24.1 Poznámky ke cvičení

Předpokladem zrakové ostrosti je lom světelných paprsků pocházejících ze sledovaného předmětu tak, že tyto paprsky dopadají do místa nejostřejšího vidění v centru sítnice (žlutá skvrna). Zraková ostrost klesá od centra sítnice směrem do periferie, kde jsou smyslové elementy od sebe více vzdáleny. V periferních částech sítnice je zraková ostrost až 20x nižší.

Rozlišovací schopnost oka

Při zjišťování zrakové ostrosti vycházíme z rozlišovací schopnosti oka (minimum separabile). Ta označuje minimální úhlovou vzdálenost dvou prostorově oddělených objektů (bodů), které jsme schopni rovněž vnímat odděleně. Abychom mohli dva body od sebe odlišit, musí v sítnici po osvícení paprskem zůstat jeden čípek mezi dvěma sousedními neosvícený (schéma XOX, kde X představuje čípek osvícený paprskem světla – aktivní a O čípek, který zůstal neosvícený – inaktivní). Pokud bude vzdálenost sledovaných bodů menší než fyziologický práh citlivosti lidského oka, dojde k aktivaci dvou čípků bezprostředně vedle sebe (schéma XXX) a nám sledované body splynou do jednoho. Rozlišovací schopnost oka je tedy determinována jak velikostí samotných senzorických elementů – čípků, tak hustotou jejich rozmístění ve žluté skvrně. Úhlová vzdálenost u emetropického (zdravého) oka představuje 0,0003 radiánu, což odpovídá 1 úhlové minutě, resp. 1 MOA (minute of angle). Na základě goniometrického přepočtu platí, že z typické vyšetřovací vzdálenosti 5 m by vzdálenost dvou ještě rozlišitelných bodů byla přibližně 1,45 mm.

Mimo zmíněné fyziologické vlivy je zraková ostrost dále ovlivňována vlivy fyzikálními (vady optického systému, barva světla v místnosti, kontrast optotypů – nejčastěji černé znaky na bílém pozadí) a psychologickými (koncentrace, pozornost). Nelze opomenout také věk, kdy děti a mladiství mají obvykle zrakovou ostrost podstatně lepší než starší dospělí.

Vyšetření zrakové ostrosti (vizus)

Pro vyšetřování vizu se používají znaky (písmena, číslice nebo různé obrazce) nazývané optotypy (Obrázek 24-1). Nejčastěji jsou v praxi využívány tzv. Snellenovy optotypy, existují však i jiné optotypy např. logMAR, ETDRS apod. Aby byla vyloučena akomodace, jsou optotypy umístěny ve vzdálenosti 6 nebo 5 m (punctum remotum). Výsledná hodnota zrakové ostrosti – vizus (V) je zaznamenáván ve formě zlomku, v jehož čitateli je vzdálenost vyšetřovaného od optotypu v metrech a ve jmenovateli číslice napsaná na boku řádku, který vyšetřovaný přečetl bez chyby. Tato číslice odpovídá vzdálenosti, z jaké by daný řádek přečetlo emetropické oko. Lze konstatovat, že hodnota zlomku ≥1 označuje zdravé oko, hodnota <1 sníženou zrakovou ostrost. Zlomek v praxi nedělíme, je ponechán v nezkráceném tvaru např. 5/5, 4/5 apod

Vyšetření vizu probíhá pro každé oko zvlášť, protože binokulární vidění (vnímání obrazu současně oběma očima) má tendenci kompenzovat některé chyby zobrazení. Jinak řečeno: hodnocení zrakové ostrosti je směrodatné monokulárně (každé oko je vyšetřované separátně). Optometristu však při vyšetřovaní zajímá z pohledu celkové znalosti o vidění vyšetřovaného i jeho binokulární vizus. Je totiž možné, že jedno oko je slabší, ale druhé je schopné tento stav kompenzovat. Často se totiž v praxi optometristů objevují lidé, kteří mají na jednom oku vizus 3/5, na druhém oku 4/5, ale binokulární vizus je 6/5.

×

Pro zjišťování zrakové ostrosti na blízko jsou využívány jiné optotypy a to tzv. Jaegrovy tabulky. Jedná se o odstavce textu očíslované zpravidla čísly 1-24 se zmenšující se velikostí textu. Důležité při vyšetření je zachování čtecí vzdálenosti 40 cm. Při normální zrakové ostrosti a normální akomodaci čte vyšetřovaný bez námahy text příslušné velikosti.

Barvocit a jeho poruchy

Barva je lidským okem obecně vnímána jako kombinace intenzit 3 nezávislých signálů (stimulů ze 3 druhů čípků citlivých na červenou, modrou nebo zelenou barvu).

Vrozená porucha barevného vidění lidského oka je obecně označována jako barvoslepost (daltonismus). Daltonismem obecně trpí častěji muži (9 % oproti 0,4 % u žen). Rovněž jsou častější poruchy vnímání červené a zelené barvy, porucha vnímání modré barvy není častá.

Podle stupně poruchy barevného vidění lze barvoslepost rozdělit do několika typů:

Anomální trichromázie je snížení schopnosti vnímat jednu ze základních barev (částečná barvoslepost). Čípky s příslušnou barevnou citlivostí reagují neadekvátně. U červené barvy se jedná o protanomálii, u zelené o deuteranomálii, u modré o tritanomálii.

×

Dichromazie je vnímání pouze 2 barev, protože čípky pro třetí barvu zcela chybějí. Protanopie je absence čípků citlivých na červené světlo, analogicky pak mluvíme o deuteranopii (chybí čípky citlivé na zelené světlo) a tritanopii (chybí čípky citlivé na modré světlo).

Monochromázie je vnímání pouze jedné barvy, která vznikne kombinací dvou dichromazií. Při současné protanopii a tritanopii bude tedy celý výsledný obraz v zeleném odstínu. Jako monochromázii lze označit také úplnou absenci barevného vidění (achromatopsie), kdy výsledný obraz je černobílý. Příčinou tohoto stavu může být dědičná nefunkčnost čípků, onemocnění sítnice, někdy i albinismus.

Vyšetření barvocitu

Pro diagnostiku poruchy vnímání barev nebo jejich odstínů slouží následující testy:

Farnsworth – Munsell 100 HueColor test: kromě barvocitu testuje i citlivost na odstín dané barvy. Vyšetřující na začátku definuje hraniční kostičky (např. modrá nalevo a červená napravo). Úlohou vyšetřovaného je seřadit za sebe kostičky daných barev podle odstínu tak, aby byl mezi po sobě jdoucími kostičkami patrný plynulý přechod. Kostičky na své spodní straně obsahují číslo (např. 1-15), hodnocení je pak zjednodušeno na kontrolu číselné posloupnosti (očekáváte výsledek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15, Obrázek 24-3).

×

Hodnotí se počet záměn (chyb), ale i jejich typ. Když vyšetřovaný zamění dvě sousední kostičky (např. 5 a 6), jedná se o sníženou citlivost vnímání odstínu dané barvy. Pokud zamění kostičky 3 a 10, může se jednat o poruchu vnímaní barvy jako takové.

Holgrem test: z množství barev je vyšetřovaný dotázán vyhledat stejnou barvu, jaká mu byla ukázána.

Ishihara tabulky: pseudoizochromatické tabulky obsahují obrazce tvořené barevnými body. V závislosti na postižení není buď vidět žádný obrazec nebo je vidět obrazec jiný než typický pro zdravého jedince (Obrázek 24-4).

×

---

Kontrolní otázky

Co jsou čípky?

	Senzorické buňky umožňující barevné vidění.
	Fotoreceptory umožňující černobílé vidění.
	Receptory udržující stálý nitrooční tlak.
	Chemoreceptory umožňující černobílé vidění.

Tyčinky jsou: (vyberte všechny správné odpovědi)

	senzorické buňky umožňující barevné vidění.
	fotoreceptory umožňující černobílé vidění.
	receptory udržující stálý nitrooční tlak
	senzorické buňky vyskytující se dominantně na periferii sítnice.
	chemoreceptory umožňující černobílé vidění.

Pro posouzení zrakové ostrosti využíváme:

	Snellenovy optometry.
	Scheinerův perimetr.
	Snellenovy optotypy.
	spojné čočky.

Visus:

	je dán schopností oka rozlišit dva body ve vzájemné minimální vzdálenosti.
	je nejpřesněji měřitelný na periferii sítnice.
	je klasifikován jako normální, pokud je výsledek měření roven 6/60.
	se vyšetřuje pyrometrií.

Kolik druhů čípků se uplatňuje při barevném vidění?

	Dva.
	Tři.
	Čtyři.
	Pět.