.

LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

STRAHLER, A. H. (2011): Introducing physical geography, 5th ed. John Wiley & Sons, Hoboken, N.J.