1.4.4 Jordanovo pravidlo
V roce 1892 uvedl americký ichtyolog David Starr Jordan, že počet obratlů u mořských ryb roste podél gradientu od teplých vod v tropických oblastech směrem k chladným vodám ve vyšších zeměpisných šířkách.
Jordanovo pravidlo opět neplatí ve všech případech, neboť existuje mnoho výjimek a pravidlo samotné se z velké části může vztahovat k Bergmannovu pravidlu. Velikost těl většiny druhů ryb má totiž zároveň tendenci se zvětšovat spolu se zvyšující se zeměpisnou šířkou.
Obr. 13: Galaxie krátkoploutvá (Galaxias brevipinnis) je druh ryby, na kterém lze dobře demonstrovat platnost Jordanova pravidla, neboť počet obratlů u tohoto druhu má tendenci stoupat se zvyšující se zeměpisnou šířkou. V tomto případě tedy pozorujeme Jordanovo pravidlo dokonce v rámci populací jednoho druhu (McDowall 2003, Lomolino et al. 2010).
<< Předchozí |
Nahoru |
Následující >> Zdroje: JORDAN, D. S. (1891): Temperature and Vertebrae: A Study in Evolution. New York: Wilder-Quarter Century Books. LOMOLINO, M. V., RIDDLE, B. R., WHITTAKER, R. J. & BROWN, J. H. (2010) Biogeography, Fourth Edition. Sinauer Associates, Inc. ISBN 9780878934942 MCDOWALL, R. M. (2003): Variation in vertebral number in galaxiid fishes (Teleostei: Galaxiidae): A legacy of life history, latitude and length. Environmental Biology of Fishes 66: 361-381.
