9.2 Panbiogeografie
Tento přístup v historické biogeografii započal prací venezuelského botanika Leona Croizata v polovině 50. let. 20. století. Podobně, jako mnoho biologů v pracujících v době před přijetím teorie deskové tektoniky, byl i Croizat na rozpacích z širokého disjunktního rozšíření mnoha taxonů. Croizat nashromáždil celou řadu dat týkajících se rozšíření různých taxonů a jednotlivé oblasti výskytu každého taxonu pak spojoval liniemi. Kde byly linie podobné, zkombinoval je do „generalizovaných drah“ a logicky vyvodil, že takovéto podobnosti v biogeografických vztazích vzájemně nesouvisejících taxonů dávají předpoklad, že tyto taxony byly ovlivněny existencí stejných bariér, které přerušily kdysi souvislý areál rozšíření. Tyto generalizované dráhy se také sbíhaly v určitých oblastech, které Croizat nazval „bránami“ („hlavními uzly“ nebo „centry šíření“), a které interpretoval jako regiony, kde se jeden nebo více biogeografických systémů spojilo dohromady. Tímto postupem zjistil, že disjunktní rozšíření organismů nemůže být vysvětleno šířením, a proto předpokládal roli skrytého geologického mechanismu. Přesto však Croizat odmítal teorii deskové tektoniky a i po jejím obecném přijetí mezi biogeografy upřednostňoval jiná geologická vysvětlení.
Obr. 148: Linie nakreslené Croizatem naznačující historické propojení jednotlivých oblastí. Zakroužkované oblasti označují místa křížení více významných linií tzv. „biogeografické uzly“ (Lomolino et al. 2010).
Dnes většina biogeografů věří, že desková tektonika hrála velkou roli při vzniku disjunktní distribuce mnoha druhů. Většina Croizatových „uzlů“ reprezentuje oblasti jako Panamská šíje, Jihovýchodní Asie nebo Nová Guinea, kde pohyby desek spojily dvě oblasti souše se zcela odlišnou biogeografickou historií. Důsledkem toho byla interakce a výměna bioty. Croizatovy myšlenky nejsou dnes obecně přijímány, ale sloužily jako užitečný nástroj k debatě mezi biogeografy a vedly ke vzniku celé „vikarianční školy“ historické biogeografie.
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
CROIZAT, L. (1958): Panbiogeography. 2 vol. Caracas: Publikováno autorem.
COX, B. C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X
LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942
