15.1 Poznámky ke cvičení

Krevní skupiny

Určení krevní skupiny sklíčkovou metodou patří mezi základní vyšetřovací metody zcela zásadní v oblasti transfuzní medicíny. Erytrocyty na svém povrchu nesou různé antigeny (aglutinogeny), podle kterých je dělíme do různých krevních skupin. Známých krevních skupin existuje přes 50, nicméně v klinické praxi jsou nejvýznamnější, a tedy i nejvyšetřovanější, krevní skupiny systému AB0 a Rh faktor.

Pro určení krevní skupiny je potřeba sada sér obsahujících protilátky daného krevního systému (aglutininy), ke kterým je přidána vyšetřovaná krev.

×

×

Zásadní vlastností, která způsobuje nekompatibilitu jednotlivých krevních skupin, je přítomnost antigenů na povrchu erytrocytů (aglutinogenů) a protilátek (aglutininů) v plazmě. Antigeny definují krevní skupinu – krevní skupina A má vždy erytrocyty s antigeny typu A, krevní skupina B antigeny typu B, krevní skupina AB oba typy antigenů a krevní skupina 0 nemá žádné antigeny. Vlastnosti plazmy dané krevní skupiny jsou přesně opačné. Protilátky, které se vytváří k dané krevní skupině, jsou reaktivní pouze s antigeny, které se v krvi daného jedince nenacházejí (jinak by docházelo k reakci s vlastními erytrocyty). Člověku s krevní skupinou A kolují v plazmě protilátky (aglutininy) typu anti B, člověku s krevní skupinou B kolují aglutininy typu anti A, člověk s krevní skupinou AB nemá žádné aglutininy a člověk s krevní skupinou 0 má oba typy aglutininů. Z této skutečnosti vychází i test sklíčkovou metodou (Obrázek 15-4). Pokud jsme schopni izolovat jednotlivé aglutininy (ve formě připravených sér) a necháme je reagovat s neznámými vzorky krve, bude se každý vzorek chovat zcela unikátně (a tím nám umožní určit krevní skupinu).

Kromě AB0 systému se vždy testuje krev i na Rh faktor, který je nutné sledovat obzvláště u evropské populace. Zastoupení Rh negativních jedinců v evropské populaci je vyšší (5-10 %) než na jiných kontinentech. Rh faktor je definován přítomností či absencí antigenu D na membráně erytrocytu. Rh pozitivní jedinci mají antigen D přítomný na membráně erytrocytů, zatímco u Rh negativních jedinců antigen D na erytrocytech přítomný není. Na rozdíl od systému AB0, Rh negativní jedinci se s protilátkami proti antigenu D nerodí. K tvorbě protilátek dochází až po setkání imunitního systému s erytrocyty Rh pozitivního pacienta (při nesprávné krevní transfuzi či při porodu během nějž běžně dochází k částečnému míšení krve plodu a matky). Protilátky patří do skupiny IgG, mají možnost procházet placentou, na rozdíl od AB0 systému, kde se tvoří protilátky typu IgM, které nejsou schopné procházet placentou. Tato vlastnost protilátek proti Rh faktoru je esenciální u Rh negativních matek (recesivní homozygot). V případě početí dítěte s Rh pozitivním mužem (z hlediska dědičnosti je přítomnost antigenu D dominantní) dochází v průběhu porodu k míšení krve a následně k tvorbě protilátek proti Rh faktoru (IgG) v imunitním systému matky. Při druhém početí s Rh pozitivním mužem dochází k prostupu IgG protilátek přes placentu a ty se váží s erytrocyty obsahujících antigen D v systémové cirkulaci plodu (pokud i plod je opět Rh+). Tento stav vede k hemolýze erytrocytů s rozvojem těžké anémie plodu a při absenci léčby může vést až k jeho úmrtí. Toto onemocnění nazýváme fetální erytroblastóza. Prevencí vzniku fetální erytroblastózy je podávání séra obsahujícího anti-Rh protilátky matce ihned po porodu Rh pozitivního dítěte. Důvodem je zabránění imunitnímu systému matky tvořit tyto protilátky.

Krevní transfuze

Běžně se pro potřeby krevní transfuze nepodává plná krev, ale jenom jednotlivé komponenty podle potřeby. Důvodů je poměrně mnoho:

• Jednotlivé krevní komponenty mají různou dobu použitelnosti – erytrocyty42 dní, plazma 1 rok, trombocyty 5 dní, leukocyty 24–30 dní (Obrázek 15-3).
• Potřebnost a využití jednotlivých komponent krve je různá. Zatímco trombocyty a bílé krevní elementy se odebírají pro konkrétní pacienty, plasma a erytrocytyse kromě přímé spotřeby v podobě transfuzí používají také pro výrobu léčiv.
• V neposlední řadě je pro darujícího metabolicky náročnější darovat plnou krev než plasmu. Tomu jsou také upravena pravidla pro darování krve. Plnou krev je možné darovat 3 až 5krát ročně, naproti tomu plazmu až 30krát.
• Kompatibilita krví. Kromě základních protilátek systému ABO se v krvi vyskytují i jiné obranné mechanismy. Naprosto stejný typ krevní skupiny ochraňuje pacienta před nepřiměřenou imunitní reakcí (případ univerzálního dárce a univerzálního jedince, který je brán v úvahu pouze na základě reakce antigen – protilátka).

×

Mechanismus aglutinace

Reakce, která je způsobena setkáním antigenů a jejich protilátek, vede k tzv. aglutinaci. Aglutinace je jev, který způsobuje nevratný a život ohrožující shluk erytrocytů.

×

Protilátky působící na erytrocyty fungují jako jakési „lepidlo“, které spojuje volně plovoucí erytrocyty k sobě – aglutinace. V lidském organizmu (in vivo) navázané protilátky vedou k aktivaci komplementového systému, která kaskádovitou reakcí a aktivací postupně vede k destrukci erytrocytů (hemolýza). Zároveň dochází k fagocytóze erytrocytů s navázanými protilátkami buňkami imunitního systému, především monocyty a makrofágy, což vede k ztrátě hlavní funkce erytrocytů – transport dýchacích plynů.

Dědičnost krevních skupin

Krevní skupina každého člověka je určena jedním genem. Tento gen může mít tři různé formy, tzv. alely. Krevní skupina A je kódována alelou A, krevní skupina B alelou B a krevní skupina 0 alelou i. Jelikož dědíme geny po obou rodičích, každý člověk si tak nese gen pro krevní skupinu ve formě 2 alel (1 alela od otce, 1 alela od matky). Vztahy mezi alelami jsou následující – alela A a B jsou navzájem kodominantní. Znamená to, že se projeví obě současně. Potomek rodičů, ze kterých jeden je nositelem alely A a druhý alely B, má tedy ve výsledku krevní skupinu AB. Alela i je, naopak, vůči alelám A a B recesivní.

Tabulka 15-1 Tabulka dědičnosti krevní skupiny dvou rodičů s genotypem AB a následné 4 možnosti genotypu jejich potomka (dítě bude mít krevní skupinu A, B nebo AB v závislosti na dané kombinaci alel).

Otec / matka	A	B
A	AA	AB
B	BA	BB

To znamená, že se v jejich přítomnosti neprojeví (ani genotyp Ai, ani Bi se neprojeví jako skupina 0). Krevní skupinu 0 mají pouze jedinci vlastnící genotyp ii. Krevní skupina A se projeví, pokud má člověk genotyp AA nebo Ai, skupina B v případě genotypu BB nebo Bi. Z tohoto vyplývá, že pokud mají oba rodiče krevní skupinu 0 (genotyp ii), nemůže vzájemným křížením vzniknou jiná kombinace alel než opět jenom ii (dítě má krevní skupinu 0). Naopak, pokud mají oba rodiče krevní skupinu AB je prakticky vyloučeno, aby měl potomek krevní skupinu 0 (Tabulka 15-1).

---

Kontrolní otázky

Navázáním protilátky na antigen erytrocytu dojde ke:

	koagulaci bílých krvinek.
	hemokoagulaci.
	chemické hemolýze krevních elementů.
	aglutinaci erytrocytů.

Pokud má pacient krevní skupinu A, jaké protilátky se u něj vyskytují v plazmě?

	V plazmě se vyskytují Anti-A protilátky.
	V plazmě se vyskytují Anti-B protilátky.
	V plazmě se vyskytují Anti-AB protilátky.
	V plazmě se nevyskytují žádné protilátky.

Protilátky proti Rh faktoru – antigenu D:

	má člověk vrozeně.
	člověk získá až po imunizaci (po kontaminaci Rh pozitivní krví).
	má člověk Rh pozitivní.
	nemůžou procházet placentou.