23. Zorné pole – Perimetrie
23.1 Poznámky ke cvičení
Zorné pole
Zorné pole oka je část/výseč prostoru, kterou dokážeme vnímat při fixaci pohledu na jeden bod. Je vymezeno jak vertikálně, tak horizontálně. Zorná pole pravého a levého oka nejsou stejná, jeho rozsah je individuální a závisí i na tvaru obličeje. U člověka se udává velikost zorného úhlu jednoho oka přibližně 95° pro vidění do strany (temporálně) a 65° pro pohled ke středu (nasálně), celkově tedy v horizontální rovině přibližně 160°. Zorné úhly obou očí se překrývají, celkový zorný úhel je pak asi 190° (z toho binokulární vidění je umožněno v rozsahu 120°). V rovině vertikální je zorný úhel směrem nahoru asi 60°, směrem dolů pak 70°. Popsané zorné pole definuje rozsah tzv. periferního vidění. V krajních zorných úhlech je toto vidění zprostředkováno především tyčinkami, proto je vyšetřovaný schopen pouze určit, zda značku vidí nebo nevidí (není schopen rozlišit případnou barvu). Barevného rozlišení je člověk schopen při nižších zorných úhlech jak horizontálně, tak vertikálně. Každá vnímaná barva (červená, zelená, modrá) má odlišný tvar zorného pole, které je fyziologicky vždy menší než zorné pole nebarevné.
Pod zorným úhlem přibližně 15-20° temporálně v horizontální rovině se vyskytuje fyziologický výpadek zorného pole (slepá skvrna).
Komentář: Graf ilustruje rozložení čípků a tyčinek na sítnici v závislosti na úhlu od žluté skvrny (macula lutea, reprezentována úhlem 0°). V samotném centru žluté skvrny (foveola) se nevyskytují žádné tyčinky.
Rozložení čípků a tyčinek v oku není náhodné. Tyčinky jsou typem smyslových buněk (fotoreceptorů) se schopností registrovat pouze změny intenzity světla – jas. Z pohledu jasu jsou tyčinky 100 000x citlivější než čípky. Jsou tak zodpovědné za vidění ve snížených světelných podmínkách jako je šero a tma (skotopické vidění). Při přechodu ze světla do tmy trvá plná adaptace na skotopické vidění 40 až 60 minut. Distribuce tyčinek na sítnici je téměř po celém jejím povrchu s výjimkou žluté skvrny, optického disku a za hranicí ora serrata, která je místem přechodu mezi světlosenzitivní částí sítnice a tou, která již světločivé elementy neobsahuje. Jejich počet je přibližně 130 milionů a hustota směrem od periferie ke žluté skvrně klesá. Svými vlastnosti nejsou tyčinky schopné vytvářet barevný vjem.
Čípky jsou fotoreceptory umožňující barevné vidění. V lidském oku rozlišujeme 3 typy čípků citlivých na různé vlnové délky dopadajícího světla. Podle toho se čípky nazývají S (short – pro vlnovou délku modrého světla), M (middle – pro vlnovou délku zeleného světla) a L (long – pro vlnovou délku červeného světla). Rozdíly v citlivosti na vlnovou délku světla jsou dány existencí tří různých opsinů, tedy světločivých proteinů, přičemž každý má jiné absorpční maximum. Čípky zajišťují preciznější vidění, ale pro vlastní stimulaci světlem vyžadují jeho vyšší intenzitu v porovnání s tyčinkami. V sítnici je čípků přibližně 6 milionů a nejvyšší hustota lokalizace je právě žlutá skvrna. Hustota jejich rozložení rovněž determinuje zrakovou ostrost. Při přechodu ze tmy na světlo dochází k adaptaci na fotopické vidění už za 20 až 60 sekund.
Komentář: Místa na sítnici bez přítomnosti fotoreceptorů – ora serrata, nervus opticus. Naopak, místo s největším zastoupením čípku v oku – macula lutea. Vpravo je ilustrativně znázorněno zastoupení čípků ve fovea centralis (úplné centrum maculy) s převažujícími čípky typu L (citlivé na vlnovou délku 500-700 nm, tj. červená barva). Směrem dále do periferie jsou přítomny také čípky citlivé na modrou a zelenou barvu. Žlutě je reprezentováno přibývající množství tyčinek.
Perimetrie
Perimetrie je základní vyšetřovací metoda určující rozsah a kvalitu zorného pole (ZP) oka. V praxi se setkáváme se dvěma typy perimetrie – kinetická a statická. Při kinetické perimetrii se používá značka, která je postupně promítána pohybem z periferie do centra podél daného poledníku. Se stejným stimulem se proces opakuje podél dalších poledníků, zpravidla v intervalu 15°. Spojením získaných bodů vznikne pro značku určité velikosti a jasu vrstevnice (izoptéra), spojující místa na sítnici, jež mají stejný práh citlivosti.
Komentář: Cílem perimetrie je vytvořit síť reprezentující rozsah aktivních fotoreceptorů. Izoptéra reprezentuje vždy jednu měřenou barvu.
Metoda statické perimetrie je přesnější. Velikost a lokalizace testovací značky zůstávají konstantní. Změnou jasu značky se určuje citlivost sítnice nebo práh senzitivity v daném místě. Opakovaným měřením prahové hodnoty v různých místech ZP se získá tvar konce vidění. Princip měření probíhá tak, že světelná značka standardní velikosti s různými prahovými a nadprahovými hladinami se promítá do jednotlivých bodů sítnice s cílem určit senzitivitu v těchto bodech. Počítač určuje práh citlivosti v jednotlivých bodech ZP a následně předpokládanou citlivost na světlo v odpovídajících částech sítnice. Srovnáním s normativní databází se zjišťuje statistická významnost získaného vyšetření a současně probíhá korelace s výsledky předcházejících vyšetření. Počítač určuje spolehlivost testu.
Perimetrie je schopna rozlišovat několik různých jevů, diagnosticky slouží perimetrie pro diagnostiku výpadků zorného pole nebo například glaukomu.
Kontrolní otázky
Pro posouzení velikosti zorného pole využíváme:
| optometr. | |
| perimetr. | |
| optotyp. | |
| spojné čočky. |
Co je skotom?
| Porucha adaptace oka na tmu. | |
| Porucha zornicových reakcí. | |
| Výpadek části zorného pole. | |
| Porucha syntézy rhodopsinu. |
Při perimetrii dochází k posunu barevného terčíku od periferie směrem ke středu perimetru. Měřená osoba fixující zrakem střed perimetru při vyšetření nejdříve zachytí:
| pohyb, protože na periferii sítnice jsou převážně zastoupeny čípky. | |
| pohyb, protože na periferii sítnice jsou převážně zastoupeny tyčinky. | |
| barvu, protože na periferii sítnice jsou převážně zastoupeny čípky. | |
| barvu, protože na periferii sítnice jsou převážně zastoupeny tyčinky. |