Genetický drift je relativně slabá síla, protože se týká změn v genetické stavbě populace, způsobených výhradně náhodou. Genetický drift má relativně malý účinek ve velkých populacích, ale může mít důležitý vliv na evoluci malých populací. V podstatě čím je populace menší, tím je vliv náhody výraznější. Jak malá populace je už dost malá, to je předmětem diskusí mezi evolučními biology. Obvykle je ale více zajímá efektivní velikost populace – aktuální počet jedinců v populaci, kteří se rozmnožují. Efektivní velikost se může značně lišit od celkové velikosti populace (celkového počtu jedinců v populaci). Genetický drift je náhodná změna frekvence alel v populaci z generace na generaci způsobená mechanismem pohlavního rozmnožování. Představme si jeden gen se dvěma alelami, které jsou v dané populaci zastoupeny v určitém poměru (např. 50 : 50%). Náhodou se může stát, že se jedné alely dostane do další generace více, než odpovídá původnímu poměru a výsledný poměr se změní (např. 54 : 46%). V dalších generacích se to opakuje stále dokola a zastoupení alel náhodně kolísá. V některých případech se tak může stát, že časem díky těmto náhodám jedna z alel z populace vymizí a zbude pouze druhá. Tuto situaci nazýváme odborně ztráta, resp. fixace alely.

Obr. 17: Grafická interpretace efektu genetického driftu ve dvou různě velkých populacích. V populacích vlivem náhody kolísají frekvence alel. Čím menší je populace, tím rychleji se statisticky alela zafixuje, či lépe řečeno dosáhne 100%-ní nebo 0%-ní frekvence (http://en.wikipedia.org/)

Obr. 18: Simulace genetického driftu na příkladu vybírání kuliček ze skleničky. Příklad ukazuje fixaci modré alely v páté generaci (http://en.wikipedia.org/).

Zvláštním případem genetického posunu může být také efekt hrdla láhve (bottle-neck effect) a efekt zakladatele. Efekt hrdla láhve se vyskytuje u populace, která prošla silným snížením početnosti, ale přežila a později se její početnost opět zvýšila. Její genetická variabilita však byla tímto procesem snížena, neboť některé alely vymřely spolu se svými nositeli v průběhu snížení početnosti. Příkladem mohou být populace zubra evropského (Bison bonatus) nebo nosorožce tuponosého (Ceratotherium simian), které jsou potomky několika posledních žijících zvířat.

Obr. 19: Mechanismus efektu hrdla láhve (bottle-neck effect) demonstrovaný na kuličkách (druhy) jejichž soubor v láhvi představuje populaci jedné generace. V původní populaci jsou hojně zastoupeni jedinci nesoucí jeden (žlutý) nebo druhý (modrý) znak, např. 50:50. V důsledku různých příčin (např. vulkanické erupce, nadměrného lovu, glaciálu apod.) může dojít k redukci původní populace na několik málo jedinců. Tato událost je náhodná - přežijí tedy kuličky (jedinci), které náhodně projdou hrdlem láhve. V následné generaci, tak může být poměr původních znaků (barev) zcela změněn (http://www.bio.miami.edu/).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

KREBS, CH.J. (2001): Ecology: the experimental analysis of distribution and abundance. 5th ed. San Francisco, Calif.: Benjamin Cummings. 695 s. ISBN 0321042891

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8

http://en.wikipedia.org/wiki/Genetic_drift

http://www.bio.miami.edu/ecosummer/lectures/lec_causesofevolution.html