Jana Hrušková, Juraj Jakubík, Michal Hendrych, Richard Paštěka, Jana Svačinová, Ksenia Budinskaya, Veronika Kujalová, Veronika Vejtasová, Zuzana Nováková
3. EKG
3.1 Poznámky ke cvičení
K registraci srdečních vzruchů slouží metoda snímání elektrických potenciálů srdce – elektrokardiografie. Snímání probíhá ze svodů (standardně je jich 12) pomocí elektrod umístěných na typických místech na povrchu těla – nejčastěji na končetinách a hrudníku. Existuji i jiná místa pro umístění svodů, ty jsou však většinou užívána pro speciální účely jako je 24hodinové ambulantní monitorování EKG (tzv. holterovo), ergometrie (zátěžové vyšetření) nebo monitorace EKG u pacientů na jednotce intenzivní péče.
Zapojení svodů
Standardní končetinové bipolární EKG svody s označením I, II a III (Einthovenovy) registrují vždy rozdíl potenciálu mezi dvěma elektrodami Einthovenova trojúhelníku. Unipolární hrudní svody registrují potenciálový rozdíl mezi jednotlivě uloženými elektrodami vzhledem k tzv. centrální (Wilsonově) svorce a jsou označovány jako V1, V2, V3, V4, V5, V6. Končetinové unipolární (augmentované) svody jsou podle Goldbergerova zapojení označeny aVR, aVL a aVF (Obrázek 3-1). Výstupem z měření na elektrokardiografu jsou křivky elektrické aktivity srdce (Obrázek 3-2).
Ty nás informují o postupu vlny depolarizace a repolarizace jednotlivými částmi srdce ve dvou základních rovinách – končetinové svody snímají s těmito změnami související potenciálové rozdíly (napětí) ve frontální rovině (modrý kruh), hrudní svody v transverzální rovině (zelený kruh) – viz Obrázek 3-3.