Silniční cyklistika
Bernaciková, Kapounková, Hřebíčková, Sýkorová, Novotný
Charakteristika sportu
Silniční cyklistika je individuálním sportem. Cílem sportovce je projet
danou trať v co nejlepším čase. V cyklistice se setkáváme s
jednodenními závody (např. Paříž - Roubaix), ale i závody etapovými
(nejznámější Tour de France, Giro d’Italia, Vuelta a Espana). Výkon v
těchto závodech je vytrvalostního případně silově-vytrvalostního
charakteru. V závodech je buď běžná etapa (všichni jezdci startují
najednou) nebo časovka jednotlivců (cyklisté jezdí samostatně),
případně týmu (celý tým jezdí pohromadě). Zátěž při cyklistickém výkonu
je kontinuálního charakteru.
Cyklisté dosahují v etapovém závodě průměrné rychlosti 40 km/hod. Nejznámějším profesionálním cyklistou je Američan Lance Arnstrong, který 7x v řadě vyhrál Tour de France (1999-2005).
Cyklisté dosahují v etapovém závodě průměrné rychlosti 40 km/hod. Nejznámějším profesionálním cyklistou je Američan Lance Arnstrong, který 7x v řadě vyhrál Tour de France (1999-2005).
Olympijský sport: od roku 1896 (ženy 1984)
První MS: 1927 (ženy 1958)
Soutěžní disciplíny
- klasické jednodenní závody
- etapové závody
- časovky
Základní pravidla
- při běžné etapě je dovolen kontakt, cyklisté mohou jet v háku (Závodníci jsou těsně za sebou, aby minimalizovali odpor vzduchu.)
- při časovce není povolena jízda v háku
Obr. Faktory sportovního výkonu – silniční cyklistika
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu: klasický jednodenní závod a jedna etapa trvá cca 3-7hod, časovka trvá cca 30-45min
Intenzita zatížení: střední až submaximální
Metabolické krytí: anaerobní glykolýza, aerobní glykolýza
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Sharkey 1986).
Zdroje energie: glykogen, volné mastné kyseliny
Energetický výdej: 2000% nál. BM.
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Fyziologické parametry během sportovního výkonu (upraveno dle Vránová, 1993*).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen
Funkční adaptace:
kapacita: ↑ aerobní (↑ klidový Qs , ↑ zátěžový Qs , ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, úroveň ANP, ekonomika pohybu)
Morfologické změny:
srdce: excentrická hypertrofie
svaly: hypertrofie pomalých svalových vláken, vaskularizace svalů, ↑ počet mitochondrií
Rozvoj pohybových schopností:
vytrvalost (aerobní, anaerobní), síla (vytrvalostní), koordinace (rovnováhová, synaptická)
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Jansa 2007***, Ústav sportovní medicíny 2010****, Sekera 2009*****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Hamar 2005).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Vránová 1993*, Grasgruber-Cacek 2008**, Ústav sportovní medicíny 2010****).
Armstrong (179 cm, 71 kg), Alberto Contador (176 cm, 62 kg), Andy
Schleck (186 cm, 68 kg), Ullrich (183 cm, 73 kg), Vinokurov (175 cm, 72
kg), Roman Kreuziger (183 cm, 66 kg) – ektomezomorfové.
Obr. Somatograf – silniční cyklisté.
Trénink
Trénink se dělí do několika období. Během přípravného období je třeba rozvíjet základní vytrvalost (aktivace tukového metabolismu) – najede se 100-250 km/trénink. V tomto období se využívá trenažéru pro upevnění techniky jízdy. Speciální vytrvalost (metabolismus cukrů) se rozvíjí během specifického přípravného období – více tréninku vyšších intenzit.
Průměrný evropský profesionál najezdí ročně 25-35 tis. km (Vránová, 1993), někteří cyklisté najedou za rok až 40 tis. km (Schmidt, 1998).
Příklad celoročního tréninkového cyklu – nejvyšší úroveň
Počet tréninkových jednotek za rok: 300-600
Počet hodin zatížení za rok: 800-1000
Počet závodních dní za rok: 40-100
Všeobecné přípravné období: polovina listopadu - prosinec
Specifické přípravné období: leden - únor
Soutěžní období: březen – polovina října
Přechodné období: polovina října – polovina listopadu
Zdravotní rizika
Nejčastější příčinou úrazů v závodní cyklistice jsou pády, které
vznikají buď neopatrností jezdců anebo nerovností na trati. Při pádech
se setkáváme s rozsáhlými odřeninami, pohmožděninami, případně i
tržnými ránami. (Jeukendrup, 2002). Poruchy inervace horních končetin.
Chronické záněty šourku, prostaty, varlat a nadvarlat. (Korbelář, 1997).
Nejčastější poranění a poškození:
- akutní: zlomenina klíční kosti, zlomenina zápěstí, zlomenina prstů, poranění hlavy
- chronické: prohloubená hrudní kyfóza, bolesti zad v bederní části páteře, hemoroidy a křečové žíly
Nejčastější poranění a poškození:
- akutní: zlomenina klíční kosti, zlomenina zápěstí, zlomenina prstů, poranění hlavy
- chronické: prohloubená hrudní kyfóza, bolesti zad v bederní části páteře, hemoroidy a křečové žíly
Kineziologická analýza
Lokomoce: arteficiální
Pohyby segmentů: cyklické
Při cyklistice pracují nejvíce svaly dolních končetin, jejichž síla je
nezbytná pro cyklistický výkon. Při šlapání rozlišujeme dvě hlavní
fáze: tlakovou a zdvihovou. Při tlaku na pedály dochází k extenzi v
kyčelním kloubu, což zajišťuje m. glutaeus maximus a hamstingy), dále
se kontrahuje m. quadriceps femoris, který provádí extenzi v koleni.
Plantární flexi hlezenního kloubu umožňuje m. triceps surae.
Zdvih pedálů umožňují flexory kyčelních kloubů (m. iliopsoas, m. rectus femoris), kolenních kloubů (m. biceps femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus) a dorsální flexory hlezen (m. tibialis anterior).
Správnou pozici cyklisty zajišťují svaly trupu: břišní a zádové svalstvo (m. erector spinae). Při jízdě na kole se na horních končetinách kontrahuje m. triceps brachii a při jízdě ze sedla pracuje taktéž m. biceps brachii.
Zdvih pedálů umožňují flexory kyčelních kloubů (m. iliopsoas, m. rectus femoris), kolenních kloubů (m. biceps femoris, m. semitendinosus a m. semimembranosus) a dorsální flexory hlezen (m. tibialis anterior).
Správnou pozici cyklisty zajišťují svaly trupu: břišní a zádové svalstvo (m. erector spinae). Při jízdě na kole se na horních končetinách kontrahuje m. triceps brachii a při jízdě ze sedla pracuje taktéž m. biceps brachii.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly při cyklistice
Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer
Presss,
a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
HAMAR, Dušan. Typológia svalových vláken. In Telovýchovnolekarske vademekum. Ed. Meško, Komadel. Bratislava: Slovenská společnosť tělovýchovného lekárstva, 2005, s. 210-211. ISBN: 80-969446-9-4.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
JEUKENDRUP, A. E. High-Performance Cycling. Champaign: Human Kinetics, 2002. 310 s. ISBN: 978-0-7360-4021-1.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
SEKERA, Jiří – VOJTĚCHOVSkÝ, Ondřej. Cyklistika – průvodce tréninkem. Praha: Grada, 2009. 184s. ISBN: 978-80-247-2911-4.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
SCHMIDT, Achim. Handbook of competitive cycling: training, keep fit, tactics. Aachen: Meyer & Meyer Verlag, 1998. 256 s. ISBN: 3-89124-509-2.
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.
VRÁNOVÁ, Jana. Cyklistika – silniční. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 52-61. ISBN: 80-7066-816-6.
HAMAR, Dušan. Typológia svalových vláken. In Telovýchovnolekarske vademekum. Ed. Meško, Komadel. Bratislava: Slovenská společnosť tělovýchovného lekárstva, 2005, s. 210-211. ISBN: 80-969446-9-4.
JANSA, Petr – DOVALIL, Josef a kol. Sportovní příprava. Vybrané teoretické obory. Příbram: Kleník Bořivoj PhDr – Q-art, 2007. 272 s. ISBN: 80-903280-8-3.
JEUKENDRUP, A. E. High-Performance Cycling. Champaign: Human Kinetics, 2002. 310 s. ISBN: 978-0-7360-4021-1.
KORBELÁŘ, Petr. Poranění typická pro jednotlivé sporty. In Pohybový systém a zátěž. Ed. Kučera, Dylevský. Praha: Grada, 1997, s. 195-217. ISBN: 80-7169-258-1.
SEKERA, Jiří – VOJTĚCHOVSkÝ, Ondřej. Cyklistika – průvodce tréninkem. Praha: Grada, 2009. 184s. ISBN: 978-80-247-2911-4.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
SCHMIDT, Achim. Handbook of competitive cycling: training, keep fit, tactics. Aachen: Meyer & Meyer Verlag, 1998. 256 s. ISBN: 3-89124-509-2.
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.
VRÁNOVÁ, Jana. Cyklistika – silniční. Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 1. díl. Ed. Havlíčková a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 52-61. ISBN: 80-7066-816-6.