3.5.3.1 Disperzní disjunkce
Biogeografové často klasifikují disjunktní rozšíření na základě toho, jakým mechanismem došlo k rozdělení původního areálu. Disperzní disjunkce nastává, když schopnost šíření umožní rostlinnému nebo živočišnému druhu, usadit se na velkou vzdálenost od hlavní populace. Tento typ disjunkce je běžný u organismů s dobrými disperzními možnostmi, jako jsou např. ptáci nebo rostliny se snadno šiřitelnými semeny. Disperzní disjunkci má pravděpodobně bukáček bažinný (Ixobrychus exilis), který se vyskytuje na východě Severní Ameriky a jako disjunktní populace v Kalifornii a Oregonu. Dalším příkladem disperzní disjunkce mohou být také přirozeně vzniklé populace kokosových palem (Cocos nucifera), které můžeme nalézt na izolovaných tropických ostrovech.
Obr. 57: Hnízdní areál bukáčka bažinného (Ixobrychus exilis; podle BirdLife International and Natureserve 2012; fotografie převzata z: http://commons.wikimedia.org/).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
BIRDLIFE INTERNATIONAL & NATURESERVE (2012): Bird species distribution maps of the world. BirdLife International, Cambridge, UK and NatureServe, Arlington, USA.
LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942
MACDONALD, G. M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
