6.3 Endemismus na ostrovech
Ostrovy často představují významná centra endemismu a evolučních paradoxů. Výjimečně vysoký endemismus ostrovních společenstev však nemůže být uspokojivě vysvětlen původní formou MacArthurova a Wilsonova modelu, neboť speciace a nikoliv imigrace je v tomto případě hlavním důvodem bohatosti endemických taxonů na ostrovech. Jak imigrace, tak i extinkce působí proti vzniku společenstev s vysokým podílem endemitů. Speciace totiž nemůže nastat, pokud dochází k toku genů z pevniny do ostrovních populací, a také pokud izolované populace nedokáží přežít dost dlouhý čas na to, aby nastaly evoluční změny a došlo ke vzniku endemitů. Nicméně, stejné geografické faktory, které ovlivňují druhovou bohatost (plocha ostrova a jeho izolovanost), jsou zároveň silně korelovány s mírou endemismu na ostrovech. Endemismus se obecně zvyšuje s plochou ostrova, protože tempo vymírání druhů je na velkých ostrovech relativně nižší, a také protože větší ostrovy zpravidla poskytují širší spektrum různých stanovišť. Dále míra endemismu souvisí s izolovaností ostrova. Tento vztah je však opačný než v případě druhové bohatosti, protože imigrace a tedy i tok genů klesají se vzrůstající vzdáleností ostrova od pevniny.
Obr. 118: Endemismus na ostrovech severní Melanésie stoupá s velikostí ostrova a jeho izolovaností (Mayr & Diamond 2001, Lomolino et al. 2006).
<< Předchozí | Nahoru | Následující >>
Zdroje:
LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0
MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8
MAYR, E. & DIAMOND, J. M. (2001): The Birds of Northern Melanesia: Speciation, Ecology and Biogeography. New York: Oxford University Press
WHITTAKER, R. H. ed. (1998): Island biogeography: ecology, evolution and conservation. Oxford: Oxford University Press. xi, 285 s. ISBN 0-19-850020-3
