1. Ens presentem!
Témata
- Člen
- Základní pravidlo přízvuku
- Osobní zájmena a slovesa SER a DIR-SE
- Zápor a otázka
- Pozdravy a jiné fráze
Ens presentem
- Hola, com va? Parles català?
- Sí, parlo una mica de català.
- Ah, que bé! I com et dius?
- Em dic Jana. I tu?
- Jo em dic Jaume.
- Bona tarda. Qui ets?
- Doncs, jo soc en David. I vosaltres?
- Nosaltres som la Gemma i l’Ignasi. D’on ets, David?
- Soc de la República Txeca, soc txec. I vosaltres, d’on sou?
- Jo soc de Catalunya, soc catalana. L’Ignasi és de Mallorca, és mallorquí.
- La senyora Segarra, si us plau?
- Sí, soc jo.
- Ah, encantat. Jo soc en Pau Ruiz.
- Hola, Pau. Encantada.
En Jaume és un noi català, és de Catalunya. Parla català, castellà i francès. També parla bastant bé l’anglès. És a la universitat. La universitat és a Barcelona, una ciutat molt bonica que és la capital de Catalunya. En canvi, la Jana no és catalana, és una noia txeca. Parla txec, anglès i una mica de català. Estudia català a la Facultat de Filosofia i Lletres. Ells són estudiants. I vosaltres? Sou també estudiants? Avui la Jana no és a la facultat, és a casa. Jo també soc a casa. On ets tu?
- Què és això? Això és un llibre. Com és el llibre? El llibre és gros.
- Quantes llengües parles? - Parlo tres llengües/En parlo tres.
- Quines llengües parles? - Parlo txec, anglès i una mica de català.
Vocabulari
| noi, -a | chlapec, dívka |
| parlar | mluvit, hovořit |
| català, -na | katalánský,-á, katalánština, Katalánec/Katalánka |
| castellà, -na | kastilský,-á, kastilština, Kastilec/Kastilka |
| francès, -a | francouzský,-á, francouzština, Francouz/Francouzka |
| universitat, f. | univerzita |
| capital, f. | hlavní město |
| ciutat, f. | město |
| molt | velmi, moc |
| bonic, -a | hezký |
| txec, -a | český,-á, čeština, Čech/Češka |
| anglès, -a | anglický,-á, angličtina, Angličan/Angličanka |
| una mica (de) | trochu |
| estudiar | studovat |
| estudiant, m., f. | student, studentka |
| avui | dnes |
| casa, f./a casa | dům/doma, domů |
| també | také, rovněž |
| on | kde |
| d’on | odkud |
| això | to, toto |
| gros,-sa | velký, velká |
| llibre, f. | kniha |
| bastant | dost |
| bé | dobře |
| malament | špatně |
| com? | jak, jaký, jaká? |
| encantat, -da | těší mě (při představování) |
| Què? | Co? |
| i | a (spojka) |
| a | v, do |
| de (d') | z, od |
Základní otázky:
- Qui ets? Kdo jsi?
- Què és això? Co je to?
- Quines llengües parles? Jakými jazyky mluvíš?
- Quantes llengües parles? Kolika jazyky mluvíš?
- D’on ets? Odkud jsi?
- Com et dius? Jak se jmenuješ?
Gramatika
Vítejte v naší učebnici katalánštiny. Než se ponoříte do první lekce, doporučujeme, abyste se seznámili s katalánskou výslovností, jejíž přehled i s užitečnými nahrávkami naleznete v kapitole 1: Katalánská abeceda v publikaci GramCat: morfologie současné katalánštiny ;)
Více na GramCat → Katalánská abecedaOnline publikace GramCat1. Člen:
V katalánštině se před podstatnými jmény může objevit člen určitý nebo člen neurčitý:
Člen neurčitý:
| Mužský rod | Ženský rod | ||
| Sg. | Pl. | Sg. | Pl. |
| un | uns | una | unes |
Člen určitý:
| Mužský rod (m.) | Ženský rod (f.) | |||
| Sg. | Pl. | Sg. | Pl. | |
| el | els | la | les | před souhláskou |
| l’ | els |
l’ | les | před samohláskou |
Člen neurčitý se zpravidla používá, když se zmiňujeme o předmětu nebo o osobě poprvé. Člen určitý se zpravidla používá v případě, kdy o předmětu či osobě byla již řeč: És un noi. El noi és de Barcelona.
Před podstatnými jmény začínajícími na samohlásku nebo H dochází ke zkrácení členu apostrofem: l'autobús (m.), l’òpera (f.), l’hotel (m.)
Neurčitý člen v množném čísle se používá zpravidla ve významu několik, pár, asi.
Určitý člen u názvů měst a zemí: určitý člen nedoprovází názvy měst a názvy evropských států; může se však vyskytovat u některých afrických, asijských a amerických států a u států v množném čísle: Soc de l’Iran, de les Filipines.
Určitý člen se může v katalánštině v neformální mluvě používat také před osobními jmény: la Laia, l’Aina, el Jaume.
Před osobními jmény mužského rodu se může vyskytnout tvar en, n’: en Jaume, n’Hug.
Se slovesem dir-se (Em dic Marta), při oslovení (Senyor Roure?) v samostatném postavení (Laia Cerqueda) se však člen neuvádí:
- Ale: Soc la Marta. Jsem Marta.
Pozor: jedna z výjimek!
U podstatných jmen rodu ženského, která začínají na nepřízvučné I/U/HI/HU, k elizi nedochází: la història, la idea, la Isabel, apod.
Více na GramCat → Apostrof a diakritikaOnline publikace GramCat2. Základní pravidlo přízvuku:
V katalánštině slova končící na samohlásku nebo na -in, -en, anebo na samohlásku+s (-as, -es, -is, -os, -us), mají přirozený přízvuk na předposlední slabice: casa, pares, parlen.
Slova končící na souhlásku (kromě samohlásky+s, skupin hlásek -in nebo -en) mají přirozený přízvuk na poslední slabice: universitat, parlar.
Pokud stojí přízvuk na jiné slabice, než bylo uvedeno v předchozích dvou pravidlech, je označen čárkou (psaný přízvuk): germà, història, cosí.
V katalánštině dále rozlišujeme samohlásky otevřené a zavřené. Otevřené samohlásky (a, e, o), pokud je to třeba, označujeme znaménkem pro tupý přízvuk (`), zavřené samohlásky (i, u, o, e) pak znaménkem pro přízvuk ostrý (´). Samohlásky e, o mohou být tedy jak zavřené, tak otevřené.
Více na GramCat → Apostrof a diakritikaOnline publikace GramCat3. Osobní zájmena a slovesa SER a DIR-SE:
| Zájmena osobní/Podmětové tvary | SER/ÉSSER (být) | DIR-SE (jmenovat se) |
| jo (já) | soc | em dic |
| tu (ty) | ets | et dius |
| ell/ella/vostè (on/ona/Vy) | és | es diu |
| nosaltres (my) | som | ens diem |
| vosaltres (vy) | sou | us dieu |
| ells/elles/vostès (oni, ony, Vy) | són | es diuen |
| *nezvratné DIR znamená říkat: Què dius? - Co říkáš? | ||
Používání osobních zájmen podmětových u sloves:
Pokud koncovka slovesného rodu vyjadřuje jasně osobu, zájmeno v 1. pádě se stejně jako v češtině vynechá:
- Estudies? Studuješ?
Osobní zájmeno klademe všude tam, kde není z kontextu jasné, o kom se mluví, a mohlo by tak dojít k nedorozumění:
- Ell és txec? On je Čech? Vostè és txec. Vy jste Čech?
Dále se osobní zájmena kladou pro zdůraznění: Tu ets catalana, jo soc txeca.
- Ty jsi Katalánka, já jsem Češka.
Velmi často se však používá zájmen pro vykání – vostè, vostès.
Zdvořilostní zájmena:
Vostè és català? - při vykání jedné osobě se používá slovesa ve 3. os. sg. (Vy jste Katalánec?).
Vostès són catalans? - při vykání více osobám se používá 3. os. pl. (Vy jste Katalánci?).
Poznámka:
Vykání se v katalánštině užívá mnohem méně než v češtině. Vyká se převážně starým lidem a při oficiálních příležitostech. Je zcela běžné, že žáci a studenti svým vyučujícím tykají.
4. Zápor a otázka:
Zápor se v katalánštině tvoří přidáním záporné částice NO před slovesný tvar a píše se zvlášť:
- No soc catalana. Nejsem Katalánka.
Pokud doprovází sloveso zájmeno, záporka se klade až před zájmeno:
- No la veig. Nevidím ji.
Na rozdíl od jiných románských jazyků mohou v katalánštině stát dva zápory bezprostředně vedle sebe:
- Mai (no) parlo amb el Jaume. Nikdy nemluvím s Jaumem.
Otázky se v katalánštině tvoří příslušnou intonací při zachování stejného slovosledu jako u věty oznamovací:
Anebo přehozením podmětu a přísudku:
- Sou vosaltres? Jste to vy?
Dále pak pomocí tázacích zájmen nebo příslovcí:
- On vius? Kde žiješ?
Otázky zjišťovací se pak mohou tvořit (především v mluvené řeči) pomocí částice QUE:
- (Que) ets catalana? - Sí que soc catalana x No, no soc catalana. Jsi Katalánka? - Ano, jsem Katalánka x Ne, nejsem Katalánka.
Podstatná jména obyvatelná a národnostní se píší v katalánštině na rozdíl od češtiny vždy s malým písmenem.
Předložka DE se sváže, stejně jako je tomu u členu určitého, se slovy začínajícími na samohlásku: D’on ets? - Soc d’aquí, de Brno. (Odkud jsi? - Jsem odsud, z Brna.)
5. Pozdravy (Salutacions) a jiné fráze:
Bon dia lze používat celý den až do večera.