Karate
Kapounková, Bernaciková, Novotný
Charakteristika sportu
Karate je individuálním úpolovým sportem, moderní karate je odvozeno z
čínských bojových technik. Cílem sportovního výkonu je imaginární boj s
několika soupeři (kata) nebo překonat soupeře tělesnou taktickou a
technickou převahou (kumite). Intenzita zatížení je kolísavá. V
současnosti existuje více než 70 stylů karate.
Olympijský sport: ANO od roku 2012
První MS: 1970
Soutěžní disciplíny
- muži
- ženy
Váhové kategorie (ale ne všechny organizace to takto dělí)
Základní pravidla
Cvičí se ve formě bez kontaktu až po plný kontakt (s omezením některých
technik). Úkolem je překonat soupeře tělesnou, taktickou a technickou
převahou
soutěže probíhají:
- úderový test (přerážecí techniky)
- kumite (zápas) (3 min. muži, 2 min.ženy), zápasiště 8 x 8 m
- kata (imaginární boj s několika soupeři): předepsanou sestavu choreograficky pojatých bojových technik. Sleduje se technická preciznost, pochopení pohybu, dýchání, síla, koordinace, rytmus, rovnováha a soustředění:
- soutěží jednotlivci nebo družstva (sleduje se také synchronizace)
- stupně: při přechodu z jednoho stupně do dalšího se hodnotí:
- znalost a zvládnutí technik
soutěže probíhají:
- úderový test (přerážecí techniky)
- kumite (zápas) (3 min. muži, 2 min.ženy), zápasiště 8 x 8 m
- kata (imaginární boj s několika soupeři): předepsanou sestavu choreograficky pojatých bojových technik. Sleduje se technická preciznost, pochopení pohybu, dýchání, síla, koordinace, rytmus, rovnováha a soustředění:
- soutěží jednotlivci nebo družstva (sleduje se také synchronizace)
- stupně: při přechodu z jednoho stupně do dalšího se hodnotí:
- znalost a zvládnutí technik
Obr. Faktory sportovního výkonu – karate.
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: intervalová se střídáním intenzity zatížení
Trvání výkonu: do 3min muži, do 2min ženy (3-5s intenzivní aktivita, 15-20s méně intenzivní perioda)
Intenzita zatížení: střední až maximální
Metabolické krytí: ATP-CP systém, anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během sprinterského výkonu (upraveno dle Sharkey, 1986).
Zdroje energie: ATP a CP, glykogen
Funkční charakteristika výkonu
Tab. Hodnoty fyziologických parametrů během sportovního výkonu (upraveno dle Kohlíková 1996*, Hrubý 2005**).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ ATP a CP, ↑ glykogen
Funkční adaptace:
zvýšení kapacity: ↑↑ anaerobní, ↑ aerobní (především pro rychlou regeneraci zdrojů energie)
zlepšení funkcí smyslových analyzátorů: zrakový (periferní vidění), odhad vzdálenosti, prostorová orientace, vestibulární a ↓ taktilní čití a bolestivá cítivost
Morfologické změny:
svaly: hypertrofie rychlých svalových vláken
Rozvoj pohybových schopností:
rychlost (reakční a akční), síla (explozivní), vytrvalost (aerobní, anaerobní), koordinace (orientační, diferenciační, synaptická, adaptační), flexibilita kyčelního kloubu
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Kohlíková 1996*, Grasgruber-Cacek 2008**).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber, Cacek 2008**, Kohlíková 1996*).
Kumite – vhodný ektomorfní typ – vyšší postavy s delšími končetinami – dle váhových kategorií.
Kata – vhodný mezomorfní typ- menší, střední postava a nižší a střední hmotnost.
Trénink
Předpokladem pro zvládnutí potřebného rozsahu technickotaktických
dovedností je komplexní rozvoj všech pohybových schopností.
Trénink má probíhat na základě přímého smyslového vnímání skutečnosti se zapojením co největšího množství smyslů.
Nutné je i osvojování si technik. Součástí výcviku v karate je i znalost přerážecí, lámací techniky.
Trénink má probíhat na základě přímého smyslového vnímání skutečnosti se zapojením co největšího množství smyslů.
Nutné je i osvojování si technik. Součástí výcviku v karate je i znalost přerážecí, lámací techniky.
Zdravotní rizika
Náročné na zvládnutí techniky, ale k větším úrazům nedochází (více u začátečníků), specificky je zatěžovaná noha karatisty (laterálními údery a odrazy ve výskocích).
Nejčastější poranění v karate:
- akutní: distorze hlezna- instabilitě kotníku, metatarzo – falangeální kontuze, únavové zlomeniny metatarzů
- chronická: svalové dysbalance – bederní hyperlordóze, degenerativní změny (halux rigidus)
Kineziologická analýza
Lokomoce: bipedální
Pohyby segmentů: acyklické
V karate ke speciálním dovednostem řadíme postoje, údery, seky, kryty a kopy. Pro kineziologickou analýzu jsme vybrali kop vpřed. Maegeri, čili kop vpřed je jeden z nejběžnějších kopů v karate. Provádí se zvednutím pokrčené nohy do nápřahu – flexi v kyčli kopající dolní končetiny zabezpečuje m. iliopsoas, m. rectus femoris ad. se současnou kontrakcí m. rectus abdominis. Koleno této končetiny by v této fázi kopu mělo být co nejvýše. Vykopnutí nohy vpřed je provedeno extenzí v kolenním kloubu (kontrakce m. quadriceps femoris). Důležité je, aby se celý kop včetně nápřahové fáze prováděl jako jediný pohyb. Při dokončení kopu kopající noha není položena přímo na zem, ale je vracena přes nápřahovou polohu. V průběhu kopu dochází k izometrické kontrakci na stejné noze, která udržuje stabilitu karatisty.
Obr. Nejvíce zatěžované svaly v karate.
Použitá literatura:
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer
Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
KOHLÍKOVÁ, Eva. Asijská bojová umění – Karate. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Heller a kol. (ed). Praha: FTVS UK, Karolinum, 1996. s. 6-13. ISBN: 80-7184-225-7.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign: Human Kinetics, 1986. 100s.
KOHLÍKOVÁ, Eva. Asijská bojová umění – Karate. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Heller a kol. (ed). Praha: FTVS UK, Karolinum, 1996. s. 6-13. ISBN: 80-7184-225-7.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign: Human Kinetics, 1986. 100s.