Triatlon
Bernaciková, Kapounková, Novotný, Sýkorová
Charakteristika sportu
Triatlon je individuální sport (vytrvalostní víceboj), kde závodník
musí absolvovat plaveckou, cyklistickou a běžeckou část v tomto
uvedeném pořadí v co nejkratším čase. Během závodu se střídají různé
teplotní prostředí. Posloupnost jednotlivých sportovních disciplín má
své zdůvodnění. U plavání a cyklistiky hrozí při vysokém stupni únavy
větší riziko poškození (utonutí, úrazy) než při běhu. Proto je nejméně
riziková disciplína až v poslední části triatlonu, kdy už se dostavuje
velká únava. (Bartůňková-Novotný, 1996).
Na výkonu v triatlonu se podílí především vytrvalost. Zátěž během výkonu je kontinuální.
Na výkonu v triatlonu se podílí především vytrvalost. Zátěž během výkonu je kontinuální.
Olympijský sport: od roku 2000
První MS: 1989
Soutěžní disciplíny
- krátký (olympijský) triatlon (1,5km plavání, 40km kolo, 10km běh)
- sprint triatlon (750m plavání, 20km kolo, 5km běh)
- dlouhý triatlon – ironman (3,8km plavání, 180km kolo, maraton – běh)
- Xterra – terénní triatlon (cyklistická část se jede v horském terénu)
Výňatek z pravidel
- Pro zajištění bezpečnosti závodníků musí být
plavecká trať případně zkrácena v závislosti na teplotě vody. Při
teplotě vody nižší než 16°C je na závodech, jejichž vyhlašovatelem je
ČSTT, použití neoprenů povinné. Při teplotě vody nižší než 13°C se
plavání vždy ruší. U závodů žákovských kategorií se plavání ruší při
teplotě nižší než 18°C.
- Množství občerstvení musí odpovídat počtu závodníků, délce a charakteru tratí a povětrnostním podmínkám. Podmínky musejí být pro všechny závodníky stejné. V každém občerstvovacím místě musí být k dispozici čistá pitná voda.
- Za teplého počasí se doporučuje poskytovat v občerstvovacích místech na trati běhu houbičky s vodou.
- Množství občerstvení musí odpovídat počtu závodníků, délce a charakteru tratí a povětrnostním podmínkám. Podmínky musejí být pro všechny závodníky stejné. V každém občerstvovacím místě musí být k dispozici čistá pitná voda.
- Za teplého počasí se doporučuje poskytovat v občerstvovacích místech na trati běhu houbičky s vodou.
Obr. Faktory sportovního výkonu – triatlon
Metabolická charakteristika výkonu
Typ zátěže: kontinuální
Trvání výkonu špičkových závodníků: sprinterská trať okolo 1 hod, olympijská trať kolem 2 hod a trať dlouhého triatlonu okolo 9 hod
Intenzita zatížení: nízká až submaximální
Metabolické krytí: anaerobní glykolýza, aerobní fosforylace
Obr. Podíl aerobního a anaerobního krytí během výkonu (upraveno dle Formánek-Hořic 2003).
Zdroje energie: glykogen, volné mastné kyseliny, proteiny
Energetický výdej:
8-10MJ (olympijský triatlon) a až 40MJ (dlouhý triatlon). (Bartůňková-Novotný, 1996).
V závodě Ironman (New Zealand, 1997) byl naměřen u 10 mužů průměrný celkový energetický výdej 42 151kJ, průměrný čas triatletů byl 12 h. (Kimber, 2002).
Funkční charakteristika výkonu
Příjem kyslíku během výkonu se pohybuje na 85% z VO2max (Bartůňková - Novotný 1996).
Specifické adaptace organismu na zátěž
Adaptace energetických zásob: ↑ glykogen
Funkční adaptace:
- zvýšení kapacity: aerobní (↑ klidový Qs, ↑ zátěžový Qs, ↑ zátěžový Q, bradykardie, ↑ VC, ↓ klidová DF, ↑ VO2max, ↑ úroveň ANP, lepší ekonomika pohybu)
Morfologické změny:
- srdce: excentrická hypertrofie
- svaly: hypertrofie pomalých svalových vláken, vaskularizace svalů, ↑ počet mitochondrií
Rozvoj pohybových schopností:
vytrvalost (aerobní, anaerobní), síla (vytrvalostní), koordinace (rovnováhou, orientační, synaptická), flexibilita rameních kloubů
Charakteristika sportovce
Funkční charakteristika:
Tab. Maximální hodnoty fyziologických parametrů při testu do maxima (upraveno dle Bartůňková-Novotný 1996*, Bunc 1991**, Hočic-Formánek 2002***, Ústav sportovní medicíny 2010****).
Obr. Podíl rychlých a pomalých vláken ve svalech (upraveno dle Sharkey 2006).
Tab. Somatická charakteristika (upraveno dle Grasgruber-Cacek 2008**, Landers 2000***, Ústav sportovní medicíny****).
Tělesné rozměry mezi plavcem, cyklistou a vytrvalostním běžcem. Vyšší
štíhlá postava, ale dostatečně svalnatá, dlouhé končetiny (horní pro
záběr paží v plavání, dolní na kolo) (Grasgruber, Cacek 2008).
Obr. Somatograf triatlonisty (modře-muži, červeně-ženy).
Trénink
Trénink triatletů vychází z obecných pravidel tréninku jednotlivých
disciplín. Tato pravidla mají určité odlišnosti, protože se trénink
musí pojímat komplexně a brát v potaz propojení všech disciplín
(Bartůňková-Novotný, 1996). Během tréninku je třeba nacvičovat i
přechody mezi jednotlivými disciplínami.
Na plavání je třeba se specializovat od dětství. Trénink v cyklistice je rychlostně-silového charakteru. V zimním období se trénuje a zdokonaluje technika šlapání (na trenažérech nebo na válcích). V přípravném období je potřeba najezdit dostatečný objem kilometrů, pak se přidává trénink speciální rychlosti na úrovni ANP a trénink v anaerobním pásu. Důležitá v závodě je část běžecká, během tréninku ji nepodceňovat, je třeba trénovat především po přechodu z kola. V tréninku triatlonisty také nesmí chybět silový trénink v posilovně.
Příklad celoročního tréninkového cyklu
Přípravné období: říjen-březen
Předzávodní období: duben-květen
Soutěžní období: polovina května-polovina září
Přechodné období: konec září-polovina října
Vrcholový triatlonista reprezentující ČR se věnuje tréninku 25-35 hod týdně. Naplave 25-40km, na kole ujede 150-600km a uběhne 60-135km. (Křenek, 2009)
Na plavání je třeba se specializovat od dětství. Trénink v cyklistice je rychlostně-silového charakteru. V zimním období se trénuje a zdokonaluje technika šlapání (na trenažérech nebo na válcích). V přípravném období je potřeba najezdit dostatečný objem kilometrů, pak se přidává trénink speciální rychlosti na úrovni ANP a trénink v anaerobním pásu. Důležitá v závodě je část běžecká, během tréninku ji nepodceňovat, je třeba trénovat především po přechodu z kola. V tréninku triatlonisty také nesmí chybět silový trénink v posilovně.
Příklad celoročního tréninkového cyklu
Přípravné období: říjen-březen
Předzávodní období: duben-květen
Soutěžní období: polovina května-polovina září
Přechodné období: konec září-polovina října
Vrcholový triatlonista reprezentující ČR se věnuje tréninku 25-35 hod týdně. Naplave 25-40km, na kole ujede 150-600km a uběhne 60-135km. (Křenek, 2009)
Zdravotní rizika
Z důvodů střídání teplotních prostředí se u triatlonistů můžeme setkat
s poruchou termoregulace (hypotermie a hypertermie). Při náročném
závodě, kdy se rychle vyčerpávají energetické zdroje, může u triatletů
nastat hypoglykémie. Proto v triatlonu více než v jiných sportech se
setkáváme s kolapsovými stavy, přetížením ledvin a srdce.
Příčinou úrazu bývají především pády v cyklistice (rozsáhle odřeniny a pohmožděniny) a kontakt se soupeřem v plavecké části (pohmožděniny).
Příčinou úrazu bývají především pády v cyklistice (rozsáhle odřeniny a pohmožděniny) a kontakt se soupeřem v plavecké části (pohmožděniny).
Nejčastější poranění:
- akutní: zlomenina klíční kosti, distorze hlezna, zlomeniny
- chronické: záněty Achillovy šlachy, zánět kolenního kloubu, zánět ramenního kloubu
Kineziologická analýza
Lokomoce:arteficiální
Pohyby segmentů: cyklické
Obr. Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly
Obr. Nejvíce zatěžované svaly
Použitá literatura:
BUNC, Václav – HELLER, Jan –
JURIAME, T. – SMIRNOVÁ, T. Physical
working capacity in triathletes. In Biological and pedagogice problems
of physical education and sport. Tartu, s. 71-74, 1991.
BARTŮŇKOVÁ, Staša – NOVOTNÝ, Jiří. Triatlon a vytrvalostní víceboje. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Ed. Heller a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 85-100. ISBN: 80-7184-225-7.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
FORMÁNEK, Jaroslav, HORČIC, Josef. Triatlon. Praha: Olympia, 2003. 248s. ISBN: 80-7033-567-X.
HORČIC, Josef – FORMÁNEK, Jaroslav a kol. Metodický dopis ČSTT 1/2002, sledování výkonnosti a trénovanosti v triatlonu, 2002.
LANDERS, G. J. a kol. Kinanthropometric differences between World Championship senior and junior elite triathletes. In Annals of Human Biology, 4/2000, s. 387-400.
KIMBER, N.E. – ROSS, J.J. – MASON, S.L. – SPEEDY, D.B. (2002) Energy balance during an Ironman triathlon in male and female triathletes. International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism 12, s. 47-62.
KŘENEK, Jan. Fyziologie triatlonu. Bakalářská práce, Brno: FSpS MU, 2009.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.
BARTŮŇKOVÁ, Staša – NOVOTNÝ, Jiří. Triatlon a vytrvalostní víceboje. In Fyziologie tělesné zátěže II. Speciální část – 3. díl. Ed. Heller a kol. Praha: FTVS UK, Karolinum, 1993. s. 85-100. ISBN: 80-7184-225-7.
GRASGRUBER, Pavel – CACEK, Jan. Sportovní geny. Brno: Computer Presss, a.s., 2008. 480 s. ISBN: 978-80-251-1873-3.
FORMÁNEK, Jaroslav, HORČIC, Josef. Triatlon. Praha: Olympia, 2003. 248s. ISBN: 80-7033-567-X.
HORČIC, Josef – FORMÁNEK, Jaroslav a kol. Metodický dopis ČSTT 1/2002, sledování výkonnosti a trénovanosti v triatlonu, 2002.
LANDERS, G. J. a kol. Kinanthropometric differences between World Championship senior and junior elite triathletes. In Annals of Human Biology, 4/2000, s. 387-400.
KIMBER, N.E. – ROSS, J.J. – MASON, S.L. – SPEEDY, D.B. (2002) Energy balance during an Ironman triathlon in male and female triathletes. International Journal of Sport Nutrition and Exercise Metabolism 12, s. 47-62.
KŘENEK, Jan. Fyziologie triatlonu. Bakalářská práce, Brno: FSpS MU, 2009.
SHARKEY, Brian J. Coaches guide to sport fysiology. Champaign, Human Kinetics, 1986. 100s
ÚSTAV SPORTOVNÍ MEDICÍNY (ÚSM). Výsledky zátěžových testů sportovců. Dosud nepublikováno. Zpracováno 2010.