11.1 Minimální životaschopná populace
Vzhledem k tomu, že větší území je schopné hostit větší populaci druhu, která je tím pádem méně náchylná k vyhynutí, lze říci, že území vyčleněné pro ochranu druhu (druhů) musí být dostatečně velké, aby dokázalo hostit životaschopnou populaci o minimální velikosti (minimum viable population size, MVPS). Koncepce minimální velikosti životaschopných populací byla poprvé nastíněna během studie medvědů grizzly (Ursus arctos horribilis) uskutečněné Markem Shafferem v Národním parku Yellowstone. Markem Shaffer definoval minimální velikost životaschopné populace jako nejmenší izolovanou populaci mající 99% šanci na přežití 1000 let. V současnosti jsou metody stanovení minimální velikosti životaschopné populace mnohem sofistikovanější a explicitně geografické. Tato metodika je známa jako analýza populační životaschopnosti (population viability analysis, PVA) a specifikuje pravděpodobnost přežití druhu na stanoveném území za stanovený počet let. V mnoha případech je zde používána hranice 95% na 100 let.
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0
MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
