30.1 Poznámky ke cvičení

Reakční doba je čas, který uplyne od přijetí podnětu (obraz, zvuk, dotek apod.) příslušným receptorem k domluvené výsledné reakci vyšetřované osoby. Reakční doba závisí na mnoha faktorech: pohlaví, věk, motivace, aktuální duševní rozpoložení, složitost podnětu z pohledu typu, složitost senzorického zpracování daného podnětu a podobně.

Reakční doba zahrnuje několik komponent:

• Detekce stimulu – stimul je detekován příslušným smyslovým orgánem a dále formou impulzů akčního napětí veden do centra jeho rozpoznání v mozkové kůře.
• Kognitivní procesy – vědomé zpracování senzorické informace, její další analýza případně rozhodování se
• Motorická odpověď – aktivování příslušných svalů k výkonu domluvené reakce (klik myší u počítače, stlačení klávesy apod.)

Z pohledu složitosti reakce na daný typ stimulu lze reakci rozdělit na:

1. Jednoduchou – reakce zahrnuje jednoduchý stimul a jednoduchou odpověď na něj (stimul nastal = reaguji, stimul nenastal = nereaguji). Jedná se například o zrakový test, kdy sledovaná osoba zareaguje, když na monitoru uvidí hvězdičku.
2. Složitou – reakce, která vyžaduje kromě rozeznání stimulu a okamžité motorické odpovědi na něj také aktivitu vyšších rozhodovacích center (stimul nastal = reaguji jen v případě, že stimul má vybranou charakteristiku, na jiný symbol nereaguji). Například Go/No-go zrakový test, při kterém je stimulem hvězdička nebo dolar, přičemž na dolar je vyšetřovaný instruován nereagovat (probíhá rozhodování).

Testování reakční doby zahrnuje mnoho typů testů, které se používají převážně v psychologii, psychiatrii a neurologii. V psychologii se například používá Go/No-go testování, které slouží nejen pro určení reakční doby, ale také k určení schopnosti provést vhodnou reakci pod časovým tlakem. Reakční doba se tak v důsledku pro rozhodování nutných kognitivních procesů prodlužuje bez ohledu na typ počátečního stimulu.

Předmětem testování ve cvičení bude posouzení reakční doby na dva typy stimulů – zrakový a sluchový (případně jejich kombinaci). Světlo a zvuk mají diametrálně odlišnou fyzikální podstatu, jejich způsob detekce a tím i stavba smyslových orgánů tomu odpovídají. Na rozdíly ve zpracování stimulů částečně poukazuje Tabulka 30-1.

Tabulka 30-1 Tabulka zjednodušeně poukazující na různou složitost zpracování příslušných stimulů smyslovými orgány.

Smysl	Délka nervové dráhy	Buňky nutné pro převod stimulu na impulz akčního napětí	Centrum zpracování v mozkové kůře	Mozkem vyhodnocované parametry stimulu
sluch	4 neurony	vláskové buňky (Cortiho orgán)	temporální lalok	výška tónu barva tónu hlasitost zdroj zvuku v prostoru
zrak	4 neurony	tyčinky čípky Mullerovy buňky horizontální buňky bipolární buňky amakrinní buňky bipolární buňky gangliové buňky (vše v sítnici)	okcipitální lalok	tvar jas kontrast vůči okolí pohyb barva velikost odhad vzdáleností domýšlení rozměrů fúze obrazů ze 2 očí (obrazy se mírně liší)

Složitost zpracování podnětu se musí zákonitě odrazit také v reakční době. Rozdíly v reakčních dobách a tyto 2 podněty v závislosti na pohlaví a trénovanosti jedince sumarizuje Graf 30-1.

×

---

Kontrolní otázky

Rozdílná délka trvaní reakční doby u zrakového a sluchového podnětu není dána: (vyberte všechny správné odpovědi)

	počtem synaptických spojení.
	délkou nervové dráhy.
	složitostí zpracování signálu.
	pohlavím vyšetřovaného.

Rychlosti reakční doby sluchové i zrakové: (vyberte všechny špatné odpovědi)

	se v průběhu života nemění.
	se zpomalují při dehydrataci organismu.
	se zrychlují cíleným trénováním a zůstávají poté na dané úrovni.
	se zrychlují cíleným trénováním, ale po čase bez tréninku se začnou opět zpomalovat.