17. Tělesná kompozice – Antropometrické vyšetření
17.1 Poznámky ke cvičení
Hodnocení kompozice lidského těla patří k důležitým diagnostickým i terapeutickým metodám. V diagnostice lze určením procentuálního zastoupení jednotlivých složek těla zjistit tělesné dysbalance, které nejsou patrné na první pohled a odhalit skryté nutriční nedostatky (metabolicky zdravý pacient s nadváhu; metabolicky nemocný, ale hubený pacient). Slouží také jako kontrolní měření pro nastavení a hodnocení postupu rehabilitační terapie v různých oborech (např. při kardiorehabilitaci pacientů po infarktu myokardu).
Přístrojová měření
Přístupy pro měření tělesné kompozice mohou zahrnovat jednoduché indexy použitelné pro rychlý screening, nicméně nejpřesnějším zlatým standardem je měření pomocí DEXA (duální rentgenová absorpciometrie). Tato metoda využívá slabého rentgenového záření a měří jeho absorpci skeletem, tukovou i svalovou tkání. Používá se také jako srovnávací metoda pro další přístroje. Její nevýhodou je využívání ionizujícího záření, jehož použití není úplně typické pro hodnocení tělesné kompozice, ale spíše pro posouzení míry osteoporózy (kostní denzity).
Mezi další velice přesné metody měření patří celotělová bioimpedance (BIA) využívající slabého elektrického proudu, který prochází tělem. Elektrody přilepené na končetinách a trupu následně měří odpor, který jednotlivé tkáně kladou tomuto proudu. Z pohledu diagnostiky je bioimpedance tkáně velice důležitým parametrem, který poskytuje možnost oddělit viscerální tuk od tuku periferního.
Kompozice těla
Dle Wangova modelu lze tělo rozložit na jednotlivé části (kompartmenty popsané v Tabulce 17-1). Kompartmentové skupiny reprezentují celé tělo z různých pohledů od nejjednoduššího rozdělení (tuková hmota/ beztuková hmota) po složité rozdělení těla na základě vlastností buněk či molekul. Jednotlivé modely se navzájem doplňují, a proto se měřicí techniky snaží kombinovat více kompartmentových modelů dohromady. Pomyslným ideálem je spojení všech modelů.
Tabulka 17-1 Rozdělení kompartmentových modelů podle možných měřených parametrů tkáně. Zdroj Measurement + Control Vol 45/6 July 2012.
| Kompartmentový model | Komponenty, které měří | Přístroje |
| I – atomární | Anatomické kompozice jednotlivých orgánů | CT, MRI |
| II – molekulární | Kosti, minerály, proteiny, extracelulární a intracelulární voda | DEXA, vícefrekvenční BIA |
| III – buněčný | Kosti, minerály, tuková hmota, beztuková hmota | DEXA, vícefrekvenční BIA |
| IV – histologický | Tuková hmota/ beztuková hmota | Měření kaliperem, jednofrekvenční BIA |
| V – celkový | Hmotnost | Váha |
Atomární model informuje o složení těla na elementární úrovni – zastoupení prvků jako je kyslík (60%), uhlík (20%), vodík (15%), vápník a dusík (každý po 1%). Molekulární nebo chemický model podává informace o množství vody (60%), lipidů (15%), bílkovin (18%), glykogenu (1%) a minerálů (6%). Třetí buněčný model se týká buněčné hmoty, extracelulárních tekutin, extracelulárních pevných látek a tuku. Čtvrtý model označovaný jako histologický nebo tkáňový zahrnuje prvky jako je kosterní sval, neskeletální sval, vazivová tkáň, chrupavka, tuková tkáň a kost. Poslední pátý model charakterizuje celkové složení těla (Obrázek 17-1).
Antropometrická měření
Antropometrická měření jsou nejdostupnější diagnostickou technikou k hodnocení lidského těla. Mezi nejpřesnější nepřístrojové metody, které se využívají k hodnocení stavu těla, patří měření kožních řas. Toto měření určuje tukovou tkáň v poměru ke tkáni netukové. Další využívanou metodou je měření poměru obvodů těla jako je poměr obvodu boků/pasu a měření obvodu paží a nohou. Všechny těmito metodami získané výsledky se srovnávají s referenčními hodnotami pro posouzení, zda se jednotlivé hodnoty pohybují v normálním rozmezí. Je proto důležité brát v úvahu, že reference zpravidla reprezentuje průměr hodnot. Může se tedy stát, že tyto hodnoty budou u konkrétního jedince zkreslené. Málokdy je také možné z jediného antropometrického měření určit stav lidského těla, je nutné zvolit kombinaci alespoň 2-3 různých technik.
Indexy vycházející z antropometrických ukazatelů
Brocův index
Jedná se o jeden z nejstarších indexů, který byl používán před zavedením indexu tělesné hmotnosti BMI. Oproti výpočtu BMI je výpočet Brocova indexu jednodušší, ale také méně přesný. Index se vypočítá vydělením hmotnosti (kg) daného člověka jeho výškou (cm) zmenšenou o 100 a vynásobením hodnotou 100. Výsledná hodnota je tak určována v procentech.
BSA – povrch těla (m2)
Měření povrchu těla se používá při výpočtu dávky některých léků v onkologii nebo při určování velikosti některých orgánů (např. srdce v kardiologii). Existuje mnoho různých typů rovnic, které se snaží co nejpřesněji určit povrch s ohledem na pohlaví, věk nebo aktivitu, proto se mohou výsledky mírně lišit. Při určování BSA není cílem určit hraniční hodnotu, proto není většinou ani udávána. Jako abnormální lze považovat BSA více než 2,0 m2.
Queteletův index nebo body mass index (BMI)
Nejužívanější index pro hodnocení stavu obezity. Umožňuje statistické porovnávání tělesné hmotnosti lidí s různou výškou. BMI lze porovnat se základní obecnou tabulkou, nebo lze použít další podrobnější tabulky zahrnující věk, pohlaví nebo etnicitu. Hodnota BMI 23 znamená ve věku 9 let obezitu, ale ve věku 15 let jde již o standardní hodnotu. Stejně tak je potřeba upravit interpretaci výsledků pro obyvatele Asie (jiná stavba těla) a sportovce (BMI nedělá rozdíl mezi obsahem tuku a svalů).
Stanovení obvodu v pase
Jednoduchým způsobem, jak je možné posoudit míru ukládání tuku i jeho rozložení, je měření obvodu pasu (Obrázek 17-2). Normální hodnoty u žen jsou do 80 cm, u mužů do 94 cm. Při obvodu nad 80 cm u žen a nad 94 cm u mužů jde o nadváhu, resp. o mírně zvýšené zdravotní riziko. Za obezitu, resp. za vysoké zdravotní riziko je považován obvod pasu vyšší než 88 cm u žen a 102 cm u mužů. Samotný obvod pasu lépe koreluje s výskytem metabolických komplikací obezity. Obrázek 17-2 ukazuje správných postup při měření obvodu pasu a boků (pas v nejužším místě těla ve stoje, boky v místě největšího rozvoje hýžďového svalstva).
Stanovení indexu pas/boky
Tento index dobře vyjadřuje rozložení tuku u různých jedinců. Za rizikové hodnoty jsou považovány výsledky nad 0,85 pro ženy a hodnoty nad 1,0 pro muže. Jak určení indexu WHR (waist-hip ratio), tak měření obvodu pasu umožňují odhadnout míru ukládání viscerálního tuku.
Komentář: Antropometrická měření je vždy nutné hodnotit s ohledem na typ postavy a fyzický stav. Samotné indexy mohou vést ke zkreslení. Vlevo – Zdravá žena s poměrem pas/boky pod 0,8; BMI v normě. Oba indexy se doplňují a shodují. Uprostřed – Žena s nadváhou se zvýšeným poměrem pas/boky a zvýšeným BMI. Oba indexy se doplňují a shodují. Vpravo – Sportovkyně s velmi štíhlou postavou se zvýšeným poměrem pas boky (protože má velice úzké boky, téměř jako pas) a nízkým BMI. Zde vyšetřující musí přihlédnout více k hodnotě BMI pro správné hodnocení.
Kontrolní otázky
Pro stanovení abdominální obezity používáme:
| body mass index (BMI). | |
| poměr boků a pasu (WHR). | |
| ergometrické vyšetření. | |
| ultrazvukové stanovení břišního tuku. |
Brocův index je:
| index pas/boky (WHR). | |
| body mass index (BMI). | |
| spočítán podle vzorce tělesná výška -100. | |
| je metoda pro stanovení poměr periferního a viscerálního tuku. |
Pro antropometrická měření obecně platí:
| Jsou nákladná, a proto se provádějí jenom ve sféře výzkumu. | |
| Jedná se o nejdostupnější diagnostickou techniku k hodnocení lidského těla. | |
| Lze nimi zjistit procentuální zastoupení tukové tkáně v oblasti břicha s přesností ± 5 %. | |
| Jsou velice přesná, ale nelze je aplikovat u obéznějších pacientů. |