18. Tělesná kompozice – měření tělesného tuku

18.1 Poznámky ke cvičení

Kaliperace

K měření tloušťky kožních řas jsou užívány různé druhy kaliperů. U nás se nejčastěji používá typ Harpenden nebo Best (Obrázek 18-1). Jejich rozevíratelná ramena opatřená ploškami kruhového nebo obdélníkového tvaru přesných rozměrů se při měření přibližují k sobě a stlačují kožní řasu konstantním tlakem bez ohledu na velikost rozevření ramen. Vlastní měření se provádí na přesně definovaných místech na těle. Oba kalipery nejsou zcela zaměnitelné, při přesnějších studiích kompozice těla jsou zavedeny přepočtové tabulky pro sjednocení jimi naměřených výsledků.

Různé druhy kaliperů.
Různé druhy kaliperů.
Obrázek 18-1 Různé druhy kaliperů.
Vlevo Harpenden s konstantním tlakem 10 g/mm2. Vpravo – Best 28,5 g/mm2.

Tloušťka kožní řasy se měří v milimetrech s přesností, kterou daný typ kaliperu umožňuje. Základní podmínkou správného měření je především správný způsob vytažení kožní řasy, vyžadující odborné zaškolení a delší zkušenost. Přestože jednotlivá měřidla jsou od výrobce zpravidla vybavena návodem k měření, může při měření kožních řas docházet k řadě chyb, ať již z důvodu nesprávné lokalizace měrných bodů (řas), tuhosti, resp. pevnosti podkožní tkáně, či individuálního způsobu zvednutí kožní řasy.

Kaliperace nemá jednotný přístup k hodnocení. Existuje mnoho rovnic, které mají za úkol odvodit z naměřených hodnot reprezentativní výsledek. Záleží také na důvodu prováděného měření. Při kaliperaci dorostu se používají hlavně přepočtové rovnice dle Slaughtera, které zahrnují jak rozdíl pohlaví, tak i rasu. Pro dospělé existují rovnice, které mají za úkol zhodnotit nízký nutriční stav u seniorů či pacientů ohrožených malnutricí. Jednodušší rovnice, které využívají například měření jen z jedné řasy (suprailiacale) se hojně využívají v nutričních a fitness poradnách.

Bioimpedanční metoda

Základem bioimpedanční analýzy (BIA) je rozdílná elektrická vodivost tkání. Bioimpedance reálně měří podíly vody v buňkách a mimo ně. Na tomto základě je schopna odhadnout i podíly tukové a netukové tkáně. Zatímco tělesná voda obsahující elektrolyty (např. ve svalech) vede elektřinu velmi dobře, tuková tkáň vodu neobsahuje téměř žádnou a chová se tak jako izolant.

Bioimpedance těla je měřena pomocí velice slabého střídavého elektrického proudu. Ten prochází tělem skrze elektrody na končetinách. Naměřené hodnoty proudu a napětí lze použít k výpočtu impedance, která popisuje odpor tkáně těla vůči procházejícímu střídavému proudu.

Impedance se skládá ze dvou parciálních odporů – ohmického odporu (odpor R) elektrolytu, který se nachází v intra- a extracelulární tekutině a kapacitního odporu (reaktance Xc) produkovaného buněčnými membránami. Odpor je nepřímo úměrný podílu celkové tělesné vody (TBW – total body water) a lze jej tedy použít pro její hodnocení. Naproti tomu reaktance slouží k měření hmotnosti tělesných buněk (BCM – body cell mass). Použitím vhodných algoritmů tak lze odhadnout poměrně přesně podíl tukové tkáně, netukové tkáně a celkové tělesné vody.

Základ bioimpedančního měření.
Základ bioimpedančního měření.
Obrázek 18-2 Základ bioimpedančního měření.
Komentář: základ měření spočívá v měření intra a extracelulární vody. Na základě údajů o vodě je poté odhadnuta netuková hmota. Zbytkem je pak hmota tuková.

Druhy bioimpedance

Jednodušší BIA jsou založené na měření jednou frekvencí elektrického proudu (50 kHz). Lze jimi měřit tukovou tkáň oproti tkáni netukové. Jsou založené na histologickém kompartmentovém modelu, ale nedokáží přesně odlišit svalovou tkáň od ostatní (orgány, šlachy). Modernější BIA jsou schopné měřit jak histologické kompartmentové modely, tak i buněčné. U měření, která používají více frekvencí elektrického proudu (50-500 kHz), je možné získat stále podrobnější údaje jako je např. množství minerálů a proteinů v těle apod. Jiné frekvence mají také různé schopnosti procházet skrze membránu buněk, a tak je odhad tělesné vody ještě přesnější. Výsledkem je komplexnější měření kompozice těla se zvýšenou přesností.

Omezení bioimpedance

Metoda je vysoce citlivá na aktuální stav hydratace, resp. dehydratace organismu. Měřená osoba by neměla pít před vyšetřením alespoň 2 hodiny nápoje s obsahem kofeinu. Rovněž by neměla pít bezprostředně před vyšetřením nadměrné množství vody. Není také vhodné, aby byla měřená osoba po jídle, naopak je ideální měření ráno na lačno. Fyzická aktivita může také výrazně ovlivnit hydrataci svalů, proto by se měření nemělo provádět méně než 24 h po výrazné fyzické aktivitě.

Při nedodržení těchto pravidel nelze nijak výrazně spoléhat na výsledky měření a je vhodné pacienta vyzvat, aby bylo měří provedeno jindy nebo použít antropometrické metody. Výzkumné studie totiž odhalily až 5ti kilogramové rozdíly v naměřené netukové hmotě u dehydratovaných subjektů.


Kontrolní otázky

Výsledky z měření bioimpedanční metodou můžou být ovlivněné především: (vyberte všechny správné odpovědi)

počasím nebo atmosférickým tlakem v místnosti.
tělesnou teplotou, především horečkou.
momentální hydratací organismu.
nedostatečným lačněním před měřením.

Principem bioimpedance je: (vyberte všechny správné odpovědi)

měření odporu tukové tkáně ve vztahu ke svalové tkáni.
vysoká vodivost tukové tkáně.
měření odporu tukové tkáně ve vztahu k ostatním tkáním.
měření rozdílu intracelulární a extracelulární vody.
měření podílu vody v těle, tuková a netuková tkáň je poté odhadnuta.

Který přístroj nelze použít pro posouzení množství tukové tkáně v lidském těle?

DEXA.
Bioimpedanční přístroj InBody.
Harpenden kaliper.
Celotělový bodypletysmograf.