Dráhová cyklistika
Bernaciková, Kapounková, Hřebíčková, Sýkorová, Novotný
Charakteristika sportu
Dráhová cyklistika je individuálním i týmovým sportem, kde cyklista se
snaží projet danou trať v co nejlepším čase. Jezdí se na speciálním
oválu – velodrom (otevřený nebo uzavřený) a speciálně upraveném kole
(bez brzd s pevným převodem). Dráhová cyklistika má mnoho disciplín.
Jezdí se krátké sprinty i vytrvalostní závody. Zátěž během výkonu je
kontinuální.
Olympijský sport: od roku 1896 (ženy 1988)
První MS: 1893 (ženy 1958)
Soutěžní disciplíny
- sprintérské disciplíny: sprint, keirin, pevný kilometr (muži), 500m s pevným startem (ženy), týmový sprint
- vytrvalostní disciplíny: stíhací závod, bodovací závod, závod dvojic
Základní pravidla
- okruh o délce 250, 333 a nebo 400m a šířce okolo 8m
Dále se budeme zabývat pouze sprinterskými disciplínami, vytrvalostní viz silniční cyklistika.
Obr. Faktory sportovního výkonu – dráhová cyklistika
Metabolická charakteristika výkonu
Sprinty
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: 10-70s
Intenzita zatížení: submaximální až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 15000% nál. BM.
Stíhací závod
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: 4-5 min
Intenzita zatížení: střední až submaximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během stíhacích závodů
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Energetický výdej: 6000-7000% nál. BM.
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního (upraveno dle Bartůňková 1993*).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
kapacita: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní
smyslové analyzátory: zrakový (periferní vidění)
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken
Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční, akční), síla (explozivní – dolní končetiny), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (rovnováhová, synaptická)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Ústav sportovní medicíny 2010****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Melichna 1990).
Tab. Somatická charakteristika sprinterů (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****).
První údaj jezdci na 200m, 1km s pevným startem.
Tab. Somatická charakteristika stíhačů (upraveno dle Bartůňková 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****).
Mezomorfové, vyšší postavy s vyšší tělesnou hmotností. Dobře vyvinuté
svalstvo DK (stehen a lýtek), např. Chris Hoy 186cm/90kg (sprint,
keirin).
U dráhových cyklistů se vyžaduje co nejnižší % tuku, aby nezvětšoval frontální odpor vzduchu při rychlé jízdě.
U dráhových cyklistů se vyžaduje co nejnižší % tuku, aby nezvětšoval frontální odpor vzduchu při rychlé jízdě.
Obr. Somatograf dráhových cyklistů (modře-sprinteři, zeleně-stíhači).
Trénink
Trénink se dělí do několika období. V začátku přípravného období je
třeba rozvíjet základní rychlost, sílu, vytrvalost a obratnost. Během
speciálního přípravného období se postupně snižuje všeobecná příprava a
narůstá speciální příprava, najetí potřebného počtu km – v tomto období
vzrůstá intenzita zatěžování, zejména rozvoje síly a rychlosti, důraz
se klade na rozvoj anaerobní kapacity. V závodním období převažuje
intenzita nad objemem.
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 366
Počet hodin zatížení za rok: 710
Všeobecné přípravné období: polovina května - červen
Specifické přípravné období: červenec - říjen
Soutěžní období: říjen - březen
Přechodné období: polovina dubna – polovina května
Pozn. Cyklus se mění pouze v olympijském roce, kdy jsou dva vrcholy (jeden v létě - OH)
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 366
Počet hodin zatížení za rok: 710
Všeobecné přípravné období: polovina května - červen
Specifické přípravné období: červenec - říjen
Soutěžní období: říjen - březen
Přechodné období: polovina dubna – polovina května
Pozn. Cyklus se mění pouze v olympijském roce, kdy jsou dva vrcholy (jeden v létě - OH)
Zdravotní rizika
Častým mechanismem úrazu v dráhové cyklistice je pád. Při pádech se setkáváme s rozsáhlými odřeninami, spáleninami a pohmožděninami.
Nejčastější poranění a poškození:
- akutní: zlomenina klíční kosti, zlomenina zápěstí, zlomenina prstů, poranění hlavy
- chronické: zvýšená hrudní kyfóza, bolesti zad v bederní oblasti
Obr.nejvíce zatěžované svaly
Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer
Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Cyklistika – dráhová. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 62-70. ISBN: 80-7066-816-6.
MELICHNA, Josef. Pohyb a morfologická adaptabilita kosterního svalu. Praha: Karolinum, 1990.
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.
BARTŮŇKOVÁ, Staša. Cyklistika – dráhová. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 62-70. ISBN: 80-7066-816-6.
MELICHNA, Josef. Pohyb a morfologická adaptabilita kosterního svalu. Praha: Karolinum, 1990.
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.