5.1 Poznámky ke cvičení

Vznik tepu a jeho měření

Tep (pulsus) je mechanickým projevem srdeční činnosti. Při vypuzovací (ejekční) fázi srdeční systoly dojde k vypuzení systolického (tepového) objemu krve do cévního řečiště. Aorta se tímto objemem (cca 70 ml) roztáhne díky vysokému zastoupení elastických vláken v její cévní stěně. Vzniká tak vlna, která se šíří stěnou navazujících arterií až do periferních částí krevního oběhu.

Na tepnách (a. carotis, a. radialis, a. brachialis, a femoralis, a. poplitea a dalších) tuto vlnu označujeme jako tepovou = tep, který vyšetřujeme palpací. Palpační vyšetření arteriálního tepu se standardně provádí na a. radialis.

×

Záznam dechových pohybů umožňuje respirační pás. Ten pracuje na piezoelektrickém principu, tzn. využívá jev, kdy deformací vhodného materiálu vzniká elektrické napětí. V případě respiračního pásu jde tedy o piezoelektrický převodník, který převádí změny obvodu hrudníku při nádechu a výdechu na elektrický signál. Prstový snímač pulzu funguje rovněž na tomto principu (v obou případech, Obrázek 5-1). Mechanickými podněty jsou v tomto případě nepatrné změny objemu prstu ruky.

Změny tepové frekvence

Změna polohy těla:

• Ortostatická reakce – při náhlé změně polohy těla z lehu do stoje dochází v důsledku gravitace k městnání krve v žilním systému dolní části těla. Tím se sníží návrat krve do srdce a zprostředkovaně také krevní tlak(proto se u citlivějších jedinců po tomto manévru může objevit závrať). Reflexní odpovědí organizmu (baroreflex) je snaha opětovně navýšit krevní tlak tak, aby byl zabezpečen dostatečný přívod krve především do mozku. Mechanismy, kterými je tak učiněno, jsou především periferní vazokonstrikce spolu se zvýšením srdeční frekvence a kontraktility myokardu.
• Klinostatická reakce – při náhlé změně polohy těla ze stoje do lehu dochází naopak k rovnoměrné redistribuci krve v celém těle, což zvýší žilní návrat i náplň srdce a myokard tak vypuzuje krev do oběhu pod vyšším tlakem (Frank-Starlingův mechanismus). Reflexní odpovědí organizmu (baroreflex) je snaha tento tlak opětovně snížit především pomocí periferní vazodilatace a snížení srdeční frekvence.

Sportovní zátěž:

• Při fyzické zátěži dochází k aktivaci sympatického nervového systému (současně s inhibicí parasympatiku), což vede k nárůstu tepové frekvencea tím i srdečního výdeje. Účelem je zabezpečit dostatečnou dodávku kyslíku a živin pracujícím svalům, a rovněž odvádění oxidu uhličitého a odpadních látek jejich metabolismu. Zvýšená tepová frekvence přetrvává také nějakou dobu po ukončení fyzické zátěže a následně klesá ke klidovým hodnotám. Jak hodnota tepové frekvence, tak rychlost návratu ke klidovým hodnotám je do velké míry závislá na trénovanosti jedince.

Přístup k vyšetření tepu

I. Nalezení palpačního místa

Bříška 2. – 4. prstu umístíme do prohlubně na palcovou stranu dlaňové plochy zápěstí a za aplikace mírného tlaku ucítíme pulzaci na a. radialis. Frekvenci pulzů definujeme jako počet tepů za 1 minutu. Všímáme si rovněž kvality pulzu – jeho pravidelnosti a síly.

II. Hodnocení tepu

Tep je ovlivňován prakticky každým srdečním cyklem, protože je odrazem reakcí srdce na změny jak objemové, tak tlakové. Zhodnocení vlivů, které zkreslují měření tepu, je nezbytnou součástí vyšetření. Při přípravě měření zhodnotíme psychický stav vyšetřovaného, odhadneme tělesnou teplotu a ideálně vyšetřujeme po krátké době klidu, kdy je již tepová frekvence ustálená.

III. Frekvence

Frekvence tepu odráží frekvenci komorových systol. V klidových podmínkách jsou fyziologické hodnoty tepové frekvence vyšší u dětí než dospělých (Tabulka 5-1). Stejně tak se odlišuje TF trénovaných a netrénovaných jedinců. Sportovci většinou mají, následkem adaptace na vyšší tělesnou zátěž, nižší klidovou tepovou frekvenci.

Tabulka 5-1 Tepová frekvence a její odchylky v závislosti na věku

Skupina	Bradykardie (tepů/min)	Normální rozmezí (tepů/min)	Tachykardie (tepů/min)
Dospělý	<60	70-90	>100
Novorozenec	<60	120-140	<210
Kojenec	<60	100-120	<210
Dítě	<60	60-100	/
Těhotná žena	<60	Nárůst až o 20 %	>100

IV. Srdeční akce

Při hodnocení srdeční akce se hodnotí její pravidelnost – pravidelná/nepravidelná. Nepravidelnost se projevuje různě – např. jako nepravidelné pauzy mezi jednotlivými údery, jako občasný předčasný úder nebo naopak úder, který se jednou za čas vynechá. Medicínsky se tato nepravidelnost označuje jako arytmie (starším názvem dysrytmie). Je definována jako porucha vzniku vzruchu nebo porucha vedení vzruchu srdcem. Je vždy známkou patologie. Ale s jedinou výjimkou, kterou představuje tzv. dechová arytmie (také respirační sinusová arytmie; RSA) způsobená reakcí organismu na změny tlaku v hrudníku při nádechu a výdechu (Obrázek 5-2). Na přítomnost dechové arytmie má vliv několik faktorů:

1. Frekvence a hloubka dýchání – rychlé mělké dýchání vede k vymizení RSA, hluboké pomalé dýchání zvýrazňuje RSA.
2. Aktivita autonomního nervového systému – sympato-vagální rovnováha. RSA je pod taktovkou parasympatického nervového systému (n. vagus), takže vysoká aktivita parasympatiku (klid a pohoda) RSA zvýrazňuje. Naopak, jakákoliv aktivita sympatiku RSA potlačuje.
   1. Sportovní aktivita – RSA je výrazná u mladých a u sportovců, s věkem mizí (s věkem roste aktivita sympatiku a zhoršuje se také odpověď SA uzlu na regulace – SA také stárne).
   2. Tachykardie – RSA mizí se zvýšením srdeční frekvence(jako důsledek sympatické aktivace) – psychický stres, fyzická zátěž, léky, hormony.
3. Změny funkce srdce – RSA mizí, pokud je poškozená funkce srdce (srdeční selhání, arytmie, ischémie atd.).

×

Mechanismů, které dechovou arytmii způsobují, je několik, není jednoznačné vysvětlení, jde pravděpodobně o sumu všech těchto regulací. Nejznámější vysvětlení jsou dvě:

1. Centrální generátor: dechové a srdeční centra v prodloužené míše jsou blízko sebe. Vzruchy z inspiračních neuronů se promítají do kardiomotorických neuronů.
2. Baroreflex: dýchání ovlivňuje žilní návrat, srdeční výdej a krevní tlak– kolísání krevního tlaku se skrze baroreflex promítá do srdeční frekvence (Obrázek 5-3).

×

V. Kvalita tepu

Kvalitou tepu se rozumí jeho pocitová síla (z poholedu vyšetřujícího.) Tvrdý pulz (pulsus durus) se projevuje jako pocitově těžko stlačitelný s výraznějším odporem tepny, pulz je dobře hmatný. Tvrdý pulz lze zaznamenat při hypertenzi. Měkký pulz (pulsus mollis) je naopak špatně hmatný, tepna může být komplikovaně hmatatelná a při měření je potřeba pohmat přizpůsobit náplni tepny tak, aby nedošlo k její úplné kompresi. Tento stav je typický pro hypotenzi. Nitkovitý pulz (pulsus filiformis) je charakteristický pro šokové stavy, tep je výrazně oslaben a doprovázen vyšší frekvencí.

---

Kontrolní otázky

Tachykardie znamená:

	zpomalenou srdeční činnost.
	zrychlenou srdeční činnost.
	automatickou srdeční činnost.
	blokádu vedení vzruchu srdcem.

Při ortostatické reakci dochází ke:

	snížení srdeční frekvence a snížení celkové periferní rezistence cév.
	snížení srdeční frekvence a zvýšení celkové periferní rezistence cév.
	zvýšení srdeční frekvence a zvýšení celkové periferní rezistence cév.
	zvýšení srdeční frekvence a snížení celkové periferní rezistence cév.

Při klinostatické reakci dochází ke:

	snížení srdeční frekvence a snížení celkové periferní rezistence cév.
	snížení srdeční frekvence a zvýšení celkové periferní rezistence cév.
	zvýšení srdeční frekvence a zvýšení celkové periferní rezistence cév.
	zvýšení srdeční frekvence a snížení celkové periferní rezistence cév.